Země: USA Rok vydání: 2019 Žánr: natural / survival horor Originální název: Crawl Český název: Kořist Režie: Alexandre Aja Hrají: Kaya Scodelario, Barry Pepper Hrací doba: 87 min Odkazy: facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Francouzský režisér Alexandre Aja se do hororových análů zapsal hned zkraje své kariéry, kdy vytvořil dva velmi silné filmy. Krvák „Haute tension“ se výrazně postaral o popularizaci vlny francouzského brutálního hororu známé jako new french extremity, odkud později vzešly i ceněné počiny jako „Ils“, „Martyrs“ nebo „Raw“. Jeho verze „The Hills Have Eyes“ pak ukázala, jak by se měly dělal hororové remaky. Šlo o jeden ze vzácných případů, kdy předělávka dalece předčila svou předlohu, a tuhle variaci na řádění pouštních zmutovaných kanibalů dodnes považuji za nejspíš nejlepší hororový remake. Což vám klidně může připadat jako dost silné tvrzení, ale tady je podle mě na místě.

S dalšími snímky začal Aja uhýbat od hororu a čistokrevná už byla snad jedině „Piranha“ z roku 2010. Když se tedy ukázalo, že se letos zase jednou vrátí ke královskému žánru, očekávání prudce vyletěla nahoru. Nešlo však o jediný důvod. Podobně jako u „Piranha“ se totiž Aja opět vrhl na ekohoror, což je dnes již prakticky mrtvý subžánr. Populární jsou duchařiny; věci jako slashery nebo zombies jsou držáky, které vznikají průběžně pořád, i když třeba někdy v menší kadenci. Vidět v posledních letech na plátnech kin vraždící zvířata je ale naprostý svátek.

Ekohorory velmi často pracují s nějakou mutací, díky níž se zvířata stanou agresivnější a začnou mordovat, co jim vleze do cesty. „Crawl“ tak ale nečiní a vydává se spíš cestou reálnosti a uvěřitelnosti. Příběh filmu by se vlastně klidně mohl stát a svým způsobem se vlastně i stal, protože snímek je volně inspirován událostí, která se stala v roce 2018 během hurikánu Florence.

Hurikán hraje zásadní roli i v „Crawl“. Živel se blíží na Floridu a oblast je evakuována. Naše hlavní hrdinka Haley ani její sestra se ovšem nemohou spojit se svým otcem, a tak se Haley rozhodně do evakuované zóny narychlo vjet a zkontrolovat, jestli se fotříkovi něco nestalo. V bytě jej nenajde, takže se vydá do jejich bývalého domu, kde papínka skutečně najde. V ne moc dobrém stavu ve sklepě. Trochu jej totiž pocuchal aligátor, který sem vlezl nějakou rourou a dál čeká na svůj oběd. Otec s dcerou zůstanou uvězněni za trubkami, zatímco venku zuří přívalový déšť a voda ve sklepě začíná rychle stoupat, stejně jako počet aligátorů v okolí.

Jak vidno, „Crawl“ je spíš komorní záležitostí, ale vůbec to nevadí, jelikož se pořád něco děje a hrací doba není dlouhá. Naštěstí se film s výjimkou jedné asi minutové scény obešel bez rodinných usmiřujících pindů a většinu doby se nekompromisně bojuje o přežití s aligátory i vodním živlem. „Crawl“ si vedle ekohororu výrazně bere i prvky survival hororu, pro nějž je typický malý počet postav bojujících na pokraji sil o holý život. Okolnosti ale přidávají další a další překážky, což se děje i zde. Když už se podaří aligátora odlákat, objeví se druhý. Když se podaří dostat k alternativnímu východu, je zablokovaný. Když se konečně podaří vylézt ze sklepa, už je venku tolik vody, že nejde použít auto. Když se povede sehnat loď, akorát se protrhne hráz a přílivová vlna hodí dvojici zpátky do baráku, kde opět začíná honička s hladovými plazy.

Tohle vrstvení událostí a co největší pech postav mě nijak neštval, s tím se u survivalu vlastně počítá. Stejně tak mi překvapivě nevadili ani CGI aligátoři, byť v některých záběrech bylo poznat, že jsou umělí. Jinak ale „Crawl“ navzdory poměrně skromnému rozpočtu (13,5 milionu dolarů) vypadá dost dobře a vůbec není znát, že Floridu ve skutečnosti supluje Srbsko, kde natáčení probíhalo.

Co mi ale trochu vadilo, byla nesmrtelnost hlavních postav, což značně nabourává onu tezi o reálnějším přístupu. Dcera i otec v pohodě přežijí hned několik kousnutí aligátorů. Fotr má celý film otevřenou zlomeninu na noze, a přesto později chodí a ještě nese psa, a když mu aligátor na férovku utrhne ruku, tak ani to jej nijak zásadně nerozhází. Jednoduše si pahýl zaškrtí a dál pokračuje v cestě za záchranou. Paradoxně všichni ostatní kromě hlavních dvou charakterů, kdo se v „Crawl“ objeví, zdechnou prakticky okamžitě a poslouží jen jako maso pro aligátoří žaludky, aby byly alespoň nějaké oběti. Ale když nic jiného, aspoň se díky tomu objeví něco krve a také se díky tomu lépe daří vzbudit dojem, že aligátoři nejsou jen budoucí kabelky, ale skutečně představují nebezpečí a není radno si s nimi zahrávat. Trochu škoda mi nicméně přijde, že vše nakonec skončí happyendem, minimálně fotr nebo pes zařvat mohli (u holky bylo jasné od začátku, že to dá). Což zamrzí o to víc, že i drsnější rozuzlení prý ve hře bylo.

Ve filmu mě dále hodně překvapily lekačky, což není prvek úplně typický pro nastíněné subžánry. Zde jsou nicméně pevnou součástí. Ve většině hororů jsou jump scary řešené tak, že se všechno ztiší a zdánlivě zklidní, aby byl jejich účinek větší, ale to má za následek, že je prakticky vždycky čekáte a nepřekvapí vás. Navíc jde o docela ohranou taktiku. „Crawl“ na to jde ale jinak, nějaký build-up pro lekací moment vůbec neřeší a bafne to na vás bez jakéhokoliv upozornění, díky čemuž jsou ty lekačky mnohem překvapivější a tím pádem i účinnější. Zejména u prvních dvou jsem kurva nadskočil jak už dlouho ne.

Celkově mi „Crawl“ přijde jako fajn biják. Není to žádný zázrak, ale rozhodně je dost zábavný. Naoko se sice snaží držet reality, ale v některých ohledech je dost přepálený. Mně osobně to však nesralo. Převážily dobré dojmy z adrenalinové jízdy, kde není čas klást otázky nebo přemýšlet, protože se buď topíte, anebo po vás jde hladový plaz. Nemá cenu z toho dělat něco zvláštního, nejde o nic víc než kravinu aligátořinu na jedno podívání, ale i ta může být udělána důstojně. A „Crawl“ podle mě takové je. Příjemný biják.