Stir of Echoes: The Homecoming (2007)

Stir of Echoes: The Homecoming (2007)

Stir of Echoes: The Homecoming (2007)

Země: USA
Rok vydání: 2007
Žánr: supernatural horror

Originální název: Stir of Echoes: The Homecoming
Český název: Ozvěny mrtvých: Návrat

Režie: Ernie Barbarash
Hrají: Rob Lowe, Marnie McPhail, Ben Lewis

Hrací doba: 89 min

(Budou velké spoilery.)

„Stir of Echoes: The Homecoming“ je typický příklad dvojky, o niž se nikdo neprosil, nikdo ji nepotřeboval a nikdo ji nechtěl, a přece jsme ji dostali. A dle očekávání – nikomu její natočení neprospělo. První „Stir of Echoes“ z roku 1999 se asi nedá považovat za žánrovou klasiku, ale byl to dost v pohodě biják na to, aby si nezasloužil podobné umělé natahování, protože dvojka na svého předchůdce důstojně nenavazuje ani v nejmenším.

Hlavně ale byla jednička „Stir of Echoes“ pevně uzavřeným snímkem, v němž se všechno vyřešilo. Šlo na něm poznat, že jakékoliv pokračování se rozhodně nezamýšlelo. Tím spíš pak „Stir of Echoes: The Homecoming“ působí samoúčelně a neopodstatněně.

„Stir of Echoes: The Homecoming“ je takové to typické pokračování, co jde rovnou na video. Natočí se to za každou cenu, spoustu let po původním filmu, s vidinou vytřískání nějakých chechtáků na povědomém jméně, na nějž si spousta lidí bude určitě pořád pamatovat. Návaznost na jedničku tu prakticky není s výjimkou naprosto základního prvku „vidím duchy“ a vlastně docela nesmyslného návratu jedné postavy (synek hlavní postavy jedničky) v jediné scéně, která žádnou zásadní roli v příběhu nehraje (ani ta postava, ani ta scéna).

Všechno by se ale dalo alespoň do určité míry odpustit, kdyby „Stir of Echoes: The Homecoming“ bylo dobrým filmem, a to v jakémkoliv významu tohoto slova. I kdyby to třeba jednalo o píčovinu jak mraky, ale zábavnou, aby se u toho člověk zasmál. Vezměte si třeba, co za brakové srance produkuje jak na běžícím páse Syfy, a to jim také není cizí prznění starších filmů – ale je to prdel, tak proč kurva ne. „Stir of Echoes: The Homecoming“ ovšem nenaplňuje definici dobrého ani v tomhle obecnějším slova smyslu. Jde jen o nudnou a nuznou televizní břečku pro vyplnění hracího času pozdě v noci, kdy už většina slušných lidí dávno spinká, protože na druhý den vstává do rachoty.

Každopádně, pojďme na to. Sledujeme kořena, co se jmenuje Ted Cogan. Je to voják a právě si kroutí svoji misi v nějaké pouštní díře, dle roku vzniku bych tipoval asi Afghánistán nebo Irák. K základně jede dodávka, nereaguje na výzvy, tak ji hoši v maskáčích odpálí, aby se ukázalo, že tam byla nějaká místní rodinka. Pak zpoza kopce vykoukne frajer s turbanem a pošle pozdrav z RPGčka. Ted to přežije se zraněními, zůstane mu brutální traumička a vrací se domů.

Stir of Echoes: The Homecoming (2007)

Tohle se stane v příšerně natočeném intru s hovadským filtrem a trhaným obrazem. Ted je doma a pokouší se jej kontaktovat ohořelá mrtvola. Schopnost mluvit s mrtvými v něm probudil zážitek z války. Dál se odehrává to samé co v jedničce. Hlavní hrdina musí zjistit, co se komunikující mrtvolce stalo, a následně křivdu napravit předáním pachatelů spravedlnosti. Jediný rozdíl tkví v tom, že tentokrát se vrah neskrývá v idylickém sousedství, nýbrž ve vlastní rodině.

Film se sice jakoby pokusí načrtnout morální dilema mezi spravedlností a láskou k rodině, ale za řeč to moc nestojí. Ted si tohle dilema vyřeší bez větších nesnází prakticky hned. Ve výsledku se tedy jedná o stejně trapný pokus o zpracování psychické roviny jako ve zbytku filmu s traumatem z války. Ta myšlenka by tam snad někde úplně hluboko i byla, ale maximálně tak náznakem a její zpracování je diletantské.

Stir of Echoes: The Homecoming (2007)

Hlavně taky celý film čumíte na absolutně nesympatického herce, který hraje jak ponocný. Problémy jeho postavy mi byly úplně u zádele. Navrch se tam vlastně nic moc neděje a snímek ubíhá strašně nudně v unaveném duchu. A vlastně i ti duchové jsou taky unavení a stojí za pytel. Osobně mi bylo naprosto jedno, jak to celé dopadne, spíš jsem doufal, ať už to hlavně nějak dopadne a budu moct jít dělat něco zajímavějšího. Strašně z toho smrdí takové to levné televizní zpracování. Určitě víte, o čem mluvím. V takovém případě se kvalita musí dohnat aspoň na scénáři, ale to se ve „Stir of Echoes: The Homecoming“, jak už jste asi pochopili, neděje.

Výsledkem je tedy maximálně nezajímavé rozblemcané nic, které jen parazituje na jméně staršího filmu. Neexistuje jediný důvod, proč byste se tímhle shitem měli zabývat.


Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.