Země: Itálie Žánr: melodic death metal Datum vydání: leden 2013 Label: selfrelease Tracklist: 01. Incoming Chaos 02. Useless Memories 03. Face Me 04. Rise! 05. Interrupted 06. Until Daybreak 07. The Pursuit of Death Hodnocení: Ježura – 4/10 H. – 3,5/10 Průměrné hodnocení: 3,75/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Music Solutions Agency

Pochybuji, že by se mezi čtenáři našel někdo, kdo by neznal okřídlené rčení o tom, že teprve až peklo zmrzne, tak něco… Pokud bychom prohlásili všechny postuláty s tímto rčením spojené za pravdivé, vyvstává nám tu takřka nekonečná řada událostí, které se stanou, když peklo skutečně zamrzne, a věřím, že nejeden z těch, kterým třídní krasavice pod touto zákeřnou podmínkou přislíbila rande, v koutku duše vyčkává den, kdy se tak skutečně stane. Určitou naději těmto nešťastníkům přináší debutové EP “Rise!” mladé italské kapely Frozen Hell, jenže všichni, kdo už by se snad těšili, se mohou zase pěkně hodit do klidu. Z tohohle zmrzlého pekla vážně nic kloudného nekouká…

Melodický death metal, pod jehož zástavou Frozen Hell táhnou do boje o přízeň publika, má v dnešní době to nejlepší už asi za sebou a až na pár výjimek (dobře, těch výjimek není zase tak málo, ale pořád to není nijak převratné číslo) jde o poměrně vyhaslý žánr. To ale samozřejmě neznamená, že není možné nahrát kvalitní a zábavnou žánrovou nahrávku, a vedle ostřílených mazáků, kteří si drží jistou kvalitativní laťku, jsou to zejména mladé kapely, na které se upírají oči fans v naději, že se v jejich řadách urodí nějaký ten zázrak. Frozen Hell by se do této nadějné kategorie určitě zařadit dali (fungují od roku 2011), jenže jak jsem už napověděl, nejen že se žádný zázrak nekoná, ale co se týče “Rise!”, je docela fuška na tom najít vůbec něco, co by stálo za pochvalu.

Dobře, něco by se přeci jen našlo. Muzikanti se svými nástroji zřejmě umí relativně slušně zacházet a znát je to zejména když dojde na nějaké sólíčko. A sóla jsou vlastně asi tím jediným, co v sobě skrývá špetku čehosi, co vzdáleně zavání potenciálem, protože jinak je to poměrně solidní provar. Vzhledem k tomu, že je “Rise!” doposud jediným nosičem kapely, mohu mluvit obecně – Frozen Hell absolutně postrádají vlastní ksicht, nápady a zřejmě se jim nedostává ani kdovíjak velkého množství soudnosti, když s takovým materiálem chtějí jít do světa. Celé bezmála půlhodinové ípko je přehlídkou zdrcující nudy a neschopnosti přijít s čímkoli opravdu použitelným. Ta hudba sice jakž takž drží pohromadě a není to vyloženě neposlouchatelná slátanina, ale amatérismus z ní i tak táhne na sto honů, projevuje se více méně všude, a když už se někde objeví pasáž, která nezní úplně marně, většinou jde o špatný obšleh některé ze zavedenějších kapel (z fleku mě napadají třeba Kataklysm nebo Children of Bodom).

Byť jsem si vědom, že nějaké to sólo není úplně k zahození, z celého počinu si nepamatuji jediný motiv a co se skladeb týče, v paměti mi utkvěly tři, ovšem z důvodů, které jsou v lepším případě neutrální, v horším pak značně nelichotivé. Intro “Incoming Chaos” jsem si zapamatoval jen proto, že je to intro, předposlední “Until Daybreak” kvůli poměrně slibnému rozjezdu, který ovšem razantně ztrácí na lesku v okamžiku, kdy v tom člověk uslyší vzpomínané Children of Bodom, a poslední “The Pursuit of Death” proto, že je to cover hitovek “The Pursuit of Vikings” a “Death in Fire” (ano, v jednom) od švédských Amon Amarth. Dost špatný cover. S refrénem přeloženým do italštiny. Musím říkat něco víc?

I když si člověk poslechem “Rise!” žádnou újmu na zdraví nepřivodí, stejně všem důrazně doporučuji držet se od tohoto dílka dál. Jeho poslech není ničím jiným než ztrátou času, jeho skladování na disku (případně v poličce, kdyby byl snad někdo takový hrdina a koupil si to dřív, než si to poslechl) zase plýtváním cenným prostorem a konečně další prodlužování této recenze je – stejně jako celé “Rise!” – naprosto zbytečné. Všechno, co je třeba o prvotině Frozen Hell vědět, totiž už stejně zaznělo…

Další názory:

Je takové nepsané recenzentské pravidlo, že k mladým a debutujícím kapelám by měl být člověk trochu shovívavější, pokud případné nedostatky nejsou opravdu brutální boty, tak třeba lehce přimhouřit očko, jednoduše skupinu neodstřelovat stejně nemilosrdně, jako by to udělal u dvacet roků hrajících mazáků, když by nahráli stejně nudné album, naopak by měl spíše hledat klady a potenciál. Nicméně jsou případy, kdy se to oko přimhuřuje poměrně špatně a po nějakém potenciálu aby recenzent pátral lupou, což bohužel platí i o italské formaci s názvem Frozen Hell. Ne, že by jejich prvotina “Rise!” byla úplná a neposlouchatelná žumpa, to zase existují i mnohem horší věci, jenže i tak je ten jejich vysoce neobjevný melodic death metal příliš nudný, nezáživný a unavený i na začínající skupinu. Teoreticky se to jako poslouchat dá, ale prostě nevidím důvod, proč by to kdokoliv dělal, když je ta hudba úplně o ničem, zábavná není, zajímavá není a dokonce ani nějaké nadšení nebo zapálení na ní není cítit, což je u mladé kapely naopak docela průser. Že bych na “Rise!” slyšel nějaký potenciál, na němž by se dalo stavět, taky nemůžu tvrdit, jelikož mě z celé půlhodinky trochu zaujala všeho všudy jedna jediná pasáž, a sice kytarové sólo ve “Face Me”. Nechci Frozen Hell vyloženě potápět, ale zase nejde nezkušeností omlouvat úplně všechno…
H.