Glory Owl - Glory Owl

Glory Owl – Glory Owl

Glory Owl - Glory Owl
Země: Itálie
Žánr: stoner metal
Datum vydání: 25.10.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Shelter
02. Crow of Fate
03. Gretta
04. The One

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Glory Owl

Chlapáckým stoner metalem může být člověk živ. I ve slunné Itálii, ze které se hlásí se svým debutovým EP pětičlenná smečka Glory Owl. Existuje od začátku roku 2012, tedy téměř dva roky. Za tu dobu nahrála dva promo songy, které se objevily na kompilaci “Trieste Rock City”. Během letošního léta pak dala dohromady toto eponymní EP, jež je mimochodem volně ke stažení. Pětice z města Terst momentálně shání label, pod kterým by mohla vydat debutové album. Mají šanci uspět?

Žánr stoner metalu je momentálně celkem přetlakovaný množstvím kapel, z nichž ale několik vyčuhuje. Hudební základy leží hluboce v 70. letech, kořeny zasazené kapelami jako Black Sabbath nebo Blue Cheer prorostly a prorůstaly do raných let devadesátých, kdy se počal vytvářet fenomén stoner rocku/metalu. Kořeny ctí i pětice Glory Owl, riffy inspirované Tonym Iommim na vás pálí po celou hrací dobu. Nechybí ani destruktivní táhlá sóla, dokreslující tuhle prazvláštně depresivní atmosféru. Společně s mohutnou basou a většinou středním tempem působí dojmem parního válce. Zvuk je totiž mohutný, basový, zahulený, podladěný. A má zatracenou páru. Něco jako mamut pod vlivem Jack Danielse. Co teprve kvákadlová katarze v předposlední “Gretta”, po které vše spadne do pohřebního tempa, zašlapávajícího zbytky pochybností hluboko pod zem.

Jak už jsem řekl, kompoziční riffový základ leží ve stavidlech Black Sabbath, není to ovšem jediný inspirační zdroj. Míchá se tu sedmdesátkové retro, devadesátkové začátky stoner rocku a zatěžkaný heavy metal. Vokalista Baffo Carmelo má v hrdle dynamit, špinavý vokál, který perfektně padne ke zbytku ansámblu. Jestli mě na skladbách něco bere, tak je to jejich chytlavost. Do rytmu jsem si začal dupat prakticky hned po prvních taktech úvodní “Shelter”, uvedenou hučením zpětné vazby. Tady už lze tušit, že se s posluchači nikdo příliš bavit nebude. Hrozně mě baví tyhle houpavé rytmy připomínající klopýtajícího koně, kdy lze těžko odhadnout, jestli se celek rozsype na malé kousky, nebo nakonec dojede do cíle vcelku. Dobře zatěžkaná je mezihra ve druhé “Crow of Fate”, evokující ve mně brutální riff ze závěru legendární skladby “Sabbath Bloody Sabbath”. Předpokládám, že název kapely zmiňovat nemusím. Aby toho nebylo málo, v závěrečné “The One” se do valivého tempa Baffo opře v poloze ne nepodobné slavnému Ozzymu.

Musím přiznat, že tohle není úplně nejoriginálnější hudba, kterou jsem za poslední dobu slyšel. Na druhou stranu to v dnešní době taky nemůže být úplně o originalitě. Já jim jednoduše tu nahrávku věřím, je upřímná, je neurvalá a kope zadky. Pro potřeby recenze jsem si těch necelých osmnáct minut opakoval pořád dokola a nevadilo mi to ani při opětovném pátém poslechu v kuse. Přestože jde v podstatě o hudební primitivismus, postavený především na jisté obřadnosti a podmanivosti, pořád se dá ve skladbách přehrabovat a hledat ty nenápadné detaily, které z toho dělají zábavnou věc. Pokud máte jen trochu rádi stoner, určitě tohle EP zkuste. Je to zábavná, sice neoriginální, ale nakopnutá projížďka. Pokud se kapele Glory Owl podaří sehnat label a vydají nakonec plnohodnotnou desku, určitě po tom skočím. Abych pravdu řekl, nečekal bych takovou muziku zrovna ze země narvané kýčovitým power/speedem, jsem pozitivně překvapen.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.