Cry Havoc (2020)

Cry Havoc (2020)

Cry Havoc (2020)

Země: USA
Rok vydání: 2020
Žánr: slasher

Originální název: Cry Havoc

Režie: Rene Perez
Hrají: Robert Bronzi, Emily Sweet, J.D. Angstadt

Hrací doba: 85 min

(Budou spoilery.)

Nebudu chodit kolem horké kaše a vybalím to hned zkraje – „Cry Havoc“ je strašná bejkárna. Objektivně vzato se jedná o nehoráznou blbost. Jde nicméně o ten případ, kdy to myslím v dobrém, protože tahle sračka je prudce zábavná, krvavá a po všech směrech krásně béčková a debilní. Jistě – takový přístup neocení všichni, vlastně nás spíš bude menšina. Kdo nicméně chápe, že špatná zábava je taky zábava, mnohdy dokonce ta nejlepší možná, ten by si „Cry Havoc“ mohl užít.

Oukej, pojďme na věc. Za nitky tahá nechutně prachatý úchyl. Na svém soukromém pozemku nechává na kamery brutálně zabíjet nevinné holky, které sem láká pod příslibem natáčení reality show. To vlastně splní, ale asi si roštěnky představovaly, že to nebude obnášet kuchání jejich vnitřností. Úchyl si nicméně nešpiní ruce osobně. Na zabíjení někde vyhrabal agresivní nemluvné hovado v masce omotané ostnatým drátem zvané Havoc. Hovado se s tím nemaže, zabíjí na potkání a se slušnou dávkou fantazie. Řezání, krájení, vrtání a další laskominy – nic z v jeho repertoáru nechybí. A protože tenhle frajer evidentně ví, čeho si divák žádá, tak dívkám před jejich smrtí nezapomíná strhnout tričko. Kozy a hromada kečupu – toť osvědčená kombinace, s níž nemůžete zkazit nikdy nic!

Úchyl si nechává aspirující herečky / budoucí oběti proklepnout, aby neměly žádné otce ani manžele. V jednom případě se nicméně seknul a pustil do hry holku, jejíž fotr je detektiv. A jak už to tak bývá, jde přesně o ten druh detektiva, který nemá rád, když mu někdo unáší dceru a chce jí nechat vykuchat na kameru. A teď to začne být ještě víc srandovní, uvidíte…

Tenhle fotr totiž vypadá jako zapomenuté dvojče Charlese Bronsona – a ještě jej hraje borec, co se jmenuje Robert Bronzi. Oblečený ve šviháckém sedmdesátkovém ohozu se vydá do lesa a s ledovým klidem zde začne systematicky kosit úchylovu armádu hlídající pozemek. Žoldáci se kryjí za vším, co v lese můžete najít, a střílí samopaly. Detektiva nicméně ani jednou netrefí. On se naopak typicky postaví doprostřed otevřeného prostoru, s rozvahou zamíří svůj kolt a zloducha sejme na jednu, maximálně dvě rány. Aby se neřeklo, tak občas popoběhne. Že začne jít do tuhého, to poznáte naprosto spolehlivě – v momentě, kdy si detektiv sundá koženou bundu i košili a jen v tílku se vydá do pěstního souboje s Havocem. Boží!

Jak krásně laciné „Cry Havoc“ bude, byste si měli uvědomit již v úvodní scéně, do níž se tvůrci z nějakého důvodu rozhodli nacpat spoustu nepřirozeného digitálního ohně. Nastoupí Havoc do akce, oběť ukáže cecky. Takhle to má kurva vypadat.

Cry Havoc (2020)

Pochválit samozřejmě musíme i hutnou porci výživného gore. Sice je naprosto evidentní, že se jedná o latex a kečup a pro jistotu se krvavé záběry vždycky ukazují jen v detailu, aby to náhodou nedalo zbytečně moc práce trikařům, ale cením, že kamera nikam srabácky neuhýbá a nechá diváka, aby si užil podrobné záběry třeba na řezaní palce, vrtání do krku, pilování břicha, tahání vnitřností a další laskominy. Smrtí se tu navíc najde docela hodně, i když velká část z nich se odehraje ve flashbacích. Přesto za mě palec nahoru!

Líbil se mi i samotný Havoc. Jde o typ zabijáka à la Jason Voorhees – nemluvný a nezastavitelný dobytek. Co ztrácí na výřečnosti, to dohání na grácii, s níž porcuje své četné oběti. Povedená mi přišla i jeho maska. Všiml jsem si ovšem, že vrah s touto maskou se objevil už ve starších počinech režiséra Reneho Pereze, konkrétně „Playing with Dolls“ (2015) a pokračování „Playing with Dolls: Bloodlust“ (2016). Netuším, jestli je mezi nimi a „Cry Havoc“ nějaká návaznost, anebo se jen znovu využívají rekvizity ze starších bijáků. Tak či onak, hodlám to časem zjistit, protože filmografie tohohle borce vypadá dost lákavě!

Cry Havoc (2020)

„Cry Havoc“ samozřejmě má i svoje chyby. Tohle vás asi nepřekvapilo a možná si i říkáte, o čem to kurva melu, když se tu o chybách mluví celou dobu. To ale špatně chápete, až doteď jsem to všechno myslel v dobrém! Objektivně to může být špatné, ale celé je to béčkově zábavné, což beru jako plus.

Těmi chybami mám na mysli především to, že „Cry Havoc“ místy působí zbytečně natahovaně. Hlavně scény přestřelek mezi fejkovým Charlesem Bronsonem a armádou poskoků začnou po chvíli působit jednotvárně, protože je jich moc a všechny vypadají stejně. Někoho může srát i to, že obraz filmu je potažený divným barevným filtrem, ale to mně osobně zas tak nevadilo a bral jsem to jako záměrnou stylizaci.

Cry Havoc (2020)

Celkově vzato se mi však „Cry Havoc“ líbilo. Krutý vrah brutálně sejme hromadu obětí, jimiž jsou typické hezké holky, co ukážou kozy. Krve se najde dost, přestřelky ze začátku taky bavily a dějové omáčky se tu nachází jen to nejnutnější minimum. Sice tupé, ale většinu času prudce zábavné!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.