Země: Itálie Rok vydání: 1984 Žánr: giallo Originální název: Murderock – uccide a passo di danza Český název: Smrtící spona Režie: Lucio Fulci Hrají: Olga Karlatos, Ray Lovelock, Claudio Cassinelli Hrací doba: 90 min Zdroj fotek: WiPfilms.net

Italská hororová škola je podle mého skromného názoru kult jak noha. O jednom krátkém časovém období na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let by se možná skoro dalo tvrdit, že v téhle chvíli se pomalu nikde netočily lepší horory než v Itálii. Nicméně ne všechno hororové, co vzešlo z Apeninského poloostrova, musí automaticky znamenat vysokou kvalitu. A to ani v takovém případě, kdy na režijní stoličce sedí takový kanón jako Lucio Fulci…

„Smrtící spona“ – což je jen tak mimochodem jeden z těch distribučních patvarů, které prakticky vůbec neodpovídají originálnímu názvu – z roku 1984 zdánlivě navazuje na nejlepší tradici italského gialla. To je moc zajímavý subžánr, který se ve správných rukách může přetavit ve výtečný film. „Smrtící spona“ naoko obsahuje všechny potřebné atributy k tomu, aby se jednalo o kvalitní giallo, ale při sledování si člověk uvědomí, že pár důležitých detailů schází, například krvavých scén je poskrovnu – což je u Lucia Fulciho obzvlášť na pováženou. Co je ale bolestivější – „Smrtící spona“ nemá potřebný tah na bránu a vyznívá těžce průměrně.

V tomhle giallu je hororu pomálu, jedná se víc o thriller. Což ještě nevadí, ostatně giallo prakticky nikdy není čistokrevným hororem. Základem je každopádně klasicky krimi zápletka. Zde se nacházíme v taneční škole, kde v námi sledované skupině panuje vysoká rivalita, poněvadž některým z tanečníků má být co nevidět nabídnut exkluzivní kontrakt – kravaťáci sedí za sklem a vybírají svého favorita. Vtom ale někdo začne taneční omladinu vraždit, zejména tedy tanečnice, jednu po druhé. Modus operandi je pokaždé tentýž: omámit chloroformem a poté probodnout srdce ozdobnou sponou.

Cudnost vražd už jsem nastínil. V celém filmu ukápne pouze pár kapek krve, což není zrovna to, co byste od gialla potažmo tohoto konkrétního režiséra čekali. Fulciho trochu omlouvá, že mu prý do výsledku dost kecali producenti, ale to může být divákovi ve finále jedno. Alespoň trochu toho erotického nádechu nechybí, ukáže se pár koziček a plus se tam natřásají holky v těsných hadřících.

Trochu rozporuplná je také detektivní rovina „Smrtící spony“. Ta sama o sobě není nijak zázračná. Filmu lze nicméně přičíst k dobru, že vcelku dlouho drží pod pokličkou tajemství totožnosti vraha a nechá diváka hrát zábavnou tipovačku o to, kdo to vlastně zabíjí. Během sledování jsem to několikrát přehodnocoval, ale když člověk vyloučí všechny až příliš jednoduché či zřejmé možnosti, odhadnout se to dá, obzvlášť když scénář průběžně poskytne hned několik nápověd, z nichž jedna je opravdu velká a vraha určuje dost jednoznačně i s motivem. Nejpozději v téhle chvíli by měli tušit už všichni, takže finální explicitní odhalení toho, kdo to tam celou dobu mordoval, asi nikoho nepřekvapí.

Za úplně největší prohřešek „Smrtící spony“ ovšem považuji absenci atmosféry, tolik typického prvku pro giallo i italský horor obecně. Jak už jsem řekl, vůbec by mi nevadilo, že konkrétně tenhle kousek prakticky postrádá hororové prvky a má blíže spíš k čistokrevnému thrilleru, ale i v takovém případě bych očekával něco, co mě opravdu zaujme. Což se zde děje jen ve velmi omezené míře.

V překladu to znamená, že mě vlastně vcelku zajímalo, kdo je vrah. Dokoukal jsem to bez větších problémů. Ale nějaká pecka to rozhodně nebyla. „Smrtící spona“ po sobě zanechala dojem průměrného gialla, které určitě stojí za to vidět, patříte-li ke kompletářům, avšak svátečním divákům bych doporučil spíš jiné kousky.