Země: Jižní Korea Rok vydání: 2020 Žánr: zombie horror Originální název: #살아있다 Český název: #Žiju Režie: Il-hyeong Choi Hrají: Ah-In Yoo, Park Shin-Hye Hrací doba: 98 min

(Budou velké spoilery.)

Jakmile vidím v názvu nějakého filmu hashtag nebo jakoukoliv jinou podobnou sračku budící dojem, že se výsledek strašně moc snaží být cool, nemívám k tomu důvěru. „#Saraitda“ (případně „#살아있다“, pokud chcete) si ovšem úplně nezaslouží, abychom se na něj dívali už dopředu skrze prsty. Jedná se totiž o poměrně snaživý komorní zombie biják, jenž se pokouší zasadit zombie apokalypsu do kontextu současné post-moderní doby, v níž má většina lidí doma hromadu technických vychytávek a chytrých mašinek.

Předně ale musíme diskutovat, jak se to má s předlohou. „#Saraitda“ totiž vychází z amerického scénáře od Matta Naylora. Ten se na korejském snímku sám podílel a scénář posléze upravoval společně s režisérem Cho Il-hyungem, pro nějž tento počin znamená celovečerní debut. Nejedná se ovšem o jedinou adaptaci. Scénář totiž posloužil i americkému filmu „Alone“, v nemž si zahrál Tyler Posey (dále např. sračka „Truth or Dare“) nebo spolehlivý veterán Donald Sutherland („Invasion of the Body Snatchers“, „The Eagle Has Landed“ a tuny dalších). Jinými slovy, můžete si vybrat korejské nebo americké zpracování příběhu dle vaší ctěné libosti, případně sjet obě, což mám v plánu i já. Začal jsem s korejskou verzí, již lze pravděpodobně považovat za o něco známější, poněvadž vyšla i na Netflixu.

V centru dění je kluk Oh Joon-woo, který svůj čas tráví streamováním videoher. Jednoho dne se probere sám doma (rodiče i sestra odešli ven) a brzo zjistí, že zatímco spal, venku propukla zombie apokalypsa. Přímo pod okny na ulici se navzájem požírají lidi a on zůstane uvězněn sám v panelákovém bytě.

Brzo si začne uvědomovat, že to nebude žádná sranda, protože všechno, na co byl zvyklý, přestává fungovat. Jídlo dochází, zanedlouho přestane běžet proud, přestane téct voda. Všude okolo se navíc pořád potulují nemrtví, kteří při sebemenším hluku ucítí potenciální oběd a tryskem se vydají za jeho zdrojem. Výlety mimo byt tedy nepatří k činnostem, k nimž se člověk chtěl uchylovat, pokud to není úplně nutné.

Ani nemluvě o tom, že se dostaví i strach o rodinu a že po delší době uzavření v bytě také někomu začne hrabat. Však si vezměte, jak to vypadá / vypadalo při letošním lockdownu během koronky… a to všem fungoval internet! Náš hrdina naštěstí zjistí, že není jediným přeživším. V bytě přes ulici se například zabarikádovala docela hezká slečna a někde okolo se třeba najdou i další zoufalci. Ale znáte to, ne všechna setkání během apokalypsy dopadnou dobře.

„#Saraitda“ bohužel ne vždy postupné vypínání výdobytků doby reflektuje pečlivě, čímž vytváří menší nedostatky v logice nebo rovnou plot holes. Asi nejkřiklavěji mlátí do očí skutečnost, že hrdinovi funguje mobilní telefon i dlouho poté, co vypnou elektřinu. Já osobně teda smartphone nemám, ale tipnul bych si, že dva týdny bez nabití fakt nevydrží. To nedá ani můj Aligator. A to se ani nebavím o dalších blbostech jako kakání (nemohl splachovat, protože neteče voda) nebo že se hošanovi za celou dobu nezmění odstín odbarvených vlasů.

„#Saraitda“ rovněž docela bojuje s častým neduhem podobně komorních snímků, a sice že místy se to celé až moc vleče a lehce to zavání nudou. Což o to, „#Saraitda“ bojuje statečně a nikdy nepřekročí hranu, aby film začal skutečně a regulérně nudit. Když se nějakou dobu stojí na místě a zaujetí pomalu uvadá, biják se pokusí přijít s nějakým ozvláštněním, ať třeba pokusem vylézt z bytu nebo nalezením další přeživší duše. Pár hlušších momentů se přesto najde.

Ale s tím se dá žít. Na „#Saraitda“ mě víc zklamaly dvě jiné věci. A upozorním, že nyní přijdou masivní spoilery, takže jestli si to nechcete zkurvit, přeskočte na poslední odstavec.

Snímek se bohužel nevyvaroval ani několika typických a už dost ohraných klišé zombie filmů. Doufal jsem, že se tak nestane, když se nejedná o americkou produkci; doufal jsem, že Korejci budou víc inovativní. Ale ono ne, musel se objevit jouda, jenž si nechce připustit, že z jeho staré se stala zombie, a snaží se ji krmit. A přitom se přímo nabízelo originálnější řešení jako třeba kanibalismus, což by se mně osobně líbilo násobně víc.

Úplně nejcitelněji si ovšem „#Saraitda“ podřezalo větev v úplném závěru. Napříč celým snímkem se docela uspokojivě dařilo postupně budovat pocit beznaděje a vykreslovat zoufalou situaci, z níž není úniku. Finále se pak rozehraje způsobem, který doslova žadonil o to, aby ústřední dvojici sežrala hrouda nemrtvých a dopadlo to depresivně. Ale ne. Někdo se rozhodl, že bude lepší nápad, když se tam na sílu vtlačí šťastné rozuzlení, kdy v posledním momentě přiletí helikoptéra, hrdiny vyzvedne a odletí do piče. Obrovské zklamání.

Nezvládnutý závěr bohužel hodně ubírá na atraktivitě. Kdyby měli tvůrci větší odvahu, naopak by to podle mě „#Saraitda“ nasadilo korunu a nechalo zapomenout i na těch pár nedostatků. Velká škoda. I navzdory tomu se jedná o slušný počin, který se mi líbil víc než letošní zombie pokusy z USA nebo Británie, co jsem zatím viděl. Ale mohlo a mělo být ještě lépe.