The Descent (2005)

The Descent (2005)

The Descent (2005)

Země: Velká Británie
Rok vydání: 2005
Žánr: cave horror

Originální název: The Descent
Český název: Pád do tmy

Režie: Neil Marshall
Hrají: Shauna Macdonald, Natalie Mendoza, Alex Reid, Saskia Mulder, MyAnna Buring, Nora-Jane Noone

Hrací doba: 99 min

(Budou velké spoilery.)

Jeskynní horor je poměrně zvláštní disciplína. Rád bych řekl, že mám tenhle subžánr rád, ale pokud bychom oblibu měřili dle počtů filmů, které člověk považuje za povedené, tak to tvrdit nemůžu. Jeskynních hororů, o nichž bych mohl s klidným srdcem říct, že se mi líbily, jsem viděl minimum. Přesto mi tenhle subžánr přijde zajímavý a hlavně má podle mě veliký potenciál.

Prostředí jeskyně totiž k hororu padne jak ulité. Tma, stísněné prostory, malá skupina lidí pod psychickým i fyzickým tlakem a také nevědomost toho, co bude následovat za dalším rohem – všechny tyhle atributy může jeskynní horor využívat naplno a vytvořit z nich klaustrofobickou atmosféru. Málokterému se to nicméně daří. Nebojím se ale prohlásit, že britský kousek „The Descent“ patří k těm nejpovedenějším, s nimiž jsem měl tu čest.

Typickým znakem jeskynního hororu je také klišé. Vždycky tu máme průzkum dosud neznámé jeskyně. Cesta, skrze niž skupina dobrodruhů dovnitř vlezla, se zbortí a vrátit se nejde. Záhy se navíc ukáže, že v jeskyni nejsou nejsou sami a že ve tmě žije něco, co má hlad. Skoro to vypadá, že bez těchto elementů se jeskynní horor snad ani nemůže obejít. Kdo z nás by věřil monstru v už známé jeskyni, již pravidelně navštěvují nadšenci nebo snad dokonce turisté? Zatarasená cesta také dává smysl, protože kdyby chodba zůstala průchozí, všichni by se při prvním náznaku problémů mohli otočit a jít zpátky. A monstrum? O čem jiném by to přece bylo, co? Sice bych si dokázal představit, že by to nějaký film mohl pojmout psychologicky, že by jeskyňářům prostě jenom začalo postupně mrdat v palici, ale horor v sobě určitou pokleslost mívá už ze své podstaty a k tomu se monstra prostě hodí.

„The Descent“ ostatně ukazuje, že není nutné vymýšlet něco, co tu ještě nebylo, a přece jde natočit skvělý a napínavý horor. Jak vidno, někdy je důležitější talent než originalita a zrovna Neil Marshall, jenž za „The Descent“ stojí, patří k těm režisérům, kteří dokážou vytřískat hodně muziky i za málo peněz. Dokázal to už nejednou, ale myslím si, že právě „The Descent“ platí za vrchol jeho dosavadního počínání.

Snad jediným oživením standardního jeskynního vzorce budiž v případě „The Descent“ skutečnost, že zde máme čistě dámskou sestavu. Holky jsou docela akční a jezdí spolu na dobrodružné výlety. Tentokrát se k nim přidává i Sarah, která před rokem přišla v autonehodě o dceru a manžela. Jejich cílem je známý jeskynní komplex, ale ta nejakčnější z nich trochu změní plány, aniž by o tom komukoliv z ostatních řekla. Objevila totiž novou, dosud neznámou jeskyni a právě sem výpravu zavede.

The Descent (2005)

Následuje klasický, výše popsaný scénář. Počáteční nadšení rychle vyprchá poté, co se zavalí zpáteční cesta. Už v téhle fázi se „The Descent“ může pochlubit výbornou atmosférou a daří se mu dobře reprodukovat stísněnost uzavřeného prostoru a nejistotu, zdali se vůbec dá dostat ven.

Nalomenou morálku postav pak dodělá útok ohavných slepých monster orientujících se podle sluchu. Vtipná perlička: herečky dopředu nevěděly, jak obludy vypadají, takže měly při prvním setkání pořádné překvápko. Každopádně, od tohoto momentu se „The Descent“ zlomí do akčně hororového krvavého masakru, v němž oběti rychle přibývají na obou stranách. Film si nicméně pořád udržuje hutnou atmosféru, za což rozhodně palec nahoru. I díky tomu se scény jako potápění v krvavém jezírku vryjí do paměti.

The Descent (2005)

V tomhle odstavci vypálím velký spoiler, takže případně rovnou přeskočte na další, ale prostě musím pochválit, že byly koule i na negativní konec. Filmy bez happy endu má rád, protože jich je dost málo, takže za mě rozhodně palec nahoru. Mimochodem, pro americké vydání se v závěru trochu stříhalo, aby tahle verze dopadla šťastněji, aby se z toho někdo náhodou nerozbrečel. Vyměklé moče!

V jádru „The Descent“ samozřejmě není nějaké vysoké umění, ale jako hutný horor s vysokým tempem a povedenou atmosféru funguje výborně. Od doby, co jsem ho poprvé viděl, si na něj vzpomenu vždycky, když se jdu podívat do nějaké jeskyně, což jen potvrzuje, že se skutečně jedná o povedený a výrazný počin, na nějž si člověk pamatuje i s odstupem. Naštěstí ale do jeskyní moc nelezu, a když už ano, tak jedině do těch pro turisty, takže jsem žádné hladové slepé zmrdy ještě nepotkal, haha. Každopádně jde o výborný biják a rozhodně jej doporučuji ke zhlédnutí, jestli jste jej ještě neviděli.

The Descent (2005)


4 komentáře u „The Descent (2005)“

  1. Tohle jsem, myslím, viděla, když to byla úplná novinka…
    dokonce si i vybavuju u koho. Mám takový pocit, že tam byla často strašná tma a na té obrazovce jsem věčně prd viděli.:D

    Jo, přečetla jsem tu tvou Matku zemi… teda ne celou, vzala jsem to random systémem a přišlo mi to dost jako Broučci od Karafiáta. Broučci se ale vćc modlili, nezabíjeli své fakany, nelikvidovali les (prej žili v souladu s přírodou, přitom kdyby byl každej jako Izák, tak tu dneska nejsou ani ty pitomý smrky, jakoby nestačilo, že je málo jedlí, páč ty holinách prostě nerostou) a taky Broučci na konci umrzli (sorry za spoiler)… což mi bylo jedno, Izák a jeho famílie by umrznout vyloženě měli, páč jestli si takhle někdo představuje soulad s přírodou, tak je to fakt špatný.
    Taky mě dostávalo jací to byli Ferdové mravenci. To, že ta dáma dokázala sama něco utkat a ušít z toho košili, ještě budiž, ale jak dokázala, aby byla červená, to by mě fakt zajímalo… to tam v tý chajdě měli i barvířskou dílnu? Nehledě na to, že si myslím, že bez pořádného stavu dobrou látku neuděláš…. a Izák to byl prostě takovej borec, primitiv bez vdělání, ale hned řezbář, architekt a asi i chirurg… napsáno čtivě, obsahově naivní kravina.

    1. Občas mne tvé komentáře baví (neironicky) a nevadí mi s tebou debatovat, ale sem tam se ti podaří fakt kardinální výhas pece, jako třeba tenhle příspěvek. Nečetl jsem tohle rurálně romantické dílo, ale zasvěcené kritiky tohohle charakteru bývají už tak ohrané a tak trapné, protože je to za 1) strašně snadný a za 2) dělá to každej (to je to samý, jako kdejaký pometlo z fildy podle kánonu “útočí” na Nietzscheho nebo Heideggera, aniž by od nich přečetlo čárku). Od vydání nás dělí sto let a spíše se snažím o vnímání díla v koloritu doby, než nutně vše převádět na dnešní (opravdu, zaručeně a natuty správný?) metr. Občas mám pocit, že ten historický odstup nám nepomohl s kritickým uvažováním a hodnocením, ale udělal nás ještě arogantnější a zahleděnější do sebe.

      Nosíš zbytečně sovy do Athén už možná proto, že tvůj názor na knihu tu asi nikoho nepřekvapil (a pokud někdo tvrdí, že ano, je to arcilhář), protože už když jsi psala, že si knihu přečteš, z devadesáti procent jsem tipnul tvou odpověď. Což je pochopitelné, k tomu, aby se takhle kniha někomu opravdu líbila obsahově, musí mít celkem specifický mindset. Na druhou stranu, pokud je Hamsun nositel NC, spíše by mne zajímalo tvé hodnocení jeho prozaiky, stylu a co na jeho psaní vidíš inovativní… Místo toho tu zase máme generační a epochální střet, protože my, lidé budoucnosti, už přeci nejsme v tom “špinavém a temném středověku” :-D

      1. On ve své době byl prý otrávený z technické revoluce. I podle toho, co dělal za WWII byl asi trochu naivní. Ostatně i Božka vzpomínala na Babičku v naivním duchu, protože nabyla zrovna šťastná a hledala únik k venkovské prostotě. Karasek Nobelovku nedostal, protože, kdo by si četl o buznách, když může číst o naivní romantice na vesnici/samotě. Asi si u téhle četby pánové (ostatně kdo jiný to tehdy hodnotil, že?) představovali, že jsou Izák , nebo to měli za nějaký ideál nějaké posvátné prostoty. Každopádně já už vidím další kapitolu, kde si koupil práškovací letadlo, aby měl víc obilíčka a kraviček. To i ta Babča od naší Božky aspoň nemá potřebu něco mamonit.
        Nobelovka sama o sobě je imho problematická…myslím, že nic mimo mentální mainstream ji v minulosti ani dostat nemohlo (a možná ani dnes) a tohle navíc podporovalo národní hrdost a tyhle kraviny. Ale jako čtivé to je. Vyprávěné zvláštně nezúčastněně… skutečně jak život hmyzu.:D

Napsat komentář: ... Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.