Felis Catus - Transition

Felis Catus – Transition

Felis Catus - Transition
Země: Itálie
Žánr: chillout / ambient / minimal
Datum vydání: 22.3.2013
Label: Qanat Records

Tracklist:
01. Act 1 (Landscapes of a Lost Civilization)
02. Act 2 (Living in a Temporary Journey)
03. Act 3 (Social Collapse and Individual Drama)
04. Act 4 (The Last Intimate Pilgrimage)

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Qanat Records

Popravdě řečeno, nevědět dopředu, v rámci jakých žánrů Felis Catus tvoří, podle jména bych to asi jen tak netipl. Název může evokovat náhodnou power metalovou smečku, znalé latináře pak “Obratná kočka” přiblíží k poněkud živější hudbě, než jaká posluchače obestře po kliknutí na tlačítko play. Ať už ale název kapely znamená cokoliv, nová deska “Transition” se pohybuje ve vodách ambientu, psy-chillu a mírného experimentu.

Rovných sedmačtyřicet minut rozporcovaných do čtyř skladeb nabídne výlet do čtyř odlišných koutů světa jediného tvůrce, jímž je Francesco Cucinotta ze Sicílie. Ačkoliv základní kameny jsou otesány zhruba stejně, autor na nich staví pokaždé jiný palác, navozuje odlišnou náladu, vyvolává jiné pocity. Rozhodně tedy nejde o nahrávku stereotypní a zaměřenou jedním směrem. Francescovo lehké experimentování se stavbou skladeb, postupné nabalování a proměny motivů by občas zasloužily rozkouskovat do více písní, nebo naopak slít v jednolitou, náladovou kompozici, ke které má celá deska asi nejblíže. Ostatně jednotlivé tracky nesou název “Act 1”“Act 4”, sám autor se tedy s názvy nebo bližší charakteristikou po této stránce nijak nezaobíral.

Na jedné databázi jsem se dočetl, že hlavním žánrem Felis Catus je ambientní black. Pokud tomu tak bylo někdy v minulosti, v případě “Transition” to rozhodně neplatí. Už jen metal je v tomhle případě cizí slovo, nemluvě o jeho černé odnoži. Francesco se drží lehké elektroniky, kterou kombinuje s industrialovými ruchy, pípáním, šumem, soft-noisem a občas až náběhy k dronu. Na druhé straně ale koketuje i s vyloženě pohodovými pasážemi, jež přináší bezstarostné slunko mořské pláže i s barem plným vychlazených drinků. V několika málo případech se ozve i elektrická kytara, zdaleka ale nejde mluvit o riffech, spíše o slabé chvilce, kdy už to prostě pár strun nevydrželo a potřebovalo si nutně zakvílet. Výše zmíněné prvky se samozřejmě nevyskytují pouze samostatně, najde se řada pěkných momentů, kdy se sluníčková nálada potkává s generátorem šumu a různorodé složky směsice mezi sebou příjemně kontrastují, udržují posluchačovu pozornost. Mnohem zajímavější ale je, že to celé nějak i přes všechnu tu proměnlivost, náladovost a všemožné kombinace drží pohromadě a jednotlivé dílky do sebe zapadají. Na první pohled chaotické proměny a variace nejsou ani zdaleka tak nahodilé, jak by se mohlo některým zdát. A ani po pečlivém náslechu jsem nenarazil na nic, co by mi vyloženě nesedělo, tahalo za uši nebo jiným způsobem hyzdilo dojem z alba.

Pokud tedy hledáte album, u kterého můžete vypnout mozek a relaxovat, užít si výlet do zasněných továren kdesi v mafiánské Sicílii, “Transition” je jasnou volbou. Pokud hledáte nevšední kombinaci chillu, ambientu a trochy industrialu, zhlédnete se v albu taktéž. Vzhledem k tomu, že Francesco nezachází do extrémů, neútočí na vaše smysly ze všech stran, ale jen nechává hudbu plynout, je jeho nový počin vhodný i pro ty, kteří by chtěli zkusit něco nového, co v metalu nebo rocku prostě nenajdou a Enya už je pro ně oposlouchaným kolovrátkem na tři doby. A i pro mě, pro kterého je z hlediska různých extrémů a experimentů “Trainsition” v podstatě čajíčkem, je naopak velmi dobrou, pohodovou deskou.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.