Země: Finsko Žánr: black metal Datum vydání: 4.4.2015 Label: Saturnal Records Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Against PR

Co si budeme povídat, okultismus v black metalu v posledních letech frčí ohromným způsobem, takže není divu, že člověk pořád naráží na nové a nové smečky, jež něco podobného produkují. Přesně do této sorty spadají rovněž finští Funerary Bell, kteří fungují od roku 2007 a kromě nějakých těch obligátních splitů, EPček a demosnímků mají na kontě prozatím jednu dlouhohrající desku. Ta se jmenuje „The Coven“ a vyšla v březnu 2011.

Bylo by vcelku logické očekávat, že nyní prohlásím, že Funerary Bell aktuálně na svůj debut navazují druhou řadovou fošnou, ale není tomu tak. Na letošek si totiž finská pětice s vysoce zábavnými pseudonymy (hlavně jméno kytaristy, jenž si říká Not of This World, má fakticky grády) připravila další minialbum, které se jmenuje „Graveyard Séance“. To vychází jako CD a 7″ EP a nabízí celkem dva tracky o souhrnné délce dvanácti a půl minuty.

Předně bychom si měli vyjasnit jednu věc – přestože Funerary Bell hrají okultní black metal, od něhož by člověk mohl očekávat nějaké pořádné zlo a silnou působivou atmosféru, jejich pojetí je takové řekněme stravitelnější a nijak zvlášť extrémní. Jedná se o relativně „pohodový“ black metal ve středním tempu a poměrně chytlavými riffy, které jsou tu a tam podporovány i klávesami. Měl-li bych z fleku vypálit nějaké jméno, k němuž by šli Funerary Bell přirovnat, mezi prvními by mě napadli třeba krajané Gloomy Grim, akorát s tím rozdílem, že Funerary Bell disponují méně uvřískaným vokálem. Zpěv týpka, který se nechává titulovat jako Invoker of the Shadows (další super jméno!), je totiž povětšinou hlubší a místy skoro až death metalový. Tu a tam se sice pokusí i o vyšší polohy, ale takový ten typický black metalový jekot to rozhodně není.

O trochu horší je však to, že se Funerary Bell nepovedlo vytvořit nějakou zvláštní atmosféru. Je sice pravda, že ona se nějaká hluboká atmosféra moc dobře netvoří, když máte k dispozici 12 minut a dva tracky, ale myslím, že by na tom zrovna tyhle dva songy nebyly o moc lépe ani třeba v rámci celé desky. „Afterlife on Earth“ i „Eleanor’s Garden“ (druhá jmenovaná by podle všeho měla být staršího data a také je o kousek lepší) se poslouchají úplně na pohodu, nejsou špatné a hranici průměru s nimi Funerary Bell překračují naprosto hravě. Z tohoto pohledu v pořádku, protože i mně se to vlastně poměrně líbí, avšak když dojde na lámání chleba a budete požadovat nějaký silnější a působivější zážitek (což mi u okultního black metalu přijde jako naprosto adekvátní a vlastně i zcela přirozený požadavek), padne kosa na kámen, protože to už Funerary Bell nezvládnou.

Možná tomu nahrává i fakt, že je „Graveyard Séance“ vybaveno poměrně hodným soundem. Namátkou jsem si pustil nějaké ukázky z „The Coven“, které na tom bylo hudebně takřka stejně, ale se syrovějším zvukem, a přišlo mi to zajímavější. Tak či onak, „Graveyard Séance“ je pořád solidní věc, jen to prostě není nic výjimečného a víc než pět poslechů z toho nevypáčíte ani heverem.