 |
|
Země: USA / Německo Originální název: Larva Režie: Abram Cox Hrací doba: 96 min
|
(Budou spoilery.)
Vždycky když koukám na nějakou exkluzivní filmovou sračku, ptám se, co se při natáčení honilo hlavou lidem na place. Jestli si fakt někdo myslel, že tam vzniká opravdu dobrý biják, anebo si všichni byli plně vědomi toho, že natáčejí echtovní mrdku, nad níž si pohoňkají leda tak milovníci toho nejblbějšího škváru. Co si myslel třeba takový William Forsythe, když kývnul na to, že bude hrát v kravině jako „Larva“ (i když je pravda, že zrovna jemu hraní v béčkové až céčkové produkci velké problémy nedělá, protože podobných perel má na triku víc)? A hlavně – co si kurva myslel člověk, jenž celou tuhle srandu zatáhnul? To je jedna z věcí, jaká mě na takových počinech skutečně fascinuje – že to prostě někdo zafinancuje. Tohle mi fakt vrtá hlavou.
Abych ale hrál fér, musím se přiznat, že jsem za svou diváckou kariéru zhlédl i mnohem tragičtější záležitosti než zrovna „Larva“. Nechápejte mě špatně, na tomhle bijáku není dobré vůbec, ale vůbec nic. Naopak je tu prakticky všechno špatně. Z nějakého důvodu se ovšem nejedná o až takové utrpení a za určité konstelace (chci vidět pekelnou sračku a zplna hrdla se jí vysmát do ksichtu) se nejenže dá sjet, ale dokonce se u toho dá i docela bavit. Některé věci tu totiž jsou dost směšné. Tohle zase musím „Larvě“ přičíst k dobru, poněvadž zetko toho nejtvrdšího kalibru přece jenom vypadá ještě jinak a jeho sledování je mnohem větším utrpením.
„Larva“ každopádně vymetá všechna myslitelná příběhová klišé. Máme tu nepovolený a ne úplně legální experiment, jejž ale tentokrát nemá na svědomí vláda, nýbrž chamtivá soukromá společnost. Hlavní hrdina (ideálně nějaký vědátor) hrozbu prohlédne jako první, ale nikdo mu samozřejmě nevěří, a když se na problém snaží upozornit, všichni se mu akorát vysmějí do ksichtu (nebo tak něco, tady si nejsem úplně jistý, protože cca v téhle době jsme s přítelkyní z nudy začali souložit). Jediný, kdo mu věří, je místní paranoický podivín s hromadným palebným arzenálem ve stodole. Všem ostatním závažnost situace dojde až v momentě, kdy je pozdě. Naštěstí ale za rohem na svou příležitost pořád čeká hlavní hrdina, jenž vymyslí geniální plán a nakonec všechno společně s podivínem zachrání. Hlavního šmejda, který stál za nepovolenými experimenty, sežere jeho vlastní výtvor. Na závěr už jen stačí dochutit náznakem otevřeného konce (hrozba nakonec přece jenom přežila) a voilà – sračková podívaná je na světě!
Všechno je to jasné jak facka. Zbývá objasnit jenom dvě věci – jaký přesně je hlavní hrdina vědátor a co přesně představuje tu hrozbu. Jak si tušíte dle názvu, onen experiment bude mít v tomhle případě nějakou spojitost s larvami. Celé městečko Host, kde se děj odehrává, se živí prodejem hovězího masa. Svoje krávy místní farmáři ládují žrádlem od výše zmiňované firmy. Ta se pokouší o lepší výnosy, takže si se žrádlem trochu pohraje. Výsledkem je nakažený dobytek s larvami, které chuděrku kravičku vždycky rozežerou zevnitř a vyskočí ven ve zmutované podobě a připravené vraždit cokoliv. Jo, a ten hlavní jouda je nečekaně veterinář.
Právě zmutované zabijácké cosi je zlatým hřebem „Larvy“. Design příšerek je hrozný. Vypadají jako kus černého hadru. Jejich animace už pak spadá do oblasti trikových katastrof. Pokud máte rádi špatně rozhýbané pixely, tak tady si určitě přijdete na své. Nic víc vás nemusí zajímat, protože jestli si něco z „Larvy“ budete pamatovat, budou to právě tyhle kusy anti-přirozeného hadru lezoucí po stěnách.
Naše hadry vraždí stylem, že obalí skoro celou oběť, která u toho patřičně ječí. Je tedy zjevné, že tím pádem tam reálně prakticky nic nebude vidět, tudíž se nemusíte těšit ani na žádné gore. V jedné scéně se objeví trochu cudné krve, ale jinak je to i z tohohle hlediska docela o hovně.
Jak už ale padlo dříve, z nějakého důvodu je zvrhle zábavné „Larvu“ sledovat, takže jednou se tomu dá úplně v klidu vysmát. Milovníci céčkových horůrků se zvířátky (ehm…) by to tedy do své sbírky viděných hovadin mohli přidat. Pokud k nim nepatříte, tak to asi za pozornost nestojí, protože až taková halda zase „Larva“ není. Osobně už to podruhé vidět nepotřebuju.
Podobné články
6.10.2020 Altered Species (2001) Filmový koutek
29.11.2020 Big Freaking Rat (2020) Filmový koutek
19.10.2019 Spiders (2000) Filmový koutek
8.11.2018 Rats – Notte di terrore (1984) Filmový koutek
11.2.2021 Sangue negli abissi (1990) Filmový koutek
16.6.2020 Sssssss (1973) Filmový koutek
Nemci neboli nikdy dobrí filmári, ale viem si predstaviť, čo za arcisračku môže byť horor z ich produkcie :D
Sám jsem si profiltroval svá hodnocení na csfd podle státu výroby na Německo, abych tě mohl setřít a je pravda, že jediný jejich filmy, které jsou čistě z Říše (nikoli koprodukce) a dostaly se u mě na 5 hvězd jsou Lola Rennt (’98) a Der Untergang (’04). I ten Herzog zmizel točit za moře a Haneke je Rakušák.
Kecy vole, co ještě ten parádní psycho-horor Nachtmarr, kde tvůrci na začátku vybízej, že pokud si to nepustíš nahlas, tak si to nepouštěj vůbec. Tehdá na Otrlcovi si měl přece pocit, že spadne kino. A celý to bylo správnym způsobem jeblý naprosto bez diskuze.
Kurva jak jsem na to mohl zapomenout. Díky prastarý reptiliánský mozku za připomenutí.
Já nevím, možná jsem fakt divnej, ale třeba filmy od Fassbindera mám rád.
Nj, Fassbič je moje velká mezera. Přiznám se, že se do něj kdovíjak nehrnu, protože queer cinema mě obvykle kdovíjak nebaví. Ale to se časem třeba taky poddá.
Hele, já se přiznám, že queer cinema mi neříká naprosto nic, občas jsem omylem něco viděl a prostě mi to subjektivně nesedí. Ale k Fassbinderovi jsem se dostal úplnou oklikou a zaujal mne, což mne samotnýho trochu překvapilo, protože filmy obecně jsou moje slabá stránka.
Od toho jsem viděla jeden film o námořníkovi, podle jakési šokézní předlohy. Mám queer témata ráda, ale tohle bylo takové “bezcitné” a až odpudivě fyzické.
Momentálně čtu jednu věc od jistého Jiřího Karáska ze Lvovic a i když je děj dost o hovně, tak se tam dá vášeň krájet a to tam nepadlo ani slovo o sexu.
Jinak je fajn, že H. vydrží 2-3 minuty a tak mu moc děje neuteče. :D
Jaja, Querelle z Brestu od Geneta. Ale upřímně, nevím, co je na té knižní předloze je šokézní. To jeho Pohřební obřad mi přišel teda víc hardcore. Asi fakt dost záleží na divákovi/čtenáři. Na té první zmíněné knize je strašně krásně vykreslená postava toho námořníka a i dalších postav, včetně toho postupného “rozkladu”, který z Querella sálá a co zachvátí všechno, k čemu se jen přiblíží. A ano, právě Genet byl mojí vstupenkou k Fassbinderovi.
A jo, Karásek ze Lvovic a ti jeho lidé kolem něj, to je hodně zajímavý čtení. Já předevčírem přelouskal na jeden zátah Na mramorových útesech od Jüngera a teď se brodím Célinem. Dost zajímavý a oslovující. Ale to už jsem hodně offtopic.
Já taky ne, já to nečetla a ani nechci, ale o celkové “šokéznosti” toho autora jsem slyšela. Pro některé lidí je ale šokující všechno, co neodpovídá jejich představě normálnosti.
Čtu od toho Karáska první knihu tří mágů, kdyby tam bylo víc děje a míň okecávání boje s druhým já, bylo by to slušně BL. Taky začínám číst Knihu pěti kruhů, ale to je úplně jiná vesnice.
Ot to sice je, ale číst si furt o filmech, na které je prý stejně zbytečné koukat, k ničemu jinému lepšímu ani nevybízí.
Co je to BL? Jsem se to snažil zjistit a ta zkratka mi nabídla asi milion významů. Ale přiznám se, že tohle jsem od Karáska ze Lvovic nečetl, akorát kdysi Gothickou duši. A podle toho, co o tom píšeš (děj o hovně, boj s vnitřním já) by se mi to mohlo hodně líbit. Z tvého popisu jsem vydedukoval, že to bude prozaicky docela promakané. Ona už Gothická duše nebyla špatná. Ale to je deset let, co jsem to četl.
Ale tomu Genetovi bych šanci dal. Třeba tě to něčím zaujme, kdo ví. On možná některý lidi zvedal ze židle, ale rozhodně mi nepřišel samoúčelnej, ten jeho život byl zajímavý a to se odráží i v jeho díle. Co je podstatný, je jeho propracovaný a naprosto brilantní jazyk. Akorát mne mrzí, že Notre Dame-Des-Fleurs není v českým překladu a nevím, jestli bude…
Čtu nerada věci nad 150 stran, co je delší většinou nedočtu. Možná se k tomu někdy dostanu a přečtu aspoň pár stran nebo kapitol.
BL je boys love. Je to romantický žánr oblíbený hlavně ženami v Asii. Ostatně právě asi hlavně kvůli tomu teď Čína tak řeší tu krizi mužnosti. :D Holky tam mají za idoly jemné typy z k a j-pop kapel a díla s určitými gay tématy. Je to hlavně brak, ale brak neskutečně zábavný. Taky jsem jednu takovou novelu napsala.:D
Okay, cítím se zase trochu chytřejší, ale celkem mne teda děsí souvislost s Karáskem ze Lvovic :-D
Píšeš i na profi úrovni a dá se to někde přečíst, nebo ses chtěla jen tak, z plezíru pochlubit?
Jinak jsem upřímně taky nebyl fanda dlouhých děl, ale nakonec jsem si zvyknul. A nakonec to jde, když se člověk do toho zažere a baví ho to. Třeba “Danzig Trilogy” od Grasse (cca 1350 stran) jsem přelouskal za deset dnů.
Co je dnes profi? Dneska píše každej druhej a dost se mažou rozdíly mezi profíky a amatéry… to máš jako s pornem.:D
Jedna povídka mi vyšla, ale ta byla vzácně povedená. Na klasiky fakt nemám, na něco takového je potřeba soustředění a čas, což při mé poruše a množství věcí okolo snad ani není možné.
Ta věc rozhodně není žádný literární majstrštyk, ale příběh to má prý dobrý a charaktery taky… teda aspoň podle těch pár lidí, co to četli. Dokonce to na ně působilo možná až moc, páč jedna slečna se mi do hrdiny zamilovala a borec hlásil noční můry, za které mě proklínal. Si to po sobě ještě dneska pročtu a hodím odkaz, minimálně na BL je to kvalitní kousek.:D
Tady to je. Kdyby měl někdo zájem se zasmát nebo mlátit hlavou o stůl, co za kraviny je vůbec možné vymyslet, má možnost.
https://blogdalsihonarcistnihoblba.blogspot.com/2020/07/brany.html