Země: USA Rok vydání: 2008 Žánr: thriller Originální název: Pathology Český název: Patologie Režie: Marc Schölermann Hrají: Milo Ventimiglia, Michael Weston, Alyssa Milano Hrací doba: 95 min

(Budou velké spoilery.)

„Pathology“ je film, do jehož sledování se mi zrovna dvakrát nechtělo. Při pohledu zdálky to na mě vůbec nepůsobilo lákavě. Horor z prostředí patologie sice obecně vzato nevypadá jako něco, čím by měl člověk automaticky a už dopředu pohrdat, ale snímek ve mně prostě důvěru nevzbuzoval. Obsazení plné mladých hezkých lidí na mě s trochou nadsázky působilo jako nemocniční „Twilight“, což samozřejmě ani omylem není něco pro mě. „Pathology“ nicméně trochu klame, protože do podobné píčovinky má výsledek docela daleko.

Ústřední postavou příběhu je Ted Grey – mladý a nadějný doktor, konkrétně tedy patolog. Před sebou má nalinkovanou kariéru i dobrý život po boku bohaté sexy roštěnky, jejíž fotřík nemá problém použít svoje konexe a zajistit Tedovi nějaké exkluzivní místečko. Prostě všechno totálně v cajku.

Aktuálně na našeho malého patologa čeká tříměsíční stáž v nemocnici, kde se připojí k týmu podobných mladých a nadějných doktorů, jejichž specializací je vrtat se v mrtvolách. Noví kolegové nicméně Teda nemají vůbec v lásce a jdou mu trochu po krku. Jak se po čase ukáže, nestojí za tím jen konkurenční rivalita.

Tahle partička má totiž dost nevšední koníček. Mají potřebu svoje profesní znalosti neuplatňovat pouze v práci, ale i ve volném čase. Když si uvědomíte, že jejich profese se točí okolo pitvání mrtvol a určování příčin smrti, asi začnete tušit, kam to bude směřovat. Provozování takového hobby se totiž dost dobře neobejde bez mrtvol. Stručně řečeno, jeden doktůrek ze skupiny vždycky zabije člověka a ostatní pak hádají, jakým způsobem to udělal. K tomu nějaký chlast a drogy a pořádný mejdan je na světě.

I přes počáteční nevraživost nakonec ostatní přiberou Teda do party a tomu se i přes počáteční pocity viny začne nová zábava zamlouvat. V invenci a kreativitě vynikne takovým způsobem, až začne šlapat na paty i doposud vrchnímu machrovi. Rozjede se každopádně jízda plná alkoholu, hulení, sexu, zabíjení a pitvání.

Do idylky nicméně hodí vidle Tedova holka, která svému milému oznámí radostnou novinku, že se k němu nastěhuje. Se slušnou snoubenkou na bytě se jen těžko chodí na noční tahy plné ilegálních látek a ilegálních aktivit. Když jste ale v partě, jejíž zábavou je zabíjet lidi, tak se z toho dá jen těžko vycouvat. Leda tak radikálním způsobem, jenž se ostatním ani zdaleka nebude líbit.

Několik věcí se snímku určitě musí nechat. Svým vývojem a zvraty sice nepřekvapí, ale určitá pozitiva určitě má. Patří k nim to, že je ve skutečnosti chytřejší a taky divnější, než se na první pohled může zdát. Nejde sice o nějaké veledílo, ale výsledku pomáhá to pozitivní překvapení, když člověk zjistí, že to zdaleka není taková hovadina, jakou dopředu čekal.

Dále lze „Pathology“ přičíst k dobru, že se nebojí krve. Jasně, mohli byste říct, že kdyby ve filmu z prostředí patologie nebyly žádné mrtvoly a vnitřnosti, tak by to byl docela trapas – a měli byste pravdu. I tak ale docela potěšilo. Musím nicméně dodat, že navzdory krvi a vnitřnostem se nejedná o horor. Ve skutečnosti je snímek spíš temnějším thrillerem, ale vyloženě hororového na něm není prakticky nic. Což samozřejmě není špatně, jen říkám, že byste případně neměli čekat nějakou vyvražďovačku.

Filmu také sluší určitá amorálnost a dekadence. Nakonec žádná postava tu není kladná; ta hlavní působí kladněji jen díky tomu, že je snímek vyprávěn z jejího úhlu pohledu, ale i ona je ve skutečnosti hajzlík, co má na svědomí nějaký ten život. „Pathology“ mi i díky tématu vzdáleně připomnělo třeba známější „Flatliners“, akorát vyhnané do větší divnosti.

Nakonec se tedy jedná o koukatelný kousek, jejž do průměru sráží hlavně předvídatelnost. Taky bych si dokázal představit ještě větší odvahu a víc obskurnosti (co takhle trochu nekrofilie?), protože i navzdory řečenému je to ve finále pořád film stravitelný i pro průměrného diváka. Což je škoda, protože kdyby se přitvrdilo, mohl by z toho v určitých kruzích vzniknout kult. Ale na kdyby se nehraje. Takhle se jedná o solidní biják, který asi nepotřebujete vidět a není nutné se po něm cíleně shánět, ale když na něj náhodou narazíte, tak nezklame a na jedno podívání poslouží.