Fir Bolg - Towards Ancestral Lands

Fir Bolg – Towards Ancestral Lands

Fir Bolg - Towards Ancestral Lands
Země: Francie
Žánr: black metal
Datum vydání: 21.6.2013
Label: Schwarzdorn Production

Tracklist:
01. Intro
02. Behind the Great Oppidum
03. Blood Heritage
04. Banshees
05. King of Wallachia
06. Strong Old Megalith
07. Final Battle on the Frozen Lake
08. Mag Tuired
09. Dun Aengus

Hodnocení:
Ježura – 6,5/10
H. – 6,5/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Fir Bolg je kapela nebo spíš projekt z jižní Francie a jeho jediný stabilní člen Dagoth skrze něj ventiluje svoji posedlost keltskou kulturou a historií ve formě black metalu. Nalijme si čistého vína – obzvláště v poslední dekádě to není nikterak ojedinělý fenomén, ale na druhou stranu je fakt, že podobné jednočlenné projekty nezřídka kdy produkují hudbu, která patří k tomu nejlepšímu, na co se dá v daném žánru narazit. Co se prvního dojmu týče, Dagothovi navíc hraje do karet jeho francouzský původ, protože jak známo, black metal francouzské provenience si v obeznámených kruzích dovedl svou jedinečností vybudovat takřka neotřesitelnou pozici. Dovede z toho však deska “Towards Ancestral Lands” vytěžit dostatek kvalit? Na to se pokusím odpovědět v následujících řádcích.

Tak předně, ačkoli je “Towards Ancestral Lands” přese všechny pohanské vlivy vlastně dost čistý black metal, není to rozhodně žádná garáž. Produkce je perfektně čitelná, ale přesto přirozená a dostatečně špinavá, a to je pro pagan blackovou desku prakticky ideální stav. Při takové konstelaci pak kvalita “Towards Ancestral Lands” závisí prakticky výhradně na tom, jestli pro ni Dagoth dovedl složit dostatečně dobrý materiál, jenže právě tohle je kamenem úrazu, se kterým se deska potýká… Tedy, abych byl fér, on to není kdoví jaký balvan, spíš takový kámen, který ještě udržíte v jedné ruce, ale už to není moc pohodlné. “Towards Ancestral Lands” na mě zkrátka dělá dojem, jako by ho složil někdo, kdo sice umí přijít s dobrým nápadem, ale na to, aby se z toho vyklubal skutečně působivý výsledek, mu chybí zejména více takových nápadů a dost možná také dostatek zkušeností s komponování.

Jak to funguje v praxi? Asi tak, že to člověk poslouchá a říká si, že to není špatné, ale doufá, že několik dalších poslechů odhalí něco, co by ospravedlnilo prohlášení, že jde o skutečně dobrou muziku se vším všudy. Jenže poslechy míjí a kýžené něco se stále nedostavuje, takže místo očekávání nakonec nastupuje otrava. Větší část kytarových partů, které celou desku určují, se potácí někde na pomezí poslouchatelné vaty a opravdu dobré muziky s občasnými přesahy na obě strany spektra. Vnitřní kontinuita skladeb a návaznost jednotlivých motivů sice fungují na úrovni, ale právě některé motivy jsou vyloženě primitivní, obehrané až hrůza a celkový dojem dost degradují. Vcelku v pohodě působí různé akustické vložky, které spolu melodickými vyhrávkami a celkovou melodikou pomáhají zdůrazňovat pohanský charakter alba, ale ani tady nehledejte žádný extra trhák, protože ačkoli tato složka patří k tomu lepšímu, co “Towards Ancestral Lands” nabízí, pořád nejde hovořit o něčem, co by její úroveň nějak drasticky zvedalo nebo snad obstálo samo o sobě.

Skutečně hodnotné aspekty desky je tedy zapotřebí hledat v jejích konkrétních momentech a tady už se přeci jen dá něčeho dobrat. V paměti si mi sice usadil akorát refrén k “Behind the Great Oppidum”, ale napříč albem je toho rozhodně víc. Nejvyšší koncentrace takových momentů se mi zdá být přítomna v circa první polovině desky a pak v samém závěru, kde skladby “Mag Tuired” a “Dun Aegnus” přeci jen přináší víc radostí než strastí. A z těchto fragmentů je jasně znát, že to jde, když se chce, takže mi přijde jako velká škoda, že je album jako celek tak rozmělněno značně nevýrazným materiálem, který na sebe poutá většinu pozornosti.

Ačkoli se celá recenze nese v kritickém tónu, “Towards Ancestral Lands” vážně není špatné album, jen se potýká se skutečností, že celkově vzato není ani vyloženě dobré, a proto je dost dobře možné, že mu trochu křivdím, jelikož jsem čekal víc. Přesto ale patří k žánrovému nadprůměru a takovou známku také dostane. Pokud do budoucna nemá zůstat u jediné řadovky, která jméno Fir Bolg ponese, příště rád zjistím, jestli Dagoth úroveň své tvorby pozvedl, protože přese všechny výhrady, které k “Towards Ancestral Lands” mám, je to dílko svým způsobem sympatické, a i když si ho už asi dobrovolně nepustím, obsahuje prvky, které by stály za rozmnožení a zintenzivnění. Nezbývá tedy než doufat, že tak pan kapelník skutečně učiní. Pokud se tak stane, mohlo by to být velmi zajímavé.


Další názory:

Já osobně jsem čistě podle obálky upřímně očekával, že samotná muzika bude spíše o hodně folkovější, ale “Towards Ancestral Lands” je v konečném důsledku vlastně čistokrevný black metal s trochou pohanského nádechu. Ani náhodou se nejedná o něco nějak zvlášť unikátního, spíš je to takový standard, jak po stránce skladatelské, tak i co do atmosféry, místy je hodně cítit, že Dagoth, jediný člen Fir Bolg, možná až trochu okatě cituje žánrové velikány (dost pravděpodobně své vzory), například z takové třetí “Blood Heritage” páchnou Immortal na sto honů a jen těžko se dá neslyšet, odkud Dagoth minimálně v případě tohoto kousku čerpal. Ve výsledku ale nic z toho vůbec nevadí, protože “Towards Ancestral Lands” je hodně fajnová deska i tak, velice příjemně se poslouchá, a ačkoliv nenábízí nějaký extrémně hluboký intelektuální prožitek, pořád má na to, aby pár těch poslechů docela solidně zabavila. Nic výjimečného, ale poctivá a slušná práce, která svojí úroveň zcela jistě má.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.