Země: Austrálie Rok vydání: 2020 Žánr: natural / survival / cave horror / ozploitation Originální název: Black Water: Abyss Režie: Andrew Traucki Hrají: Jessica McNamee, Luke Mitchell, Amali Golden, Benjamin Hoetjes, Anthony J. Sharpe Hrací doba: 98 min

(Budou velké spoilery.)

Australský režisér Andrew Traucki svou tvorbu zasvětil zvířecímu survival hororu. Na téhle receptuře vystavěl už svůj debut krokodýlí „Black Water“ (2007), jímž se u mnohých fans zapsal v dobrém v dobrém světle a jehož pomocí si hned na začátek připsal docela slušný úspěch, na nějž posléze navázal i se žraločí variací „The Reef“ (2010).

Trauckiho třetí celovečerák „The Jungle“ (2013) ovšem prošuměl, načež se holomek na nějakou dobu odmlčel. V letošním roce se takříkajíc vrátil domů, a to hned v několika ohledech. Z džungle zpátky do vody, také zpátky ke krokodýlům a v neposlední řadě také ke značce, na níž se kdysi „udělal“.

Dvojka „Black Water: Abyss“ samozřejmě zachovává základní atributy původního „Black Water“. Opět se tedy ocitneme v australské divočině, kde bude parta lidí uvězněná na malém prostoru a kolem nich bude pod vodou kroužit hladový Schnappi. To všechno samozřejmě smysl dává – vždyť proč by se mělo jednat o „Black Water“, když by nebezpečí představoval yetti na Sahaře, co? V některých ohledech však pokračování svého předchůdce kopíruje až příliš. Například opakovaný motiv těhulky nebo nemlich to samé vypořádání se s krokodýlem zavání spíš opakováním již viděného.

Největší invence „Black Water: Abyss“ oproti jedničce tkví v tom, že do hry přimíchává ještě jeden hororový subžánr – jeskynní horor. Spekulace o tom, zdali se krokodýlové objevují v podobných jeskynních systémech, přenechám někomu, kdo na rozdíl ode mě s oblibou listoval v přírodopisných knihách. Jakkoliv je taková diskuze nepochybně na místě v případě, kdy se snímek snaží působit realisticky, čistě z filmového hlediska se jedná o docela rozumný posun.

Mimoto „Black Water: Abyss“ přihazuje také zbytečný milostný trojúhelník, který tu vlastně nehraje moc velkou roli a jen samoúčelně prodlužuje stopáž o pár minutek. V neposlední řadě pak také dvojka obrací způsob, jakým se postavy dostanou do nesnází a jak se zachovají. V jedničce se chudáci ve svízelné situaci ocitli ne vlastní vinou a souhrou blbých náhod a pak se začali chovat jak blbci.

Oproti tomu ve dvojce si za prekérní situaci postavy mohou vlastně samy, protože si zbytečně hrály na dobrodruhy. Ještě bych bral, že se někdo rozhodně prozkoumat neznámou jeskyni. Nechápu nicméně, proč s sebou na výpravu berou i lidi, kteří s tím nemají moc zkušeností a navíc o tenhle druh zábavy ani nestojí, a ještě méně chápu, proč tam lezou v momentě, kdy se na oblast žene velká bouřka. Tu borci odbudou slovy, že je bouře určitě mine, a vlezou dovnitř. No, a pak se diví, že se jeskyně začne zatápět. Stoupající voda pak samozřejmě vyhovuje i nově příchozímu krokodýlovi. Dobrodruhům naopak těžce nevyhovuje to, že původní cesta zpátky se – pozor, přijde překvapení – zavalila. Na druhou stranu výpravu trochu šlechtí, že na rozdíl od blbek v jedničce nesedí jen na prdeli a okamžitě se pokouší něco vymyslet.

Dle pravidel survival hororu se samozřejmě posere prakticky všechno, co se posrat může, a krokodýl bez oběda naštěstí nezůstane. Což je dobře, protože se vlastně jedná o nejsympatičtější postavu. Bohužel se „Black Water: Abyss“ nevyhne částečně pozitivnímu konci, kdy alespoň někdo musí přežít. Záchrana z jeskyně mi ovšem přišla hrozně odfláknutá. Výprava se i přes krokodýla pokusí jít nazpět – najde zával. Potom se pokusí pokračovat v jeskyni dál – najde jen slepou chodbu. Když už to vypadá, že je všechno v prdeli, tak si najednou všimnou díry, že hele, támhle by to šlo, jeb ho a jsou venku. Ach jo. No, a když tedy film nechá některé dobrodruhy vylézt, tak na záběr přilepí ještě úplně zbytečné a samoúčelné finále s dalším útokem krokodýla.

„Black Water: Abyss“ určitě není špatný film. Traucki má se žánrem dost zkušeností a ví, jak by měl udělat nějaké napětí. Řemeslo v ruce má, což výsledku nepochybně pomáhá a vlastně to i v kombinaci s atraktivním prostředím stačí k tomu, aby se dal výsledný snímek v pohodě zkouknout. Nic to však nemění na skutečnosti, že si „Black Water: Abyss“ zasloužilo pečlivější scénář. Ten totiž platí za největší nedostatek a výsledek táhne dolů.