Země: Itálie Žánr: melodic black metal Datum vydání: 12.1.2016 Label: Visionaire Records Původní vydání: 26.11.2015, selfrelease Hrací doba: 33:04 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Visionaire Records

Žádné sraní s mladou paní – hned na začátek vám prozradím, že tohle album je hodně blbé. Vážně – fakt bez pardonu blbé. Ne, že bych v předstihu od Foret d’orient čekal nějaké velké věci, to vůbec, ale přistupoval jsem k tomu střízlivě, bez despektu a jsa nalákán škatulkou atmosférického black metalu, s kteroužto nálepkou „Venetia“ do redakce dorazilo. Říkal jsem si, že potenciálně by debut téhle italské party mohl být zajímavý, tak proč to prostě nezkusit, že ano…

Předně bych trochu poopravil škatulku, protože říkat tomu atmospheric black metal mi připadá poněkud zavádějící. Spíše si představte neškodný melodický black metalék, v odborných kruzích někdy též zvaný kinder black metal. A tohle označení v žádném případě není myšleno v dobrém. Jednoduše je to takový ten blackmetalový čajíček s nánosy kláves v zoufale nudném provedení.

A přitom několik málo zajímavostí se u Foret d’orient najde. Kapela pochází z Benátek a zpívá o místní historii a kultuře – super. Zvláštní je i jedna složka nástrojového obsazení, jelikož Foret d’orient mají v sestavě nastálo hráčku na harfu – ultra super! Obecně, tenhle nástroj je podle mě úžasný, zní vpravdě nádherně a patří k těm, jejichž využití v metalu by mohlo mít obrovský potenciál, a přesto jej v tomto žánru takřka nikdo nepoužívá. A o to víc je škoda, že to Italové uchopili takhle hovězím způsobem.

Ona tam totiž ta harfa takřka není znát, do soundu alba potažmo kapely promlouvá natolik nesměle, že kdyby tam vůbec nebyla, tak by to moc velký rozdíl nebyl. Popravdě řečeno, kdybych si to nepřečetl, tak bych to pouhým uchem nejspíš nepoznal, že tam hraje harfa, což u (pro metal) takto atypického nástroje znamená regulérní promrdání veškerého moře potenciálu.

Jenže aby toho nebylo málo, muzika Foret d’orient je neskonalá zívačka celkově. Italové jsou nevýrazní, bezzubí, nudní, žádné slušné nápady, vše jde jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven. Snaha by tu asi byla, ambice evidentně taktéž, ale k čemu to je… snaha se nepočítá a ambice zůstaly nenaplněny. Výsledkem je tudíž deska bez chuti a bez zápachu. Hudba natolik průměrná a nevýrazná, až to spadá do těžkého podprůměru.

Nebudu vám lhát – mockrát jsem „Venetia“ neslyšel. Už během prvního poslechu mi bylo jasné, že je to absolutně o hovně, a tento dojem se ani během několika málo následujících pokusů nevylepšil ani o píď. Tohle album je při vší úctě nefalšovaná ztráta času – doslova. Mockrát jsem to sice neslyšel, ale i tak se cítím o ten čas ochuzen, protože jsem zbytečně přišel o kousek života. Nu což, zpátky už to nevrátím, takže jediné, co mohu udělat, je to, že vám doporučím, abyste tu samou chybu neudělali i vy. Pokud se nevyžíváte v nudě, ruce pryč.