Ghost Bath - Starmourner

Ghost Bath – Starmourner

Ghost Bath - Starmourner

Země: USA
Žánr: blackgaze
Datum vydání: 21.4.2017
Label: Northern Silence Productions / Nuclear Blast Entertainment

Tracklist:
01. Astral
02. Seraphic
03. Ambrosial
04. Ethereal
05. Celestial
06. Angelic
07. Luminescence
08. Thrones
09. Elysian
10. Cherubim
11. Principalities
12. Ode

Hrací doba: 71:09

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Northern Silence Productions

Vážená poroto,
sešli jsme se zde, v budově vrchního soudu hudebního společenství, abychom projednali zločin pětice Jaime, Taylor, Tim, Donovan a Dennis (jejichž celá jména zůstávají obžalobě do dnešního dne neznámá). Během dnešního přelíčení se dozvíte o činech dalece porušujících nejen zákony našeho společenství, nýbrž i základní pilíře, na nichž naše vlastní existence stojí, jako jsou lidská práva. Přesto je třeba naléhat na váš smysl pro spravedlnost a požádat vás, abyste před vámi stojící pětici soudili nestranně a objektivně.

Prvním, zdaleka nejlehčím bodem obžaloby, je křivá přísaha, které se zmíněná pětice, známá ve zločineckých kruzích též pod jménem Ghost Bath, dopustila při propagaci své debutové desky „Funeral“. Pokusili se obohatit na posluchačích hledajících hudbu z exotických koutů světa lživým tvrzením, že pocházejí z jihočínského města Čchung-čhing, přestože během svých životů stěží překročili hranice Severní Dakoty. Jejich lež jim přinesla mediální pozornost, jaké by se s pomocí své nezajímavé hudby nikdy nedočkali.

„Aaaaaaah
Aaaaaaah
Haaaaaaaaaaa“
(Seraphic)

Druhým bodem obžaloby je krádež identity, již se Ghost Bath dopustili v roce 2015 při nahrávání svého druhého počinu „Moonlover“. Obžaloba je přesvědčena, že se Ghost Bath vědomě a cíleně obohatili na úkor Deafheaven, jejichž album „Sunbather“ bylo v téže době na vrcholu popularity a jehož charakteristické prvky „Moonlover“ kopírovalo. Ghost Bath tedy chtěli pozornost nespravedlivě získanou v době vydání prvního alba vytěžit, ovšem sami neměli dostatek nápaditosti, a proto místo tvrdé práce raději opisovali a kradli.

První dva body obžaloby jsou již promlčeny a jsou zde uváděny jen pro uvedení třetího a závěrečného bodu do kontextu. Tak jako mnozí odsouzení začnou u drobných přečinů a postupným posunem na okraj společnosti se dostanou k mnohem závažnějším zločinům, tak i Ghost Bath přešli z křivé přísahy a krádeže identity k tak opovrženíhodnému činu, z něhož se dnes zodpovídají. Svým třetím albem „Starmourner“ se totiž dopustili zločinu proti lidskosti.

„Starmourner“ je postaveno na principu střídání mučících nástrojů, kde je oběť opakovaně vystavována několika druhům tortury, které jsou užívány střídavě a někdy i souběžně po dobu jednasedmdesáti minut. Nejkrutějším nástrojem je takzvaná „vesele pohádková kytarová melodie“. Tento obzvláště brutální prvek lze nalézt v podstatě všude. Mezi nejvýraznější příklady patří první minuty „Seraphic“ (varianta „Sněhurka se probouzí“), úvod „Celestial“ (varianta „trpaslíci vyráží za dobrodružstvím“) či polovina „Elysian“ („princ útočí na draka“).

„Eeeeeeea
Yeeeeay
Uaaaaaaagh“
(Thrones)

Dalším mučícím nástrojem, jímž je deska protkána, je hlas zpěváka Dennise. Jeho zoufalé, monotónní a nekonečné kňourání obtěžuje již od úvodních minut, a pokud bychom na něm měli hledat něco pozitivního, jsou to texty, jež jsou přístupné a srozumitelné všem lidem bez ohledu na jazyk, kterým hovoří. Tuto dvojici mučících nástrojů pak doplňuje snaha o výrazně nemelodické momenty vytvořené s úmyslem znít abstraktně a neuchopitelně. Příklady, jako je konec „Seraphic“ či „Celestial“, však ukazují, že výsledek zní, jako kdyby si Ghost Bath před nahráváním zapomněli naladit nástroje.

Ghost Bath

Pokud by nestačilo zmínit tyto tři nejvýraznější prvky k přesvědčení ctěné poroty o vině žalovaných, je třeba uvést vše do kontextu, jaký se na „Starmourner“ vyskytuje. To, co nejvíce otupuje posluchače a způsobuje ke konci desky silnou fyzickou bolest, je totiž nuda navozená nekonečným nezáživným black „metalovým“ bušením postrádajícím smysl. Ani jedna z jedenácti skladeb alba nikam nesměřuje a posluchač tak, dezorientován bezčasím, prožívá veškeré utrpení jako by trvalo mnohem déle, než ve skutečnosti trvá.

Je úlohou obžaloby seznámit porotu s obviněními, ale není dobré zamlčovat ani polehčující okolnosti. Je totiž pravdou, že místy představují Ghost Bath přívětivější tvář a dokáží svou oběť potěšit, na ploše „Starmourner“ se tak děje několikrát v náznacích na různých místech. Jediná vyloženě příjemná chvíle se nachází mezi pátou a sedmou minutou „Ambrosial“, kdy kapela opustí jak veselé melodie, tak zbytečné vokály a jen hypnoticky opakuje to samé téměř bez obměn. Zbytek je však čiré utrpení.

„Wueeeehee
Gheeeheee
Yyyyyaaaaah“
(Cherubim)

Z důvodů výše uvedených tak žádám porotu, aby uznala Ghost Bath vinnými, a soudce, aby jim přidělil nejvyšší možný trest: zákaz činnosti do doby, než Jaime, Taylor, Tim, Donovan a Dennis nabudou vkusu a pochopí, kde leží hranice mezi uměním a mučením, a přesunou se na její druhou stranu. V tuto chvíli jsou totiž pro společnost nebezpeční.


21 komentářů u „Ghost Bath – Starmourner“

  1. Na Ghost Bath jsem prvně narazil, když vyšel debut a když o sobě ještě tvrdili, že jsou z Číny. Už ta první placka byla neposlouchatelná sračka, od té doby mě tahle kapela vůbec nezajímá. Jak jsem pochopil, u novýho alba bych už asi zdechnul…

  2. Funeral aj Moonlover boli počiny prudko počúvateľné, takže som sa na novú placku tešil.
    Ale tie tri vypustené tracky…. prvý bola čistá kopírka Golden Number, druhý som mal problém dopočúvať, nudné a monotónne, ďalej som ani nešiel + ten divne plytký zvuk.
    To je “black metal” pre 11-ročné dievčatá?
    Veľká škoda, ale na druhej strane, rôznym formám a podobám black metalu sa na svete venuje utešený počet zoskupení, tak je asi zbytočné smútiť za jedinou kapelou.

  3. :D Ty citáty těch textů jsou nejvíc! :D Novou desku jsem slyšel dvakrát a do druhého poslechu jsem se musel krutě nutit. Pokud na takovém „Moonloveru“ jsem někdy nalezl nějaké střípky potenciálů, pak novinka je děs běs. Black metal pro prodavače cukrové vaty, soundtrack k večerníčku s jednorožci, definitivní výhra kvantity nad kvalitou. No, zkrátka, gratuluji Nuclear Blastu k cennému úlovku :D

  4. “Moonlover” jsem svého času chvíli točil, nějaké melodické nápady se mi tam líbily, ačkoliv bylo teda hodně slyšet to kopírování Deafheaven.
    Časem mě to přestalo celkem bavit takže jsem tu novou desku aj ignoroval. Nicméně tahle recenze je zatím asi nejzábavnější jakou jsem za poslední dobu četl :D Takhle má vypadat kritika :D a ty citáty mě fakt rozesmály, těm vokálům jsem se smál už dřív :D ale teď už není úniku :D

  5. Tak jsem si pustil jeden song… a ty vole, co to kurva jako je ta kytara? To přece nemůžou myslet vážně. Vždyť to zní jak nějakej posranej Freedom Call. Ještě mnohem horší, než jsem čekal, a to jsem čekal fakt klystýr.

  6. Jsem rád, že recenze pobavila, bohužel jsem to v tomto případě seriózněji pojmout nedokázal :)

    “Moonlover” jsem v době vydání slyšel vícekrát a vlastně jsem se nenudil, takže jsem na novinku byl upřímně zvědavý, rozhodně jsem do toho nešel s jistotou, že půjde o sračku. Ale stalo se…

    Mimochodem pro fanoušky metalu s melodiemi z večerníčků doporučuji letošní album Violet Cold. Recept je vlastně dost podobný, ale z nějakého důvodu to jim to funguje řádově lépe, což stále znamená, že to není žádný zázrak, ale v rámci možností to není špatné.

  7. Ghost Bath mám rád, Moonlover mám rád, ale nové desky, leč jsem se na ní moc těšil, jsem se zároveň dost bál a to kvůli Nuclear Blast, kteří zničí na co sáhnou. Kdyby zůstali Ghost Bath spíše podzemní přízemní kapelou možná by se to vyvíjelo úplně jinak. Poslechu se teď bojím ještě víc, ale tahle recenze je geniální, pobavila :-D

    1. Myslím, že neposlouchatelnost alba nijak nesouvisí s Nuclear Blastem. Navíc to NB vydávají jen v Americe, evropské vydání mají na starosti Northern Silence…

  8. Taky si myslím že za sračkovitostí nestojí zrovna Nuclear Blast. To že ve své stáji chová pofidérní kapely je věc druhá.

    1. Přesně tak. Skutečnost, že NB mnohdy vydává debilní kapely, ještě nutně neimplikuje, že jsou ty kapely debilní kvůli NB.

  9. Autor se zřejmě moc nevyzná v DSBM co? Jinak by nemohl tvrdit že vokály jsou špatné, jsou naprosto standartní co se DSBM týče.

    1. Standardní a tedy i špatné jako drtivá většina kapel z tohoto zoufalého subžánru, haha.

    2. Ale tak co bych se nepřiznal, je to tak, rozhodně se moc nevyznám. Něco málo jsem slyšel, ještě méně se mi toho líbilo, od té doby se o tenhle žánr zajímám výjimečně. Co je však podstatný rozdíl: v DSBM jsou ty vokály tak nějak v souladu se samotnou hudbou, zatímco zde jsou tyhle zoufalé výkřiky zasazené mezi melodie z večerníčků. To je na tom to zábavné… že je ten řev o ničem je zase jiná otázka.

  10. No mám to za sebou a moc dobře nechápu, čeho jsem se při poslechu stal svědkem :-D Ten zvuk je příšerný a nepříjemný, melodie vlezlé, kýčovité. Prostě za každou cenu, kapela to úplně přeťápla :-D Zní to opravdu mnohdy spíš jak kýčovitý power metal :-D A moc dobře nechápu délku alba. Vždyť se to nedá doposlouchat. Jediný důvod proč si to pustit znovu je ten, že na to taky chci psát, ale nevím zda to dám do konce. DSBM Freedom Call nebo nový styl power depressive :D

  11. Stále jsem čekal, kdy se to konečně zlomí a autor té recenze vysvětlí, jak si ze čtenářů vystřelil… a nic. Upřímně nebýt názvů skladeb bych si myslel, že čtu recenzi na úplně jiné album. Ale soudě dle komentářů pod recenzí jsou z toho skoro všichni nadšení.

    Tedy věděl jsem, že se s názory z AMG většinou neztotožním, ale ještě se mi nestalo abych je vůbec nepochopil :)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.