 |
|
Země: USA Originální název: A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors Režie: Chuck Russell Hrací doba: 96 min
|
(Budou spoilery.)
Minule jsme diskutovali o nekvalitách „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ a o tom, jak se díl soustředil na svůj homosexuální podtext. Člověk by si mohl myslet, že kombinace těchto dvou faktorů v půlce osmdesátých let vystaví sérii stopku, ale jak už dnes všichni víme, nestalo se tak. „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ slavilo finanční úspěch i tak, tudíž cesta pro další kapitolu zůstala otevřena. S trojkou se Freddyho série naštěstí zvedá, což mimochodem ocenilo i tehdejší publikum. „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ je po „A Nightmare on Elm Street 4: The Dream Master“ druhá nejvýdělečnější část (respektive třetí, započítáme-li i crossover „Freddy vs. Jason“).
„A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ nepředstavuje stoprocentně návrat ke stylu první „A Nightmare on Elm Street“, spíš vytyčuje nový směr, který se pro další části ságy ukázal být jako stěžejní. Freddy Krueger se zde konečně rozjíždí a nechává si na svých vraždách ve snovém světě záležet. Objevují se bizarní výjevy jako lidská loutka na šlachách místo provázků, velký Freddy-had, zrcadlová místnost a podobné laskominy. Jednotlivé vraždy jsou originálnější a kreativnější, konečně se v nich výrazněji začíná projevovat potenciál nereálného prostředí snů. Zároveň s tím se do série poprvé vkrádají nápadné fantasy prvky, což vlastně do určité míry souvisí s právě řečeným.
V neposlední řadě nelze opomenout ani narůst černého humoru, jenž se projevuje nejen skrze vražednou invenci, ale také ve Freddyho hláškách. Právě v „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ se Krueger konečně stává přesně tím Kruegerem, jak si ho všichni pamatujeme. Jednoduše parchant, který má nabroušené nejen nože na své trademarkové rukavici, ale i jazyk. Tady narve oběti, jež se touží stát herečkou, hlavu do televize s hláškou „This is it, Jennifer: your big break in TV. Welcome to prime time, bitch!“ Ani nemluvím o tom, že až ve trojce se o něm také konečně mluví jako Freddym Kruegerovi. V předešlých dvou dílech jej postavy jmenovaly jen Fred Krueger (navzdory tomu, že dvojka nese podtitul „Freddy’s Revenge“).
Nějaké návraty si ale „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ přece jen připsalo. Finanční úspěch „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ donutil Wese Cravena, aby přehodnotil svůj názor na to, že se z „A Nightmare on Elm Street“ nedá vytřískat pokračování, a nechal se ukecat ke spolupráci. Společně s ním se z jedničky vrací Heather Langenkamp jako Nancy Thompson a John Saxon jako její otec.
Kromě toho všeho si „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ zaslouží pochvalu ještě za jednu věc. Film má na svou dobu skutečně excelentní triky. Stop motion animace nebo digitální kuličky už sice dnes vypadají úsměvně, ale co se týče praktických efektů, ty jsou pořád špičkové a i dnešní optikou vypadají skvěle. Nikdy dřív jsem si to neuvědomil, ale když jsem se na „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ díval nedávno kvůli tomuhle článku, tak mě skutečně překvapilo, jak dobře se tahle složka snímku vyvedla.
Poprvé v sérii se děj odehrává mimo samotnou Elm Street. Přesouváme se na kliniku, kde sledujeme partu mladistvých trpících spánkovou deprivací. Všichni trpí nočními můrami, které mají společného protagonistu. Asi dokážete uhodnout, že se jedná o samotného mistra prstění, Freddyho Kruegera osobně. Na stáž na kliniku přichází Nancy, jež pacientům na rozdíl od ostatních ošetřovatelů věří, protože se s Freddym už dřív sama setkala a jeho hymnu „One, Two, Freddy’s coming for you“ dobře zná. Jedna z dívek má navíc schopnost do svých snů přivést i další lidi, díky čemuž se celá banda bude moct Kruegerovi postavit společně.
Dokonalé však „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ rozhodně není, protože místy se projevuje charakteristická osmdesátková přehnanost. Například nápad, že i samotné oběti si ve svých snech mohou vysnít nějaké schopnosti a opečenému vrahovi vzdorovat vyrovnaněji, mi sám o sobě nevadil. Že se z jednoho borce stane wizard master, protože v realitě hraje Dungeons & Dragons, a začne metat zelené blesky, to mi přes čáru přišlo. Rozhovor mezi Nancy a jejím čerstvě zdechlým fotříkem mi taky připadal hrozný, a to i když se hned nato ukáže, že taťka je to ve skutečnosti převlečený Freddy.
Celkově vzato se nicméně „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ relativně povedlo, především tedy na poměry série. Širším náhledem se ani zdaleka nejedná o mého favorita a „A Nightmare on Elm Street“ nikdy nebude patřit k mým prvním volbám, když si budu chtít pustit klasický slasher, přesto trojka představuje z nejlepších dílů celé značky. Na tom nic nezmění ani těch pár detailů, z nichž některé jsou navíc poplatné své době.
Podobné články
7.3.2021 A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge (1985) Filmový koutek
3.3.2021 A Nightmare on Elm Street (1984) Filmový koutek
20.6.2018 Friday the 13th Part VIII: Jason Takes Manhattan (1989) Filmový koutek
30.5.2019 Child’s Play (1988) Filmový koutek
13.4.2018 Friday the 13th (1980) Filmový koutek
18.8.2017 Halloween 5: The Revenge of Michael Myers (1989) Filmový koutek
Je docela vtipný/smutný, že nejvíc homosexuálním hororem byl vyhlášen film, kde hrdina ani není otevřený homosexuál. Prý se o tu roli ucházel i Brad Pitt. Každopádně je to fakt prča, jak je Západ homofóbní. Do konce i Čína je pokrokovější. Fakt i Čína! Zrovna nedávno jsem zahlédla film Mistr Jingjangu a i tam je dost neskrývaný BL motiv a to je to pohádka určená pro širokou veřejnost.
Pokusím se o nějaký konstruktivní komentář, ne nutně kritiku, spíše lehkou polemiku. Kdo mne zná trochu víc, moc dobře ví, že se často pohybuju mezi lidma s netradiční sexualitou a upřímně, jedni z nejlepších přátel jsou často právě gayové/bi/pansexuálové. Znám dobře i několik devčat v mužském těle nebo lidí, kteří podstoupili změnu. Je pravda, že hranice toho, co je lidově řečeno “teplé” a co nikoliv, mám posunuté i díky tomuhle a taky dík tomu, že mnoho mých oblíbených umělců není hetero a nebo jejich díla mají skrytý homosexuální podtext. Nikdy jsem to neřešil, každý člověk je jedinečný, každý člověk má svůj boj s každý se dostáváme do konfliktu s majoritou v něčem jiném.
Ale všiml jsem si jednoho fenoménu, který je pozoruhodný. Většina z těch, které znám, nemají závažnější problém s tím, že je někdo nesnáší nebo se na ně dívají skrz prsty. Teď budu citovat “Pokud mě zrovna někdo nechce věšet na kandelábr nebo rozbít tlamu, ať si mě klidně hejtěj, stejně je nepřesvědčím.”. Dost z těch, co znám, se ani neidentifikuje s nějakým hnutím, aktivismus jde mimo ně a nestojí o pozornost, ani tu “pozitivní”. Protože oni sami jsou se svou sexualitou srovnaní a jsou NORMÁLNÍ členové společnosti. Někdo nechce měnit svět, chce žít akorát po svém. To je v pořádku. Samozřejmě, v pořádku není, když někdo takovým lidem ubližuje a uráží je, to se ve mne upřímně vaří krev – a tím myslím regulérní projevy nenávisti, ne typicky pivní debaty.
Druhý protipól, který je rovněž pozoruhodný, ale třeba pro mne absolutně nepochopitelný, jsou hardcore heterosexuální bojovníci za práva sexuálních menšin. Všeho s mírou. Aby mne někdo nehejtil, myslím, že jsem jasně zdůraznil, že vyjádřit podporu nebo pomoci někomu, kdo má problém s lidmi nebo svou identitou na základě sexuality je v pořádku… Ale když vidím agresivního maníka nebo frojlajn, co horuje s vervou slona a nakonec z něj vypadne, že jeho se to netýká, protože je hetero, ale dostatečně “woke”, mám chuť se tlemit do ksichtu. Lidstvo nejde od základu změnit, lidé mají strach, nenávidí, chovají v sobě patologii a krvežíznivost a vždy budou. Jediné, co lze, je držet je v mezích lidskosti, předělat lidi je iluze. Nikdy z nich neuděláš osvícené supratolerantní ultrabohy. To už se několik sociálních experimentátorů pokusilo a dopadlo to špatně. Zpravidla to totiž odserou nevinní a nebo upřímní idealisté.
Neberu Ti Tvůj názor, v podstatě je v pořádku (často souhlasím s obsahem, ale není mi blízká forma), ale tady vážně osvětu neuděláš, navíc tímhle stylem. Maximálně se Ti někdo vytlemí nebo pošle do prdele a nebude to mít žádný pozitivní dopad. Akorát tím někoho nasereš, občas ale netuším, jestli to náhodou není Tvůj maniakální, ďábelský plán ;-)
Jo, já ti věřím. Hodně lidí si prostě zvykne a nemají potřebu se proti něčemu stavět, vyjadřovat se, nebo o tom jen uvažovat. Mně prostě spousta věcí vadí už z principu a nemusí se mě ani přímo dotýkat. Ani nemám snahu něco konkrétního dokázat, spíš jen chuť křičet, jestli nad obsahem uvažuješ nebo ne, mi je celkem jedno, což neber tak, že si tě nevážím, já nikdy nebyla jako normální lidí. Postoj tvých konkrétních známých mě rovněž příliš nezajímá, neznám je a ani jejich životy, třeba jim to takhle vyhovuje a možná si to jinak prostě ani neumí představit… těžko říct.
Jestli tě zajímá má orientace a tyhle voloviny, tak vlastně nejvíc odpovídám gay muži v ženském těle, ale nemyslím, že by na tom extra záleželo. ;)
Těší mne, že mne považuješ za normálního člověka ;-)
A je fajn, že jsem tu chvíli a už jsem tu zažil coming out.
Západ je homofobní? ufffff!!!! UFFF!!! Tak asi už jen doporučit návštěvu Íránu, Pákistánu, Ruska, Indie, Indonézie prakticky jakékoli Africké země, nebo možná jen vyndat hlavu z … ale ne, zbytečný, tady je prostě všechno zbytečný.
Docela se dá s ptáčníkem souhlasit. Jako další pták říkám, že každý kdo viděl snímek Mandragora víc než jednou, asi tuší, že je lepší nechat hulibrky, ať si koupí zámeček za městem a postupně ho opravujou a lákají další “brigádníky”. Není potřeba na ně pouštět psy, nebo jim třeba nedovolit točit “horory”. Oni nám za to odpustí naše hospodské hetero kecy (které nikdy nestartujeme před nima jen tak) a nechají nás žvatlat to své.
Jo, ve svém postu dost vyzdvihuješ spojení “normální člen společnosti” . V tom je možná problém. Já nestojím o to být normálním členem společnosti a z toho, co je obyčejně zváno normální společností, mi je spíš zle. Být člověkem jsem si nevybrala, nevybrala jsem si tuhle zem a ani své tělo. Necítím žádný vděk a nemám ani valnou potřebu se zavděčit. To je víc než nějaké orientace a další marginálie. Ale třeba jsem jen “woke”, nevím jaká hipsterská slůvka jsou zrovna in.
Normální člen společnosti zpravidla znamená, že nějakým způsobem, navzdory kupříkladu znevýhodnění funguješ. Já jsem normální člen společnosti, protože zvládám vydělávat peníze, starat se o domácnost, udržovat sociální vztahy a dodržuju pravidla, která považuju za smysluplná z hlediska mého přežití/přežití ostatních. Normalita člověka je ale samozřejmě hodně subjektivní a má velmi volnou interpretaci, což je super. ;-)
Takže pokud nejsi extrémní psychotik, který není schopen fungovat nebo mentálně znevýhodněná, jsi podle mne normální člen společnosti. Co si o fungování společnosti nebo jejím fungování myslíš, že věc druhá, ale uklidním Tě, má to tak mnoho lidí.
A ohledně slova “woke”, použil jsem ten termín, kterým se takoví lidé rádi nazývají, tak proč jim neudělat radost.
Nebojím se smrti a většině ostatních přeju spíš zánik , celá současná společnost by měla zaniknout, nic moc dobrého (až na výjimky) v ní nespatřuji. Naživu mě drží spíš škodolibost. Vlastně se nemám špatně, většina lidstva, možná i ty, byste mi mohli objektivně závidět, což ovšem neznamená, že spokojená jsem nebo chci být. Nemůžu být spokojená ani s tím, co má být nejvíc gay hororem, protože to není, tak jak tomu je, možné.
Takhle ošklivě nemluv, ještě upadnu v pokušení napařit si na hlavu čepec, uvařit Ti kakao a přečíst pohádku.
Zas neblbni, těžko říct, jestli máš doma nějakou Hildu, ještě se do mě zamiluješ, což hodně lidí z neznámého důvodu strašně rádo dělá… asi sklony k masochismu… a co já pak s tebou?
Coby? Vystavil bych si Tě mezi bavorskými tupláky a rokokovými figurkami jako všechny mončičácký pekelníky. ;-)
To už bych nebyl/a já, ale kus hnijíciho masa, které by zůstalo z ekologického i snad každého možného logického hlediska dost blbě využité.