Screamers (1995) 30.1.2021 H.  Hned na začátek se můžu přiznat, že jsem od „Screamers“ čekal něco trochu jiného, než jsem nakonec dostal. Dle svého nejlepšího (zlo?)zvyku jsem si dopředu o filmu nezjišťoval prakticky nic. Proč bych se na to pak měl dívat, když si dopředu nechám vykecat něco zásadního, že jo? Uznávám, že to od mě může znít trochu humorně vzhledem k tomu, že občas v recenzích s klidem vykecám i pointu, haha. Když jsem každopádně vkládal DVD do přehrávače, těšil jsem se na sci-fi horor a neměl jsem sebemenší tušení o tom, že „Screamers“ vzniklo na motivy povídky „Second Variety“ od Philipa K. Dicka, jehož dílo bylo základem pro mnoho dalších filmových sci-fi klasik jako třeba „Blade Runner“, „Total Recall“ nebo „Minority Report“.
Books of Blood (2020) 26.1.2021 H.  Narazit v loňském roce na nějaký seriózní horor byl docela problém – a tím na mysli takový, který by byl seriózně zamýšlený a zároveň se i dal brát seriózně. Anebo třeba jen blbě hledám. Anebo třeba už nedokážu brát tolik bijáků seriózně. Uznávám a přiznávám se, že poslední dobou na spoustu hororů koukám spíš jako na komedie. Každopádně, „Books of Blood“ se snaží působit jako jeden z těch hororů, u nichž se divák smát nemá, a dokonce ani jeho úroveň není nechtěně blbá, aby se tomu člověk i přesto vysmál. Jak už název napovídá, film si bere inspiraci ze stejnojmenné známé antologie od britského spisovatele Clivea Barkera.
The Clearing (2020) 18.1.2021 H.  K loňské zombie úrodě se mimo jiné rozhodl přispět svou nemrtvou troškou do mlýna také biják s názvem „The Clearing“. Kdybych chtěl brát titul snímku doslovně (cosi jako „Vyčištění“), očekával bych nějaký krvavý masakr, kde se budou štípat lebky oživlých mrtvol o sto péro, mozky budou létat vzduchem a všechny tyhle další blbosti, které si určitě dokážete domyslet sami. Naštěstí jsem ale název „The Clearing“ doslova nebral, takže jsem ani nebyl zklamaný z toho, že jde spíš o komorní počin, jenž se prakticky celý odehrává na jednom místě a stojí primárně na jednom herci.
A Werewolf in England (2020) 10.1.2021 H.  V loňském roce jsem měl tu čest s několika vlkodlačími horory, ale typicky jsem odcházel spíš zklamaný. Buď měly potenciál, jejž se nepodařilo naplnit („The Wolf of Snow Hollow“), anebo šlo o čistokrevnou blbost („I Am Lisa“). Nejlépe pro mě dopadl paradoxně ten zcela jasně nejlevnější a dle standardních měřítek nejhloupější. Nicméně já jsem nikdy neměl potřebu se řídit dle standardních měřítek a béčkovou zábavu považuji za tu nejlepší možnou zábavu. A vůbec se za to nestydím! Jak už tomu v podobných případech běžně bývá, objektivně vzato je „A Werewolf in England“ strašná blbost. Ale právě v tom tkví to kouzlo i krása.
Hunter Hunter (2020) 7.1.2021 H.  Určitě znáte ten pocit, kdy vás všichni a všechno sere. Občas má člověk náladu, že by nakopnul i to nejroztomilejší štěně, až by letělo jak fotbalová meruna. Oukej, asi si říkáte, že tohle přirovnání jsem přehnal, ale já samozřejmě nejsem hovado a myslel jsem to jen v botaskách… náladu na kopání do psů v kanadách nemá snad nikdy nikdo. Ale to jsem trochu odbočil. Chtěl jsem říct, že občas má prostě člověk náladičku, že by se nejradši zvednul, sehnal si chatu někde na Sibiři nebo Aljašce a odstěhoval se tam, aby mu všichni kreténi konečně dali pokoj. V takových momentech lze asi trochu závidět Josephovi z filmu „Hunter Hunter“. Ten se totiž usadil v chalupě hluboko v kanadské divočině, kam ani noha nepáchne.
Tenet (2020) 4.1.2021 H.  Když jsem se vydlabal na sepsání povídání o „Tenet“ v době, kdy byl snímek k vidění v kinech, tak už jsem to považoval za promarněnou šanci, neměl jsem v plánu se k němu vracet a chtěl jsem se k němu vyjádřit pouze krátce v rámci našeho ročního eintopfu, kam jej aktuálně plánuji umístit (sorry za spoiler žebříčku). Zjistil jsem ale, že bych se jen těžko vešel do předepsaného formátu pár vět, a tak jsem se nakonec přece jenom rozhodl věnovat „Tenet“ péči velkého článku, jakou si zaslouží. Předně se pokusím vysvětlit, proč má být „Tenet“ jedním z nejlepších filmů roku 2020, přestože jej provází velké stigma nesplněných očekávání. Tahle volba je samozřejmě výrazně zatížena spoustou odkladů a zrušených premiér.
The Dark and the Wicked (2020) 31.12.2020 Sicmaggot  Nedlouho poté, co horrorová streamovací služba Shudder zveřejnila čtvrtý zásek Bryana Bertina „The Dark and the Wicked“, začal snímek sbírat vesměs pozitivní ohlasy. Nenápadný horror s rurálním zasazením a krvavým obráceným křížem na plakátě si na Rotten Tomatoes vysloužil okolo úctyhodných 80 % a i kritici chválou nešetřili – mnozí z nich film svou atmosférou a přístupem přirovnávají k novodobým triumfům jako „Hereditary“ nebo „The Lodge“. „The Dark and the Wicked“ mě proto zaujalo, s nadšením jsem ovšem zachovával skepsi. Filmů, které se derou do škatule takzvaných „grief horrorů“ kvapem přibývá a jejich kvalita začíná klesat.
The Owners (2020) 28.12.2020 H.  Maisie Williams se proslavila díky seriálu „Game of Thrones“. Jeho zakončení sice vzbudilo značně rozporuplné reakce, přesto asi nelze rozporovat, že se jednalo o jednu z největších televizních událostí vůbec. Já osobně patřím k hrstce vyvolených, kteří ze seriálu neviděli ani minutu, a vím o tom jen to, co jsem se dozvěděl v memečkách na infernetu, haha. Každopádně zpátky k Maisie Williams. Přijde mi, že si holka po skončení seriálu neumí zrovna vybírat role a většinou paběrkuje v nevýrazných počinech. V roce 2020 se pokusila hned dvakrát vkročit do hororového žánru.
I Am Lisa (2020) 25.12.2020 H.  Dřív jsem do filmového koutku psal primárně vykopávky a měl jsem to úplně na salámu. Taková také byla moje původní idea. Postupem času mě ale přece jenom začalo trochu dráždit, že se tu objeví jen samé staroby, tak jsem se rozhodl zapracovat na aktuálních bijácích, mimo jiné i proto, abych měl lepší přehled, až budu na konci roku vybírat nejlepší filmy. Nicméně protože pech je můj věrný kámoš, tohle rozhodnutí přišlo v roce koronky, která výběr nových snímků neblaze ovlivnila. Což o to, vyvoněné blockbustery v kinech mi zas tak nechybí, ale odklady se dotknuly i menších festivalových záležitostí. A jejich ztráta už bolí víc. Abych tedy naplnil letošní kvóty, které jsem sám na sebe uvalil, nutně mě to vede ke sledování sraček jako „I Am Lisa“.
W lesie dziś nie zaśnie nikt (2020) 22.12.2020 H.  Před nějakou dobou jsem koukal na „Čepel smrti“, která byla svého času propagována jako první český slasher (recenze se tu na něj taky objeví… někdy). „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ je údajně prvním polským slasherem. Upřímně řečeno: že by měl první polský slasher vzniknout až v roce 2020, mi přijde ještě divnější než to, že by měl první český slasher vzniknout v roce 2009. Nijak jsem se neobtěžoval s tím, abych to dohledával hlouběji a mohl tvrzení tvůrců „W lesie dziś nie zaśnie nikt“ rozporovat, ale jestli tomu tak skutečně je, pak jackové dost zaspali.
Alone (2020) 19.12.2020 H.  Před nedávnem jsem se tu bavili o korejském zombie bijáku „#Saraitda“ a už tehdy jsem hovořil o tom, že se nejedná o jediný počin s tímhle tématem. Na vině je scénář s podpisem Matta Naylora, jejž se podařilo adaptovat hned dvakrát. O něco známější se mi zdá právě ta korejská verze, protože tu ve své distribuci uvedl i Netflix. Od původní podoby scénáře se ovšem liší, protože zde námět společně s jeho původním autorem adaptoval Cho Il-hyung, jenž se se postaral i o režii „#Saraitda“. (Předpokládám, že) původní podobu scénáře představuje americká verze s názvem „Alone“. Její základní linie vypadá stejně, což se určitě dalo předpokládat.
Quella villa in fondo al parco (1988) 16.12.2020 H.  Svou oblibu italského hororu jsem zde deklaroval již nejednou. Patříte-li tedy k pravidelným návštěvníkům našeho filmového koutku, nemělo by vás překvapit, že jsem si pro dnešek připravil další kousek. A nebojte, ještě jsme s tím ani zdaleka neskončil! Tentokrát si neposvítíme na žádnou klasiku nebo známější počin, nýbrž na béčko jak řemen. „Quella villa in fondo al parco“ v překladu znamená něco jako „Vila na konci parku“, ale biják je známější spíš pod svým mezinárodním – a nutno dodat, že mnohem výstižnějším – názvem „Rat Man“.
#Saraitda (2020) 13.12.2020 H.  Jakmile vidím v názvu nějakého filmu hashtag nebo jakoukoliv jinou podobnou sračku budící dojem, že se výsledek strašně moc snaží být cool, nemívám k tomu důvěru. „#Saraitda“ (případně „#살아있다“, pokud chcete) si ovšem úplně nezaslouží, abychom se na něj dívali už dopředu skrze prsty. Jedná se totiž o poměrně snaživý komorní zombie biják, jenž se pokouší zasadit zombie apokalypsu do kontextu současné post-moderní doby, v níž má většina lidí doma hromadu technických vychytávek a chytrých mašinek. Předně ale musíme diskutovat, jak se to má s předlohou. „#Saraitda“ totiž vychází z amerického scénáře od Matta Naylora.
Black Water: Abyss (2020) 10.12.2020 H.  Australský režisér Andrew Traucki svou tvorbu zasvětil zvířecímu survival hororu. Na téhle receptuře vystavěl už svůj debut krokodýlí „Black Water“ (2007), jímž se u mnohých fans zapsal v dobrém v dobrém světle a jehož pomocí si hned na začátek připsal docela slušný úspěch, na nějž posléze navázal i se žraločí variací „The Reef“ (2010). Trauckiho třetí celovečerák „The Jungle“ (2013) ovšem prošuměl, načež se holomek na nějakou dobu odmlčel. V letošním roce se takříkajíc vrátil domů, a to hned v několika ohledech. Z džungle zpátky do vody, také zpátky ke krokodýlům a v neposlední řadě také ke značce, na níž se kdysi „udělal“.
Black Water (2007) 6.12.2020 H.  Hororové filmy nás pravidelně přesvědčují o tom, že by člověk neměl jezdit někam do divoké přírody, obzvlášť když o tom ani nikomu neřekne. Možností, jak se tu dá bídně zdechnout, se nabízí celá řada. Třeba zde můžete potkat bandu zmutovaných buranů, kteří zrovna dostali chuť na guláš z lidského masa, a vaše kýta se jim jeví jako adekvátní ingredience. Lidožrout představuje nebezpečí i v „Black Water“, tentokrát se ovšem jedná o trochu jinačího nezbedníka. Australský kousek „Black Water“ se totiž nerozhodl jít cestou krvavého hororového masakru, v němž sviští sekery vzduchem a končetiny odlétávají do všech světových stran. „Black Water“ dává přednost spíš realističnosti a uvěřitelnosti.
Ghosts of War (2020) 3.12.2020 H.  O své nelibosti k duchařinám jsem zde hovořil již několikrát. Mohlo by se tedy zdát, že jejich vědomým sledováním si buď ukájím masochistické choutky, anebo jen trpím neodbytnou potřebou si na něco z plna hrdla zanadávat. Ani jedna možnost ale není správná. Ve skutečnosti se sledování duchařských hororů snažím vyhýbat – právě proto, že vím, že nejde o subžánr pro mě, protože mě to prostě většinou nebaví. Když do něčeho takového jdu, má to svůj důvod. Film musí něčím zaujmout a vypadat, že by mohl být něčím zajímavý. Doufání v to, že půjde o opravdu dobrou záležitost, už jsem pro jistotu opustil, ale tím spíš mě pak výsledek může překvapit, že jo.
Big Freaking Rat (2020) 29.11.2020 H.  Humorných zvířecích hororů se směšnými monstry je k mání vždycky hromada, což je jenom dobře, protože podobných zvrhlostí není nikdy dost. Svou troškou do letošního mlýnku vraždící fauny přispěl také americký kousek se všeříkajícím názvem – „Big Freaking Rat“. Všechno, co jste o tomhle bijáku nechtěli ani nepotřebovali vědět, prozrazuje už tenhle epický titul. „Big Freaking Rat“ ovšem tuhle názornost dotahuje ještě dál. Aby se film nemusel zdržovat s vysvětlovat proč, kdo a jak, původ mutace titulní krysy objasní již úvodní titulky. Ty s roztomile příšernou animací ukážou, jak nějaký dobytek vylil chemikálii do vody, ta se odsud dostala do tunelů, kde se radioaktivní louže nalemtala naše krysa.
The Invisible Man (2020) 26.11.2020 H.  Australan Leigh Whannell se pomalu začíná profilovat jako vysoce zajímavý tvůrce. Což o to, dobré filmy jej provázejí už dlouho. Zásluhy za vznik úspěšných hororových sérií „Saw“ a „Insidious“ typicky sbírá James Wan, ale Whannella lze také považovat jako zásadní figuru obou značek. Například první díl „Saw“ z roku 2004 se stal takovým kultem nejen pro svou hutnou atmosféru, ale také pro mimořádně chytrý scénář, o nějž se postaral právě Whannell; ani nemluvě o tom, že ztvárnil jednu z hlavních rolí. V posledních letech však Whannell vyjma psaní scénářů a hraní začal také režírovat.
The Wolf of Snow Hollow (2020) 23.11.2020 H.  Vlkodlak patří ke klasickým hororovým motivům už odnepaměti, a to i ve filmovém světě. Ne náhodou patří Vlčí muž k pilířům slavné éry Universalovského klasického hororu. Najít však mezi novějšímu počiny nějaký vlkodlačí biják, který by skutečně stál za to, je sakra těžký úkol. O dobrý snímek s vlkodlakem se snaží také letošní počin „The Wolf of Snow Hollow“ a vlastně na to jde z určitého úhlu pohledu docela dobře. Neznamená to však, že by se tím pádem jednalo o dobrý film. „The Wolf of Snow Hollow“ má pár dobrých nápadů, povedených momentů i sympatických řešení, zároveň ale trpí na zásadní problémy, které mu nekompromisně brání v tom, aby se dostal do vyšší třídy.
Death of Me (2020) 20.11.2020 H.  Tušil jsem už v předstihu, že „Death of Me“ bude strašná hovadina, ale vždycky se u takových očekávání rád zmýlím. No, v případě „Death of Me“ jsem se tedy nemýlil ani za mák. Bohužel. Jak už tomu často bývá, základní premisa nezní zas tak špatně. Manželský pár si užívá dovolenou na tropickém ostrově u Thajska. Jednoho večera proběhne kvalitní mejdlo v místní knajpě, kde si oba dají do nosu nějakou domorodou samohonkou. U staré dobré něcovice z Moravy se vám stane, že prostě a jednoduše oslepnete, jak se na rozumný alkohol sluší a patří. Ne tak u téhle pálenky, kde se kromě ovoce destiluje i primitivní magie.
|
