Exterminas – Dichotomy

 Exterminas - Dichotomy
Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.11.2015
Label: Satanath Records

Tracklist:
01. God’s Hammer
02. Unleashing the Cruelty
03. Collapse into Time
04. Swallowing the Gravity
05. Upheaval Seems Anathema
06. Wandering from the Death’s Shore
07. In Apotheosis of Pandemonium
08. The Dawn of Deceit

Hrací doba: 40:07

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR / Grand Sounds PR

Stačí jedinkrát pohlédnout na profil kapely Exterminas na metalových archivech, aby vám bylo jasné, že se jedná o takový ten black metal konzervativnějšího střihu. Pentagram v logu, satanismus v textech, maximálně tak národnost je o něco jižněji, než bychom čekali. Jinak je však směr, jímž svou muziku tito Italové chtějí směřovat, celkem snadno dešifrovatelný. Tohle pětičlenné uskupení v listopadu loňského roku vydalo novou desku nesoucí název „Dichotomy“ a to se mi před měsícem dostalo tak trochu namátkou do rukou. Co se týče dlouhohrajících desek, jedná se o jejich druhý zářez na pažbě, nicméně pro mě je to první setkání s kapelou.

Z obalu na nás kouká poloabstraktní slepenec galaxie, geometrických ornamentů, spodní čelisti lebky a lomeného oblouku nějaké kaple a jako celek působí jako příjemný standard, jenž sice nevyčnívá nějakou přehnanou originalitou a nápaditostí, přesto se na něj kouká celkem dobře. Nicméně, jakkoliv někdy dokáže artwork pozvednout dojem z muziky, není tak důležitý, nespočetněkrát důležitější je přeci jen u hudebního alba (světe div se, že) ta hudba. A ta v případě „Dichotomy“ znamená svižný black metal lehce oživený o thrashovou dynamiku. Zatímco některé kapely využívají více zahloubaného zvuku, jiné předvádějí ryzí syrovost na hranici s punkem a další koketují s technikou, Exterminas si z žánrového pytle berou thrashovou skočnost k tomu, aby klasicky zlé melodie uvedly do více přístupných šlapajících temp. Formálně jistě nejde zatraceníhodný nápad na osvěžení, na druhou stranu ale ani není automaticky zaděláno na nějakou senzaci. Ono styl můžete mít výborně promyšlený, vybudovaný, ale pokud se nenajdou patřičné nápady a schopnost jich efektivně využít, může se celek stejně nakonec sesypat. Trochu jako domek z karet – i když ho stavíte na rovném podkladu, pokud máte špatné karty a vedle fouká větrák, asi toho moc nepostavíte.

Otvírák alba „God Hammer“ je klasičtější blacková sypačka, jež ukazuje precizní rytmiku a kytary, které ji velmi věrně doplňují – až to místy působí, jako by byl vymýšlen rytmický základ jako první a až podle něj přizpůsobované nápady zbylé instrumentace, což je mimochodem postřeh platící pro celý materiál desky. Rytmika dost striktně definuje struktury songů, což zní trochu kontraproduktivně, neboť hudba působí až příliš hierarchicky a formálně. Pomáhá to k dobré orientaci v materiálu, protože člověk snadno vnímá změny daných postupů, jenomže celkově je to takové chladné. Problém je také v tom, že se dané postupy při opakování negradují. Vývoj písní je zkrátka stále trochu nezralý, což je v konfrontaci se solidní řemeslnou zručností, již zase Exterminas nelze upřít, velká škoda. Ze skladeb se asi nejvíce povedla hned dvojka „Unleashing Cruelty“, jež disponuje nápady, které rozhodně nejsou špatné.

V průběhu poslechu alba však vyvstává další problém a tím je jistá forma jednotvárnosti – jistě, nejde o to, že by si ty nápady byly nějak enormně podobné (no, i když vlastně také celkem jsou), ale ve spojení s danou charakteristickou formou po chvíli zjistíte, že vás deska nemá moc čím překvapit. Navíc některé ústřední motivy nejsou z mého pohledu tak zajímavé, aby zrovna na nich bylo záhodno stavět celé kompozice. K tomu, aby takovým momentům Italové přeci jen přidali na atraktivitě, dospějí onou kompoziční přehledností, jenomže jako celek to zkrátka působí trochu obyčejně. U některých písniček je úplně slyšet, jak se kapela snaží, avšak navzdory tomu ještě není vše úplně v rovnováze. Párkrát se na albu objeví technicky skvělé momenty, například „In Apotheosis“, ale celek působí zkrátka celkem strojeně a nosné nápady jsou velmi rozředěny. Nejdelší sklabou je závěrečná „The Dawn of Deceit“, jež je kompozičně jednou z nejsilnějších. Za těch sedm minut se tu pár solidních nápadů celkem urodilo.

Summa summarum, na prvních pár poslechů byla schopna druhá deska italských Exterminas celkem příjemně zabavit, nicméně s dalšími poslechy byly nápadnější a nápadnější nedostatky, jež nemilosrdně „Dichotomy“ sráží někam na hromadu průměrné black metalové rutiny. Nicméně, úplná ztráta času tahle deska zase není – formálně je totiž vlastně všechno jak má. Kapela je sehraná, jen to chce ještě pilovat skládání.


1 komentář u „Exterminas – Dichotomy“

  1. Já jsem to teda celý neslyšel, ale ta ukázka mi přišla spíš až podprůměrná a těžce nudná a nedostal jsem z ní dojem, že by mě to mělo „příjemně zabavit“ byť i jen na prvních pár poslechů :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.