Forgotten Silence - La grande bouffe

Forgotten Silence – La grande bouffe

Forgotten Silence - La grande bouffe
Země: Česká republika
Žánr: avantgarde / progressive metal
Datum vydání: 17.5.2012
Label: Shindy Productions

Tracklist:
01. Bouffe à table!
02. Translucide (Brighton II.)
03. Bouffe restaurant de luxe
04. Aalborg
05. Bouffe piano
06. Les collines de Senyaan Pt. III
07. Bouffe vingt et une heure cinquante sept
08. Fermeture de la bouche
09. Bouffe acoustiquement
10. Dichroisme (Two-Rooms World)
11. Bouffe hyéne
12. The Black Rider 4K8 (Chanson pour la station de service)
13. Bouffe montmartre

Hodnocení:
Zajus – 9/10
H. – 9/10

Průměrné hodnocení: 9/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Pokaždé, když Forgotten Silence vydají nové album, jde o důležitou hudební událost pro celou českou metalovou scénu. Tato kapela totiž místo kvantity hledí na kvalitu, a proto minimálně její alba “Kro Ni Ka” a “Ka Ba Ach” mnozí řadí do zlatého fondu české tvorby. Novinka “La grande bouffe” vznikala dlouho, je to již přes rok od doby, kdy kapela začala s nahráváním. Psaní skladeb se pochopitelně datuje ještě dál do minulosti. V květnu letošního roku album konečně vyšlo v nádherném ovocném digipacku (a na stejně ovocném vinylu), pojďme se na něj tedy podívat zblízka.

Předně se musím přiznat, že nejsem znalec tvorby Forgotten Silence. Dobře znám jen dvě výše zmíněná alba, další tvorba kapely stále čeká na mém téměř nekonečném seznamu hudby, kterou musím slyšet. Již z oné dvojice alb si však lze udělat hezký obrázek o tom, co za hudbu Forgotten Silence tvoří. Pokud bych ji měl stručně vystihnout, nazval bych ji hudbou bez hranic a omezení. Zatímco “Ka Ba Ach” bylo tvrdé, znělo nezvykle a prostě zvláštně, “Kro Ni Ka” byla mnohem jemnější a působila na mě jako vzdávání holdu velikánům progresivního rocku v čele s King Crimson. Ne snad, že by na ní Forgotten Silence ztráceli svou osobitou tvář.

“La grande bouffe” pokračuje spíše v tradici “Ka Ba Ach”, alespoň co se “tvrdosti” týče. Novinka Forgotten Silence je totiž občasně až nesmlouvavě drsná a vokály nelítostně brutální. Šest skladeb je zde proloženo sedmi kratšími kusy, které obvykle trvají kolem jedné minuty (s výjimkou první skladby, jež trvá pouhých pět sekund) a šikovně rozdělují jednotlivé rozmanité skladby. Ve všech případech je tvoří jednoduchá (a o to lépe zapamatovatelná) melodie doplněná “restauračními ruchy”. To albu dodává takřka filmový nádech a pomyslně ho tak rozšiřuje o jednu dimenzi.

Nejdůležitější jsou však samozřejmě skladby samotné. “Translucide (Brighton II.)” je první z nich. Pokud bych o ní v kontextu alba měl říct jediné slovo, nazval bych ji skladbou nejtemnější. Její pozvolnější rozjezd s optimistickou baskytarou sice zpočátku směřuje náladu jiným směrem, ovšem když poprvé uslyšíte zpěvákův hluboký murmur, jistě změníte názor. Na dvacet sekund se ocitnete v tom nejtemnějším doomovém doupěti, aby vás z něj Forgotten Silence rychle vytáhli zpět do náruče veselé baskytary. Nálada písně je však obecně temná, skvělý čistý zpěv v refrénu ji jen zahušťuje, stejně tak skvělé pomalé sólo. Forgotten Silence si však nevystačili s jen tak ledajakou písní a druhá polovina tak tu první v mnohém předčí, zejména díky stále se vracejícímu metalovému riffu.

Slovo popisující skladbu “Aalborg” by jistě bylo nejtvrdší. Kromě několika momentů oddychu (kdy si ovšem oddychnete jen na oko, atmosféra je zde hustá stejně jako kdekoliv jinde) je píseň vyplněna rychlým řezáním a krkavčím vokálem. Potěšilo mě i využití zpěvu ve stylu Cynic, kterého však není naštěstí zbytečně moc, jen tak na lehké navnadění posluchače. Další silná skladba z pera Forgotten Silence.

“Les collines de Senyaan Pt. III” je píseň nejšílenější. Skladba postavená na akustické kytaře se přibližně v polovině alba třpytí jako drahokam. V klidu se posaďte a sledujte nádherné hrátky kytar a splašených bicích a těšte se na moment, kdy do hry vstoupí sólující piano a bicí ho doprovodí dvojkopákovým tancem. Forgotten Silence se dotýkají hudebního nebe a dost možná o tom sami ani nevědí.

Forgotten Silence

“Fermeture de la bouche” a “Dichroisme (Two-Rooms World)” jsou jediné skladby, které si troufnu zařadit vedle sebe, co se skladatelských podobností týče. Obě začínají ve stylu kapely Arsonists Get All the Girls “nintendově” znějícími klávesami, aby se od sebe v druhé půli vzdálily na míle daleko. Zatímco první zmiňovaná přejde od přímočarého metalu k progresivnějším vodám (a ve svém nitru tak skrývá mnoho skvělých nápadů), “Dichroisme (Two-Rooms World)” zůstává nekompromisní a chytlavá na první poslech po celou hrací dobu.

Závěr alba obstarává nejdelší skladba “The Black Raider 4K8 (Chanson pour la station de service)”. Poměrně často ve svých recenzích zmiňuji, že závěrečná píseň shrnuje celé album, a u Forgotten Silence se musím opět opakovat. “The Black Raider 4K8 (Chanson pour la station de service) kumuluje od každého směru, kterým se kapela na “La grande bouffe” vydala, něco málo. Je tak nejrozmanitější a zároveň nejhůře uchopitelnou písní alba. Zatímco některé její části vás budou bavit ihned, jiné budou potřebovat několik poslechů na vstřebání. Po jejím pochopení však zjistíte, že obsahuje jen to nejlepší, což ji činí prakticky dokonalou.

Jako ve správné recenzi bych zde měl zmínit i další ohledy alba, jako je zvuk a podobně, ale odbudu vás tím, že v tomto ohledu je vše v naprostém pořádku. Ostatně se zkušenostmi, jakými Forgotten Silence oplývají, se to dá očekávat. Důležitá je však hudba samotná a ta je jednoduše výtečná. Forgotten Silence jsou pro mě pokračovateli fantastických progrockových kapel Rush, King Crimson, Porcupine Tree a mnoha dalších. Jejich výrazivo je mnohem tvrdší, ovšem není divu, vždyť i King Crimson byli ve své době poměrně tvrdou kapelou. Rok 2012 je zatím velmi silný na české a slovenské desky. K mé zatím nejoblíbenější dvojici alb od Lunatic Gods a Žrec tak přibývá třetí album, které rozhodně nesmíte přehlédnout.

Forgotten Silence


Další názory:

Jedním slovem? Naprostá lahůdka! To sice byla dvě slova, ale nedá svítit, protože v muzice Forgotten Silence se toho děje tolik, že ani tlustou tisícistránkovou bichlí byste nepopsali vše, co “La grande bouffe” obsahuje, proto se do popisu snad ani vzhledem k prostoru jednoho odstavečku pouštět nebudu, mohu však místo toho prozradit, že “La grande bouffe” je deska opravdu skvostná a propracovaná do sebemenšího detailu. Každý jeden tón (a že tam těch tónů je!) má své pevně dané místo a svůj význam, ale opravdu jen stěží se vám povede objevit všechny, což je jedna z těch nejzábavnějších věcí na albu. “La grande bouffe” je přímo přecpané nápady, až by se dalo říct, že jimi Forgotten Silence doslova plýtvají (v tom dobrém smyslu), v jednom jediném songu jich je tolik, že by si s tím obyčejná kapela vystačila na celé dlouhohrající album. Letošní rok je na česká alba opravdu bohatý a silný, přesto není pochyb o tom, že “La Grande Bouffe” patří k těm nejvýraznějším a nejpamětihodnějším. Je to nahrávka bez přehánění světové úrovně, může se bez sebemenších obav směle měřit se špičkou avantgardní, experimentální a progresivní muziky – a rozhodně ze souboje nevyjde s ostudou, spíše právě naopak.
H.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.