Datum: 6.10.2014 Místo: Praha, Chapeau Rouge Účinkující: Děti deště, Galvano, Tummo

Stejné místo, o pár dní později a v podstatně prázdnějším klubu. Ačkoliv Lantlôs i Falloch hráli rovněž ve všední den, na sludgový náhul se dostavilo asi tak o pětinu méně lidí. A kdo ví, jestli to nebylo ještě méně, protože když jsem do klubu dorazil, doslova zel prázdnotou, a to se podle původního plánu mělo za pět minut začínat. Přitom line-up rozhodně nebyl špatný, domácí Děti deště i Tummo fungují už nějaký ten pátek a svojí základnu mají, pro švédské sludgaře Galvano to byl vůbec první koncert v naší kotlině. A to nemluvím o tom, že vstup byl dobrovolný. Děti deště, kteří měli večer otevírat, tak pro absenci publika začínali o nějakou půl hodinu později – což v tomhle případě vlastně až tak nevadilo, protože za tu dobu přišlo pár dalších hlav a mně se konečně podařilo napočítat víc návštěvníků než lidí z kapel.

Přiznám se, že ani jednu kapelu jsem pořádně neslyšel, a jakkoliv o Dětech deště jsem slyšel už několikrát, nikdy jsem se k náslechu jejich tvorby nedokopal. Chyba, protože se mnou hned zpočátku řádně zacvičili. Klávesák sice prakticky nebyl slyšet, o to víc ale vynikla syrová podstata jejich hudby, která na mě funguje popravdě snad vždycky. Čistokrevný noise rock vynikal svižností a zahuleností, kapela se s tím moc nesrala a prala do nástrojů, co to dalo. Tvrdé riffy, punkové rytmy nebo jen zběsilý, špinavý rock’n’roll, to všechno se k mojí spokojenosti našlo. Hutnému zvuku přidala stěna poskládaná z několika reproduktorů, a i když to bylo hodně nahlas, nemůžu tvrdit, že byl zvuk přehulený, naopak až na zmiňované klávesy byly jasně čitelné všechny nástroje. Jediná výtka tak směřuje k tomu, že pánové mohli na podiu zůstat trochu déle než jen slabou půlhodinku.

Pokud jsem o Dětech deště sem tam slyšel, o následujících Tummo nemůžu tvrdit ani to, takže kromě prezentované škatule sludge/metal/hardcore pro mě byla tahle banda velkou neznámou. Brněnská čtveřice mi nachystala věru pěkné překvapení, protože i když to pro mě toho večera vyhráli o nějaký ten chlup Děti deště, Tummo jsem si taky zapsal na seznam “must listen to” kapel. Na přímočarý hardcorový základ jakoby mimoděk roubovali hutné, metalové a sludgové riffy a všechnu tu špínu a hnus plivali do publika tak nějak samovolně. Zpěvák se navíc i přes čtyřčlennou sestavu nevešel na pódium, takže řádil mezi lidmi, což energii koncertu taky notně přispělo. Zběsilá atmosféra v průběhu nějakých 35, 40 minut famózně gradovala a frontmanův pokus o “vykonání změny” [spáchání sebevraždy, jde o narážku na název dánské formace Make a Change… Kill Yourself – vtip vznikl na loňském festivalu Phantoms of Pilsen, kde kapela hrála – pozn. H.] na šňůře od mikrofonu byl velmi efektní pointou. Takhle nějak si představuji zabijácký sludge.

Po vystoupení Tummo proběhl pořadatel s kasou na dobrovolný vstup, takže ačkoliv jsem nebyl zrovna při penězích, svědomí mě donutilo přispět mu alespoň stokorunou. Tady bych asi mohl pochválit i dobře zvládnutou organizaci večera, protože i přes pozdější začátek pak už vše šlapalo jako na drátkách a výměna kapel i zvučení probíhaly velmi rychle. Zvuk byl navíc ve všech případech kvalitní – což platilo i pro Galvano. Švédové nejsou první a hádám, že rozhodně ani poslední smečka, která drhne sludgový bordel jen ve dvou (ostatně, o Jucifer nebo The Body jste si tu už přečíst mohli), vcelku nepřekvapivě ale k žánru přistupují opět o něco jinak. Pokud se s tím předchozí kapely moc nesraly a praly to do lidí vší silou, u vystoupení statných seveřanů to platí dvojnásob, protože už jen hlasitost vyletěla tak vysoko, že mi další dva dny pískalo v uších. Přitom ale hudba Galvano není jen bordel, kytarista Mattias Nööjd přidává i docela dost stonerových prvků a klidnějších, atmosférických vyhrávek.

Svoji vražednou mašinerii rozjeli pánové velmi slušně, první půlhodinu stínala hlavy a válcovala do podlahy, jenže v druhé polovině už začínala intenzita postupně ochabovat, a i když v závěru byli Galvano stále ještě dost při síle, po nějakých 50 minutách to už nebyl takový bordel co na začátku. Škoda, protože kdyby se nebáli skončit v nejlepším, asi by pondělní Chapeau Rouge suverénně roznesli na kopytech. I přes nižší účast to ale byla velmi vydařená akce a osobně mě trochu mrzí, že jsem nemohl na vstupném nechat víc, protože všechny tři kapely by si nějakou tu korunu navíc rozhodně zasloužily. Na druhou stranu, nebýt dobrovolného vstupného, dost možná by mi trojice jmen nadále unikala a já bych byl připraven o nášup kvalitní hudby, takže všechno má svoje pro a proti. Nezbývá tedy než smeknout před pořadatelem za vstřícné omluvné gesto, které mu velmi pravděpodobně způsobilo ztrátu, zároveň mi ale dovolilo se zúčastnit dalšího dobrého koncertu.