Země: Kanada Rok vydání: 2020 Žánr: thriller Originální název: Hunter Hunter Režie: Shawn Linden Hrají: Camille Sullivan, Summer H. Howell, Devon Sawa, Nick Stahl Hrací doba: 93 min

(Budou velké spoilery.)

Určitě znáte ten pocit, kdy vás všichni a všechno sere. Občas má člověk náladu, že by nakopnul i to nejroztomilejší štěně, až by letělo jak fotbalová meruna. Oukej, asi si říkáte, že tohle přirovnání jsem přehnal, ale já samozřejmě nejsem hovado a myslel jsem to jen v botaskách… náladu na kopání do psů v kanadách nemá snad nikdy nikdo. Ale to jsem trochu odbočil. Chtěl jsem říct, že občas má prostě člověk náladičku, že by se nejradši zvednul, sehnal si chatu někde na Sibiři nebo Aljašce a odstěhoval se tam, aby mu všichni kreténi konečně dali pokoj.

V takových momentech lze asi trochu závidět Josephovi z filmu „Hunter Hunter“. Ten se totiž usadil v chalupě hluboko v kanadské divočině, kam ani noha nepáchne. Tedy… ne ta lidská. Těch zvířecích noh tam běhá docela dost. Dobře, Joseph v chalupě trpí ještě manželku a dvanáctiletou dceru. Ale to se asi dá vydržet a aspoň se tenhle otrlý lovec kožešin nemusí spoléhat jen na ruku, víš jak. Když je nejhůř, vždycky může před manželkou utéct do lesa, protože les se prostírá všude okolo.

Nic ale není tak ideální, i když by se mohlo zdát, že žití v takové krásné přírodě bude paráda. No, realita vypadá trochu jinak. Ceny kožešin jdou dlouhodobě dolů, rodina přestává mít peníze na jídlo a do toho ještě stará prudí, že by se kvůli dceři radši odstěhovala do města. Joseph je ale zatvrzelý mezek pyšný na rodinnou tradici lovení zvířat na kožešiny a na svou lesní rodnou hroudu, takže mu takové kraviny jako stěhování do města nejsou vůbec po chuti. A to ani v případě, kdy se v oblasti objeví vlk požírající ostatní zvířata lapená do pastí a ohrožující i samotnou rodinu. Joseph ale není žádné máslo a jako správný lovec se rozhodne, že toho vlčího zmetka osobně pošle do vlčího nebe.

Tohle mi jen tak mimochodem na „Hunter Hunter“ přišlo trochu divné. Řekl bych, že někde hluboko v kanadské divočině nebude takový problém narazit na vlka nebo medvěda. Ale to samozřejmě jen laicky hádám, protože o výskytu zvířat v Kanadě vím akorát tak prd a googlit se mi teď nechce, protože bych si musel přepínat okno do prohlížeče. Stačí, že u psaní téhle recenze ještě průběžně pařím, haha.

Survivaly jsou ok žánr, kde se dá z minima vytřískat fakt, když se toho ujme nějaký talent s citem pro napětí a hutnou atmosféru. Když má ten někdo k dispozici tak kvalitní exteriéry jako v „Hunter Hunter“, jde to o to snáz. Pokud ale o filmu moc nebo ideálně nic nevíte, doporučuji vám, aby to tak zůstalo. Nekoukejte na trailer (propaluje toho zbytečně moc), nečtěte komentáře na různých filmových databázích (běžně diskutují věci, které je lepší před vlastním zhlédnutím nevědět, ale chápu, bez nich se o „Hunter Hunter“ hovoří špatně) a z téhle recenze už si přečtěte jen následující odstavec (protože dál hodlám diskutovat věci, které je lepší před vlastním zhlédnutím nevědět, ale když ono se bez nich o „Hunter Hunter“ hovoří špatně).

V obecnosti ještě mohu říct, že „Hunter Hunter“ nepatří mezi příliš akční podívané. Snímek se nese v pomalém, skoro až pokorném tempu a jen s pár herci trpělivě, leč efektivně buduje atmosféru. Tohle byste určitě měli vědět, abyste pak nebyli zklamání z toho, že se tam delší dobu „nic neděje“. Zároveň dodám, že „Hunter Hunter“ není horor, přestože se tak často prezentuje. Formálně jistě užívá elementů z animal attack a survival subžánrů, ale co se feelingu týče, jedná se spíš o thriller.

(A teď přestaň číst, pokud si to nechceš zkurvit.)

Chápu ovšem, že lovení jednoho vlka na ploše devadesáti minut vypadá jako docela chabá náplň i na poměry pomalého filmu, byť by se to nepochybně dalo udělat, kdyby se o to někdo snažil. „Hunter Hunter“ se ovšem vydává jiným směrem. Tatík totiž při svém honu na vlka zjistí, že po lese přece jenom běhá i nějaká ta lidská noha a pachá tam docela hutnou neplechu. Tak hutnou, až Joseph usoudí, že by si to s dotyčným měl vyřídit stejně jako s vlkem. To jest stručně a výstřelem z pušky. Jenže jeho protivník taky není žádné ořezávátko a zmiňovaná neplecha jej baví dost na to, aby se začal účinně bránit. A to ani nemluvím o nic netušící rodince v chatce…

Nechci vzbudit dojem, že „Hunter Hunter“ přichází s nějakým zásadním twistem, který to vše převrátí. Film se vyvíjí postupně a ono překlopení z lovení vlka do setkání se sériovým vrahem přijde docela plynule. „Hunter Hunter“ navíc pracuje s takovým minimem postav, že fakt není problém uhodnout, kdo je kdo. To ale vůbec nevadí, protože se snímek tenhle vývoj ani nesnaží prodat jako něco šokujícího a namísto toho dále uvážlivě plyne.

Tempo naruší až intenzivní krvavé finále, které však nic nepokazí, spíš výsledku nasadí korunu. V jeho rámci musím pochválit ještě jednu věc: rozuzlení „Hunter Hunter“ je na jednu stranu v jistém ohledu odvážné (i když ten nejkontroverznější – z mého pohledu nikoliv ve špatném slova smyslu – krok ponechá jen na domyšlení a na kameru jej neukáže) a také se mu povedlo docílit zvláštního stavu, jenž v divákovi zanechá negativismus i pocit zadostiučinění zároveň. To se mi líbilo. Jak vidno, když se filmy na sílu netlačí do sladkého happyendu, je to mnohem zajímavější.

Na závěr ještě musím pochválit jednu věc. Nesnáším, když nějaký seriózně myšlený snímek do titulků pustí cool rockovou pecku pro mladé a tím to celé shodí. „Hunter Hunter“ umně využije kytarový song v rámci svého finále a pak výsledek nechá diváka strávit u titulků jen za zvuku ptačího štěbetání. I na tom lze vidět, že „Hunter Hunter“ sice může být malý film, ale někdo u jeho tvorby přemýšlel a věděl, co chce stvořit a jak toho docílit.

No, abych to dál neprodlužoval, nakonec se jedná o jeden z nejpovedenějších bijáků, co jsem v roce 2020 viděl. Dost příjemné překvapení a za vidění určitě stojí. Když se člověk naladí na stejnou vlnu, tak „Hunter Hunter“ účinek má. Jen škoda toho hnusně digitálního vlka.