2 komentáře u „Germ – Escape“

  1. Dovolím si oponovat, byť názor autorovi vůbec neberu. Osobně mám rád každé album Germ a čekal jsem, že novinka Escape bude ještě více od blacku, než bylo Grief. A to se mi Grief dosti líbí. Naštěstí se tak nestalo a Escape mě dostalo hned na první poslech. Maximálně mi vadí trochu potlačené vokály, ale jinak nemám co vytknout a ani po desítkách přehrání mě album nebaví. Nicméně já až miluji monotónnost a proto není divu, že třeba album Rakbladsvalsen od Hypothermie je pro mě naprostý klenost a pro většinu hrozná nuda. :)

    1. Monotónnost lze určitě považovat za jeden z prostředků k vytvoření hodnotného díla a nevnímám ji nikterak pejorativně (“Jde o veskrze monotónní záležitost bez vybočujících momentů, o soudržný monolit, který neuhýbá a po celých 45 minut si jede to své. O tom, jak to činí, později.”). Na Escape ji však – aspoň v mých očích – doplnila jakási unylost a naivní sentimentalita, což jsou vlastnosti, které mi v poslechu desky brání. A vzhledem k tomu, že za Germ se poslední dobou chodí spíš za pocity (než skladatelskou kvalitou – nosné momenty chybí), dojem z Escape nemám bůhvíjaký. Za každý názor jsem každopádně moc rád, i za ten, který to vidí jinak :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.