Země: Jihoafrická republika / USA / Německo Rok vydání: 2006 Žánr: natural horror Originální název: The Breed Český název: Krutá rasa Režie: Nicholas Mastandrea Hrají: Michelle Rodriguez, Oliver Hudson, Eric Lively Hrací doba: 87 min

(Budou spoilery.)

Subžánr zvířecího hororu rozhodně nepatří k těm okrajovým. Ne nutně co do masové popularity, byť nepochybně ukrývá i pár velmi úspěšných snímků, ale přinejmenším co do obliby v řadách hororových fandů i co do obliby u tvůrců. Většinou jde sice o totální braky, ale nemůžete popřít, že se těchto snímků točí mraky. Některá zvířátka jsou pro mordování využívána mnohem častěji než jiná – žraloků, pavouků, krys, hmyzáků a podobné havěti už se na plátnech a obrazovkách proháněly hromady.

Nepříliš využívaní jsou však podle mého psi. Vzhledem k tomu, jakou roli psi zastávají v západní společnosti (a čínském jídelníčku) – vždyť kolik lidí má doma nějaký běhající štěkanátek jako mazla – bych čekal, že jejich využití v hororech bude výrazně vyšší. Jasně, určitě se vám vybaví Kingův „Cujo“, někdo si možná vzpomene na „The Pack“ s Joe Donem Bakerem nebo na Draculova čokla Zoltana, jiný by mohl vytáhnout i čubu z Baskervillu. Nějaký srandista by mi třeba připomenul „Dog Soldiers“, ale s nimi už bychom se dostali na pole vlkodlačích bijáků, což já osobně považuji za samostatnou a nesouvisející kategorii.

Jak vidno, něco se určitě najde, ale zas taková hromada toho není. V roce 2006 svou troškou do mlýna přispěl z pozice producenta také známý hororový matador Wes Craven. Pro režii si vybral Nicholase Mastandreu (pracoval jako asistent u Cravenovy „New Nightmare“, tedy sedmičky „A Nightmare on Elm Street“), pro něhož nebylo „The Breed“ nejen režijním debutem, ale nakonec také jediným režijním počinem.

Tihle dva udělali to nejjednodušší, co při snaze o psí horor udělat mohli: vzali prakticky opuštěný ostrov, usadili na něj smečku nasraných agresivních a geneticky vylepšených čoklů a poslali jim tam na výlet partu mladých a hezkých lidí určených k bídné smrti. Partička výletníků dorazivší na víkendovou kalbu na chatu čítá typické osazenstvo bratrské dvojice – jeden průšvihář, druhý seká latinu –, akční roštěnky, blbé blondýny a hláškujícího černocha. Větší klišé už snad ani nešlo udělat.

Kdo čeká, že tam nezavře blbá blondýna a černoch, ten snad v životě neviděl jediný horor. Bohužel se ale společně s dvojicí z intra filmu (opět standardní sestava blbé blondýny a burana s jachtou), která u toho samého ostrova náhodou zakotvila, jedná o jediné oběti. Počítáte naprosto správně, počet mrtvol se zastavil na čísle 4, což je kurva slabota, a to nejen proto, že těch čoklů tam po ostrově běhá asi tak milion. Blbou blondýnu navíc ani nesežerou psi, prostě jenom kráva vypadne z okna a skončí napíchnutá na ostrém kůlu. Ostuda.

Ale není se moc čemu divit, protože pejsci v „The Breed“ nepůsobí dvakrát nebezpečně. Vlastně spíš naopak, většinou vypadají spíš roztomile, že by je člověk šel hned podrbat za ušima. Že mají být geneticky upravení (na ostrově se odehrávaly pokusy, víš jak)? Poznat to na nich teda není, vypadají jak normální voříšci. Zato jsou ale zběsile inteligentní. Třeba dokážou přehryzat lano, aby pětici výletníků uplavalo letadlo, s nímž na ostrov přiletěli. Ale zase nejsou tak inteligentní, aby podobně uhryzali lano i u lodi, s níž připlavali dva joudové v intru, takže žádné strachy, hrdinové budou mít jak utéct. Ale i tak mi s trochou nadsázky přišlo, že se tu psi obecně chovají chytřeji než lidé. Když nic jiného, alespoň nevyštěkávají tak dementní repliky jako „Tady si někdo hrál na boha“.

Jako jasně, od horůrku s vraždícíma čoklama samozřejmě nečeká nějaké zázraky. S tím, že to bude v jádru blbost, jsem počítal. Očekával jsem nicméně svižnou béčkovou podívanou a ideálně i trochu krvavou a napínavou. To myslím není nereálný požadavek. „The Breed“ jej každopádně nenaplnilo. Anebo maximálně jen v hodně omezené míře. Docela svižné to bylo, ale krvavé, napínavé nebo opravdu zábavné? To fakt ne. Film sice neurazí, ale to je asi tak všechno. Na cokoliv lepšího místní smečka vořechů štěká a kouše příliš obyčejně. Jednou se na to dá podívat, ale výsledek ničím nezaujme a za pár dnů se vypaří jak pára nad hrncem se psím vývarem.