Země: Velká Británie Rok vydání: 2005 Žánr: cave horror Originální název: The Descent Český název: Pád do tmy Režie: Neil Marshall Hrají: Shauna Macdonald, Natalie Mendoza, Alex Reid, Saskia Mulder, MyAnna Buring, Nora-Jane Noone Hrací doba: 99 min

(Budou velké spoilery.)

Jeskynní horor je poměrně zvláštní disciplína. Rád bych řekl, že mám tenhle subžánr rád, ale pokud bychom oblibu měřili dle počtů filmů, které člověk považuje za povedené, tak to tvrdit nemůžu. Jeskynních hororů, o nichž bych mohl s klidným srdcem říct, že se mi líbily, jsem viděl minimum. Přesto mi tenhle subžánr přijde zajímavý a hlavně má podle mě veliký potenciál.

Prostředí jeskyně totiž k hororu padne jak ulité. Tma, stísněné prostory, malá skupina lidí pod psychickým i fyzickým tlakem a také nevědomost toho, co bude následovat za dalším rohem – všechny tyhle atributy může jeskynní horor využívat naplno a vytvořit z nich klaustrofobickou atmosféru. Málokterému se to nicméně daří. Nebojím se ale prohlásit, že britský kousek „The Descent“ patří k těm nejpovedenějším, s nimiž jsem měl tu čest.

Typickým znakem jeskynního hororu je také klišé. Vždycky tu máme průzkum dosud neznámé jeskyně. Cesta, skrze niž skupina dobrodruhů dovnitř vlezla, se zbortí a vrátit se nejde. Záhy se navíc ukáže, že v jeskyni nejsou nejsou sami a že ve tmě žije něco, co má hlad. Skoro to vypadá, že bez těchto elementů se jeskynní horor snad ani nemůže obejít. Kdo z nás by věřil monstru v už známé jeskyni, již pravidelně navštěvují nadšenci nebo snad dokonce turisté? Zatarasená cesta také dává smysl, protože kdyby chodba zůstala průchozí, všichni by se při prvním náznaku problémů mohli otočit a jít zpátky. A monstrum? O čem jiném by to přece bylo, co? Sice bych si dokázal představit, že by to nějaký film mohl pojmout psychologicky, že by jeskyňářům prostě jenom začalo postupně mrdat v palici, ale horor v sobě určitou pokleslost mívá už ze své podstaty a k tomu se monstra prostě hodí.

„The Descent“ ostatně ukazuje, že není nutné vymýšlet něco, co tu ještě nebylo, a přece jde natočit skvělý a napínavý horor. Jak vidno, někdy je důležitější talent než originalita a zrovna Neil Marshall, jenž za „The Descent“ stojí, patří k těm režisérům, kteří dokážou vytřískat hodně muziky i za málo peněz. Dokázal to už nejednou, ale myslím si, že právě „The Descent“ platí za vrchol jeho dosavadního počínání.

Snad jediným oživením standardního jeskynního vzorce budiž v případě „The Descent“ skutečnost, že zde máme čistě dámskou sestavu. Holky jsou docela akční a jezdí spolu na dobrodružné výlety. Tentokrát se k nim přidává i Sarah, která před rokem přišla v autonehodě o dceru a manžela. Jejich cílem je známý jeskynní komplex, ale ta nejakčnější z nich trochu změní plány, aniž by o tom komukoliv z ostatních řekla. Objevila totiž novou, dosud neznámou jeskyni a právě sem výpravu zavede.

Následuje klasický, výše popsaný scénář. Počáteční nadšení rychle vyprchá poté, co se zavalí zpáteční cesta. Už v téhle fázi se „The Descent“ může pochlubit výbornou atmosférou a daří se mu dobře reprodukovat stísněnost uzavřeného prostoru a nejistotu, zdali se vůbec dá dostat ven.

Nalomenou morálku postav pak dodělá útok ohavných slepých monster orientujících se podle sluchu. Vtipná perlička: herečky dopředu nevěděly, jak obludy vypadají, takže měly při prvním setkání pořádné překvápko. Každopádně, od tohoto momentu se „The Descent“ zlomí do akčně hororového krvavého masakru, v němž oběti rychle přibývají na obou stranách. Film si nicméně pořád udržuje hutnou atmosféru, za což rozhodně palec nahoru. I díky tomu se scény jako potápění v krvavém jezírku vryjí do paměti.

V tomhle odstavci vypálím velký spoiler, takže případně rovnou přeskočte na další, ale prostě musím pochválit, že byly koule i na negativní konec. Filmy bez happy endu má rád, protože jich je dost málo, takže za mě rozhodně palec nahoru. Mimochodem, pro americké vydání se v závěru trochu stříhalo, aby tahle verze dopadla šťastněji, aby se z toho někdo náhodou nerozbrečel. Vyměklé moče!

V jádru „The Descent“ samozřejmě není nějaké vysoké umění, ale jako hutný horor s vysokým tempem a povedenou atmosféru funguje výborně. Od doby, co jsem ho poprvé viděl, si na něj vzpomenu vždycky, když se jdu podívat do nějaké jeskyně, což jen potvrzuje, že se skutečně jedná o povedený a výrazný počin, na nějž si člověk pamatuje i s odstupem. Naštěstí ale do jeskyní moc nelezu, a když už ano, tak jedině do těch pro turisty, takže jsem žádné hladové slepé zmrdy ještě nepotkal, haha. Každopádně jde o výborný biják a rozhodně jej doporučuji ke zhlédnutí, jestli jste jej ještě neviděli.