Země: USA Rok vydání: 1985 Žánr: slasher Originální název: A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge Český název: Noční můra v Elm Street 2: Freddyho pomsta Režie: Jack Sholder Hrají: Mark Patton, Kim Myers, Robert Rusler Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Série „A Nightmare on Elm Street“ aktuálně čítá sedm filmů v originální větvi, televizní seriál, crossover s Jasonem Voorheesem z „Friday the 13th“ a jeden remake, přičemž další by měl být na cestě. A to se bavím pouze o filmových počinech. Freddy Krueger se dostal i na stránky knih, komiksů nebo do počítačových her. Nepochybně tedy jde o velkou a tradiční značku.

Z tohoto ohledu může při dnešním retrospektivním pohledu působit trochu úsměvně skutečnost, že Wes Craven, režisér a scénárista prvního dílu a také stvořitel Freddyho Kruegera, svého času nechtěl a nezamýšlel udělat z „A Nightmare on Elm Street“ dlouhou sérii. Jedničku plánoval jako samostatný film a také původně trval na šťastném konci, zatímco producent loboval za nešťastný konec, aby Freddy přežil a zůstala otevřená vrátka pro pokračování. Nakonec se použil jakýsi kompromis (celkem se tehdy natočily čtyři konce).

Vzhledem k tomu, že „A Nightmare on Elm Street“ uspělo, otevřená vrátka se hodila a pokračování následovalo hned v dalším roce. Wes Craven se na něm odmítl podílet. Dokonce se jej původně neměl účastnit ani Robert Englund, což se dnes může zdát nepředstavitelné, protože právě jeho máme s rolí Freddyho Kruegera neodmyslitelně spjatého. Englund chtěl nicméně vyšší plat, což studio odmítlo. Až během natáčení si producent uvědomil, že šlo o pěkně blbý nápad, a Englundovy finanční podmínky splnil.

Představitel Freddyho Kruegera tedy nakonec na palubě pro „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ byl, výsledku ovšem pomohl jen částečně. Právě ikonický vrah je vlastně tím jediným, na co se dá ve filmu pořádně koukat. Bez Cravenova přispění totiž vznikl nepovedený paskvil v lecčems popírající pravidla nastavená prvním dílem. Ne náhodou se jedná o jeden z mála dílů série, v němž se s výjimkou samotného Freddyho neobjevují žádné opakující se postavy, takže stojí trochu mimo zbytek dění, a ne náhodou tenhle film následující „A Nightmare on Elm Street 3: Dream Warriors“ zcela ignoruje.

Sám Krueger se v „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ chová jinak než v ostatních dílech. Jeho typickým znakem je, že své oběti morduje v jejich snech. Zde nikoliv. Freddy se celou dobu snaží posednout náctiletého mamlase a donutit jej, aby vraždil za něj. Také jde o jediný snímek v sérii, kde Freddy všechny oběti zabije v realitě. Obyčejně si Krueger své oběti vychutnává po jedné, zatímco tady klidně vyskočí na párty plné lidí a začne to tam bez ladu a skladu sekat. Stručně řečeno „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ nepřistupuje k pravidlům a mytologii nastavenými svým předchůdcem konzistentně, čímž charismatického vraha ze snů degraduje na démona, jenž potřebuje něčí pomoc, aby vůbec někoho sejmul.

Z hororového ani filmového hlediska se tudíž nejedná o nic záživného. Tím pádem vlastně ani nepřekvapí, že se „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ proslavilo spíš díky svému nápadnému homoerotickému podtextu. Z filmu tak nějak vyplývá, že jeho hlavní postava Jesse, tentokrát mužská, je gay potlačující svou homosexuality.

Spousta scén a momentů k homosexualitě jasně odkazuje. Jesse se nápadně často objevuje bez trika, svého učitele tělocviku potkává v gay baru, aby byl tento posléze zabit ve sprchách, přičemž jeho smrti předchází svazování nebo výprask na holý zadek. Jesse se rovněž místy má víc ke kámošovi ze školy než ke své přítelkyni, ani nemluvě o Freddyho posedlosti se dostat dovnitř mladého kluka, kteroužto lze vyložit metaforicky… asi tušíte jak. Samotná postava Jesseho poté ve snímku odpovídá roli, jakou ve slasheru obvykle zastává dívka, tzv. final girl, tedy motiv v hororu hojně užívaný. Označení „první mužská scream queen“ nakonec použil sám i herec Mark Patton.

Musíme si uvědomit, že s tím vším „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ přišlo v polovině osmdesátých let, tedy v době, kdy homosexualita byla mnohem větší tabu než v dnešní otevřenější době, tudíž nepřekvapí, jaká diskuze se kolem něj rozšířila. Představitele Jesseho produkce navíc dle všeho obsadila záměrně, jelikož byl sám gay, o čemž tvůrci věděli. Patton, jenž nedlouho poté ukončil kariéru a seknul s herectvím, dodnes v rozhovorech vykládá, jak se během natáčení na homosexuální prvky kladl důraz a jaký byl na něj kvůli všemu vyvíjen tlak. Konkrétně vinil zejména scénáristu Davida Chaskina, jenž nakonec sám přiznal, že gay elementy do scénáře zapracoval záměrně. Patton se s vlivem „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“ nakonec pokusil vyrovnat prostřednictvím dokumentu „Scream, Queen! My Nightmare on Elm Street“, jenž se promítal na festivalech v roce 2019 a oficiálně vyšel na jaře 2020.

Interpretace a podprahová sdělení „A Nightmare on Elm Street Part 2: Freddy’s Revenge“, které bylo dobou kritikou označeno za „nejteplejší hororový film vůbec“, jsou nicméně nakonec zábavnější než vlastní snímek. Dvojka je hlavně strašně slabá, místy až nudná a zbytečně se odklání od pravidel své série. Za nejlepší moment jednoznačně platí úvodní snová scéna s autobusem, ale jinak to za moc nestojí. A ne kvůli tomu, že je to tak gay.