The Texas Chain Saw Massacre (1974)

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Země: USA
Rok vydání: 1974
Žánr: hixploitation

Originální název: The Texas Chain Saw Massacre
Český název: Texaský masakr motorovou pilou

Režie: Tobe Hooper
Hrají: Marilyn Burns, Allen Danziger, Paul A. Partain, William Vail, Teri McMinn

Hrací doba: 83 min

(Budou spoilery.)

Psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ samozřejmě není žádná objevitelská činnost. Může se stát, že mladší ročníky tenhle kultovní flák z roku 1974 znát nebudou a spíš budou obeznámeni s jeho předělávkou z roku 2003, případně že ti ještě mladší už neznají ani tu (přece jenom od remaku uběhlo již celých sedmnáct let), ale pořád jde o legendární, stylotvorný a vlivný snímek, jenž posunul horor kupředu a výrazně se podepsal na jeho dalším směřování.

Přesto – psát dnes o „The Texas Chain Saw Massacre“ je něco jako nosit nové mrtvoly do sklepního brlohu nekrofilního kanibala: nikdy toho není dost. Asi jen těžko přijdete s nějakým novým náhledem. Takhle slavný a rovněž kontroverzní počin byl již mnohokrát po minutě rozebrán a analyzován. Nemám nicméně ambice nabídnout nějaký svěží pohled. Vždyť svěžest se k tomuhle upocenému hnusu ani nehodí. Rozhodně si však kladu ambice metat hromadu superlativ, poněvadž nic jiného si „The Texas Chain Saw Massacre“ nezaslouží.

Nehodlám s tím šetřit a začnu hned zprudka: „The Texas Chain Saw Massacre“ je jedním z nejlepších hororových filmů všech dob. Silné tvrzení? Nepochybně ano. „The Texas Chain Saw Massacre“ má ovšem všechno, co jen od hororu můžete chtít, a dávkuje to s ohromnou intenzitou i přesvědčivostí. Jde o jeden z těch vzácných případů, kdy úplně všechny dílky zapadly na své místo a utvořily mistrovské dílo, které veškeré své zdánlivé nevýhody přetavuje do svých předností, a v konečném důsledku tak nabízí extrémně silný zážitek.

Můžeme se pitvat v detailech, ale nade všechno bych vyzdvihl především jeden aspekt – „The Texas Chain Saw Massacre“ má sílu navodit nepříjemné pocity, diskomfort a znepokojení. Přesně tohle by měl dobrý horor umět. Upřímně se zeptejte se sami sebe, kolik žánrových filmů něco takového opravdu dokáže. Osobně si myslím, že takových není mnoho, ale tenhle k nim rozhodně patří.

Dokážu si představit, co si teď asi myslí člověk, jenž „The Texas Chain Saw Massacre“ doposud neviděl: že přeháním. V pořádku, to je asi přirozená myšlenka, a vlastně se ani na sledování nemůžete připravit lépe než tak, že budete čekat letitý neškodný horor s nevěrohodnou krví a takovou tou starou naivitou. Já jsem to tak měl stejně, když jsem si jej kdysi v patnácti nebo šestnácti pouštěl prvně. Tím spíš ale mohu potvrdit, že o to nemilosrdněji vás pak sejme brutalita a krutost, s jakou se „The Texas Chain Saw Massacre“ chová nejen ke svým postavám, ale i ke svým divákům. Napoprvé jsem měl dost problém film dodívat, což samozřejmě můžete svést na to, že jsem se o to pokoušel v poměrně nízkém věku, ale už tehdy jsem byl zvyklý se koukat na hororové masakry.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Výsledku paradoxně obrovsky pomáhá, že se natáčelo s nuzným rozpočtem. Omšelý a levný vzhled výrazně napomáhá syrovosti a autentičnosti. Nelidské vedro sálá z obrazu, pot, smrad… a to ještě než se rozezní drásavý zvuk řetězu motorové pily, která utne nervozitu první poloviny a začne druhou polovinu intenzivní hrůzy.

Už znepokojivé atmosférické intro filmu a epizoda s divným stopařem napoví, že tohle nebude žádná sranda. Druhá část „The Texas Chain Saw Massacre“ to jedině potvrzuje. Nelítostný nástup Leatherface na scénu. Kladivem na dobytek bez váhání rube hlavy. Věšení na hák. Místnost plná peří a kostí. Výbava domu vyrobená z části lidských těl. Řev motorové pily. Film vrství jednu krutost za druhou, aby nakonec vygradoval do nechvalně proslulé scény večere s mučením posledním oběti, kde teror atakuje nejvyšší hodnoty. Právě tady se v plné míře ukazuje, jak moc pomáhá strohý a úsporný styl. Konstantní nervy drásající ječení, psychedelické detaily na oko oběti se střídají s prohlížením výzdoby z lidských ostatků a divadlem maniakální rodiny. Esence hnusu, která celý tenhle makabrózní zážitek vygraduje.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

O tom, jak dobré „The Texas Chain Saw Massacre“ je, svědčí i skutečnost, že se film – svému názvu navzdory – prakticky obejde bez gore a laciného lpění na krvavé lázni. Těžko se věří tomu, že režisér Tobe Hooper tento přístup zvolil se záměrem dosažení PG ratingu. Povedl se mu pravý opak, protože tím, že všechno explicitní schoval mimo záběry kamery a nechal pracovat fantazii, činí ze snímku ještě tíživější záležitost. Nepřekvapí, že „The Texas Chain Saw Massacre“ si nejenže neodneslo rating PG, ale ještě má za sebou bohatou historii zákazů a cenzurování. Navzdory absenci krvavých záběrů totiž „The Texas Chain Saw Massacre“ působí násilněji než mnohé jiné horory, v nichž létají vnitřnosti vzduchem.

Opomenout nelze ani zvukovou stránku, protože ta se na celkovém dojmu rovněž výrazně podepisuje. Už padly zmínky o dlouhých minutách plných jekotu nebo rachotu motorové pily. K nim si ještě přidejte extrémně nepříjemný experimentální soundtrack. Ten by měl zaujmout všechny posluchače těch nejzvrácenějších zákoutí industrialu, ambientu a power electronics.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Obskurní obsah filmu je snad zčásti dílem také obskurními podmínkami při natáčení. Třeba popisovanou večeři obcházejí historky o tom, jak John Dugan (děda) odmítl podstupovat maskování víckrát, takže se scéna natočila na jeden zápřah. Téměř třicet hodin v kuse, zatímco venku panovalo odporné texaské vedro 40 °C. V místnosti plné hnijícího masa tvořícího rekvizity. Pak člověk lehce věří povídání o tom, že herci museli chodit mezi záběry zvracet ven, aby byli schopni natáčet, a stejně jednoduše lze chápat slova Edwina Neala (stopař), jenž prohlásil, že natáčení téhle scény pro něj byl horší zážitek než válka ve Vietnamu.

Těch zajímavých historek okolo „The Texas Chain Saw Massacre“ se ale najde víc. Obzvlášť se mi vždycky líbila ta, jak Tobe Hooper dostal prvotní nápad na film. Nacházel se prý v přeplněném obchoďáku a potřeboval se dostat na vzduch. Opodál si všimnul sekce motorových pil a napadlo jej se davem prořezat. Notoricky známá je rovněž inspirace snímku u Eda Geina, jenž sice nebyl výkonným vrahem (dokázaly se mu jen dvě vraždy), ale doháněl to svou zálibou ve vykopávání mrtvol na místním hřbitově a výrobě domácích potřeb z jejich částí.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Celkově by se dalo říct, že celý „The Texas Chain Saw Massacre“ vlastně odpovídá charakteru samotného Leatherface, nejslavnějšího člena zvrácené texaské rodinky skrytého pod maskou z lidské kůže. Leatherface je nemyslící, mentálně zaostalá hora vraždící bezmyšlenkovitě. Podobně ani samotný „The Texas Chain Saw Massacre“ nemá žádnou hlubokou myšlenku, ale ve své primitivnosti a přímočarosti je maximálně účinný.

„The Texas Chain Saw Massacre“ je nepochybně milník, jenž posunul možnosti svého žánru. Stačí si jen uvědomit, kolik dalších klasik a známých žánrových filmů z jeho odkazu čerpá. Návaznost na texaskou motorovou odyseu lze vidět v dalších velkých sériích jako „The Hills Have Eyes“, „Wrong Turn“ nebo „Wolf Creek“, další filmech jako „House of 1000 Corpses“, ani nemluvě o vyložených kopírkách à la „Escape from Cannibal Farm“. Dokonce se zde údajně inspiroval i sám Ridley Scott„Alien“.

The Texas Chain Saw Massacre (1974)

Každopádně je evidentní, že v případě „The Texas Chain Saw Massacre“ se bavíme o významném počinu, jehož kultovní status neponižuje ani následné rozmělňování v hromadě pokračování leckdy pochybných kvalit. Povinnost vidět a uctívat pro každého žánrového fandu.


1 komentář u „The Texas Chain Saw Massacre (1974)“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.