Gehenna poster 2015

Gehenna, Demonical, I Saw Red

Gehenna, Demonical, I Saw Red
Datum: 7.5.2015
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Demonical, Gehenna, I Saw Red

Norsko bylo vždy jakousi Mekkou black metalu, takže není divu, že odsud pochází množství žánrových legend, které alespoň podle jména znají prostě všichni napříč všemi metalovými subžánry. Myslím, že vůbec nebudu přehánět, když řeknu, že najít fandu metalové muziky, jemuž by nic neříkala jména jako Immortal, Emperor, Mayhem nebo Burzum, by byl docela problém. Nicméně kromě těchto „hvězd“ jsou zde i takové trochu menší legendy, které již nemusí znát úplně každý… kapely, jež jsou pro svůj styl jistě významné a kultovní status jim rozhodně nechybí, avšak jen v rámci té žánrové scény. A přesně do této sorty spadá i Gehenna.

Gehenna je skupina, jíž se nikdy nedostalo stejného věhlasu jako třeba čtyřem výše zmiňovaným… což ovšem o kvalitě samotné tvorby nemusí říkat vůbec a také to vůbec nic neříká. I přes tohle je totiž historie téhle smečky lemovaná excelentními deskami, které do zlatého fondu black metalu prostě patří, a kdo tvrdí, že to tak není, ať si jde vypláchnout uši. Pro mě osobně je zrovna Gehenna obrovský kult a tuhle kapelu jsem měl vždycky strašně rád, a to ve všech jejích obdobích – od starší syrové atmosféry, přes pozdější závany death metalu až po současnou, špinavě black metalovou tvorbu.

Ještě před několika lety to však s fungováním Gehenny nebylo zrovna valné. Koncertní činnost smečka okolo Sanrabba zrovna nepřeháněla a hlavně – formace mlčela i studiově. Album „WW“ vyšlo již v roce 2005 a pak nastalo na mnoho let ticho po pěšině, které bylo konečně prolomeno na podzim 2013, kdy vyšla dlouho očekávaná deska „Unravel“. Po jejím vydání se Gehenna zvedla i k trochu většímu koncertování a vzhledem k tomu, že nikdy dříve jsem tuhle bandu neměl možnost vidět, hodně jsem doufal v koncert i v naší zemi.

Když ale ten koncert přišel v rámci festivalu Brutal Assault, nebyl jsem tam – jednoduše proto, že mě festivaly už nebaví. O to víc mě potěšilo, když posléze Gehenna ohlásila i evropskou šňůru po klubech, na níž nechyběla ani česká zastávka. A přestože jsem hned z několika stran nezávisle na sobě slyšel, že výkon Norů na Brutal Assaultu byl těžký průser, nad účastí jsem neváhal, všechny tyhle kacíře jsem poslal do hajzlu (Gehenna je přece kult!) a 7. května jsem si to nasměroval do Modré Vopice.

Jako první se Modrovopického pódia ujali I Saw Red z Finska, což je docela mladá kapela. Dokonce tak mladá, že ještě na kontě nemá jedinou fošnu – a přesto se vydali na turné a navíc s takovou veličinou. Jenže při vší úctě, mám-li soudit čistě na základě tohoto koncertu, tak tu desku ani nemusejí vydávat, protože v živém podání mi to přišlo jako strašná debilita. Velkoryse přehlédnu fakt, že se I Saw Red k hlavnímu bodu večera absolutně a vůbec žánrově nehodili, protože ono úplně stačí, že ten jejich melodický death metal modernějšího střihu byl blbý sám o sobě. Kapela se sice jakoby snažila (hlavně baskytarista), ale já jsem se už během druhého tracku nudil jako prase a hlavně – hudebně to byl těžký průměr, zaměnitelné nic, totální nuda.

Trochu mi ještě unikl smysl konce setu, protože se zničehonic vyměnili zpěváci a I Saw Red společně s novým týpkem u mikrofonu vystřihli – pochopil-li jsem to správně – cover od nějaké black metalové skupiny z Finska. Ale nevím, varlata do ohně bych za to nedal. Tak jako tak, na dojmu z koncertu to nezměnilo zhola nic – I Saw Red byl při vší úctě blábol. Inu, to je tak, když si lze účast na turné zaplatit… nebo tedy aspoň já si nedovedu představit, jak jinak by se takováhle skupina dostala před někoho jako Gehenna.

Úplně jiná kvalitativní káva přišla hned vzápětí, protože jako druzí se slova ujali Švédové Demonical. Muzika téhle death metalové brusky je sice krutě, ale opravdu krutě neoriginální, protože to prostě není nic jiného než úplně obyčejná oldschool death metalová hoblovačka, ale má to setsakra chlupaté koule a ten nářez jim funguje. A naštěstí fungoval i živě, přestože Demonical vlastně „jenom“ sypali. Netvrdím, že to byl geniální koncert, to zase nebyl, stejně tak je nutno podotknout, že v živém podání se všechny songy tak nějak slévaly v jeden, ale přesto všechno to bylo dobré a já osobně jsem se docela bavil, a i když to bylo vlastně jen takové pohodové vystoupení, oněch 50 minut mi uběhlo poměrně rychle. Ačkoliv to říkám nerad, protože jsem ten den (asi stejně jako drtivá většina ostatních) dorazil především na Gehennu, Demonical pomyslnou soutěž o nejlepší kapelu večera vyhráli… a z mého pohledu bych se nebál dodat: bohužel.

Na Gehennu jsem se těšil – fakt hodně a fakt upřímně. Vlastně jsem tam šel s tím, že uvidím parádní koncert. Ale prostě ne. Nebyl to vyložený a čirý průser, to zase ne (ačkoliv zpočátku se to rýsovalo i na tuhle variantu, naštěstí se mi však dojem v průběhu setu trochu vylepšil), ale i tak to ani zdaleka nebylo ono. Chyba nebyla ve zvuku, ten byl v pohodě, pokud tedy pominu možná trochu zbytečně vytažený vokál, ale to nebylo nic zásadního a šlo nad tím mávnout rukou. Problém byl skutečně v samotné kapele.

Předně – muzikanti vypadali spíš vtipně. Sanrabb ne, ten byl v kožené bundě a s plnovousem rozený zlopán (bez ironie), ale baskytarista Byting (hlavně ten) a kytarista Skinndød byli prostě směšní, sorry. Když v tom paintu vypadáte jak idioti, tak si ho prostě nemalujte… black metal se dá sakra hrát i bez barviček a rozhodně je to v téhle podobě lepší, než si ten paint na ksicht napatlat a vypadat blbě.

Co byl ale ještě větší problém… ono to Norům nefungovalo ani hudebně, prostě jim to nešlapalo. Nechápejte mě špatně, samotná muzika samozřejmě super, Gehenna je hudebně špica, ale aby byl koncert dobrý, tak v tom musí být i něco navíc, z té kapely prostě musí táhnout ten pověstný „feeling“, aby to člověka chytilo pod krkem a až do konce vystoupení ho to nepustilo. A to Gehenna ten večer jednoduše neměla… jako odehráli to víceméně v pohodě, ale nebylo to ono. Vlastně to byla slabota a oproti tomu, v co jsem doufal… no, radši ani nemluvit. A když s tímhle stavem nepohnou ani takové ultimátní šlupky jako „Death to Them All“, „Ad arma ad arma“ nebo „Werewolf“ (a že třeba poslední jmenovaný song je z desky šleha jako svině!), tak ta chyba někde je. Těšil jsem se hodně, ale odcházel jsem hodně zklamaný.

Samotná akce jinak probíhala v absolutní pohodě. Zvuk byl až na pár drobností, které snad ani nestojí za řeč a které neměly šanci nějak dojem pokazit, dobrý a žádné ze tří skupin nohy nepodrazil. Hrací časy nebyly jen orientační a skutečně se dodržovaly (oukej, Gehenna začala o deset minut později, ale to prostě není nic) včetně ohlášeného konce, což je příjemné. Lidí bylo skutečně požehnaně, z čehož musel mít pořadatel jistě radost… až jsem se při příchodu zhrozil, jak se to všechno může do malinké Vopice narvat, ale nakonec i tohle v pohodě a nijak jsem se netlačil na žádnou z kapel. Co se týče všech těchto věcí okolo, celá akce proběhla v naprostém pořádku. Akorát ty kapely, o něž jde na koncertech především, mě ten večer zrovna nepřesvědčily… a zejména u Gehenny to zamrzí strašně moc…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.