Go-Zen - Hitoshizuku

Go-Zen – Hitoshizuku

Go-Zen - Hitoshizuku
Země: Japonsko
Žánr: goregrind
Datum vydání: 2012
Label: Bizarre Leprous Production

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Bizarre Leprous Production

Japonci Go-Zen jsou dalším produktem z lůna českého vydavatelství Bizarre Leprous Productions, se kterým mám v krátké době čest. Tou první vlaštovkou byli mnou nedávno recenzovaní Češi БУТ, jejichž způsob grindingu zdál se mi uspokojujícím. Go-Zen však vycházejí z trochu jiných kořenů a grindového území. Nehrají tolik na vážnou notu a kritiku společnosti, spíše svůj styl berou s nadhledem, není jim cizí gore tématika (stačí se podívat na obálku alba “Hitoshizuku”), ale ani zdravá porce humoru. Občas se můžete dočíst srovnávání s českou grindovou veličinou Jig-Ai, ale ta podobnost není zas tak markantní. Nicméně se hoši v rozhovoru v Pařátu přiznali k tomu, že je připodobňování k Jig-Ai velice těší.

Jak už jsem řekl, hlavním proudem v muzice Go-Zen je goregrind, těžce říznutý hrubozrnným death metalem. Číselník skladeb se zastavuje na čísle 21 a celková hrací plocha zabírá jen něco málo přes půl hodiny, což je vcelku ideální poměr v rámci grindcorového alba. V případě “Hitoshizuku” je ale slyšet, že album bylo dělané s omezeným rozpočtem, proto tedy zvuk není úplně na vysoké úrovni, kytary se mi zdají poněkud přehnaně přebuzené a nečitelné. Což mě obtěžuje především v zasekávanějších pasážích, kdy mě to zůstávající bzučení vyloženě irituje, i když to je možná záměr a já ho jen nepochopil. Je to případ třeba jinak relativně povedené “Impaled Proceed”. Co je taky důležité, většina skladeb nemá vůbec texty, a když už, tak občas nějaké náhodně křičené slogany. Kdo si zapamatuje aspoň 80% názvů skladeb, tak je frajer.

Kompozičně jsou tu klasické grindové polohy, do kterých jsou často implementovány death metalové elementy. V takových chvílích mě album “Hitoshizuku” baví asi nejvíc, protože bezhlavé tempo dostane trochu poupravené otěže a bezhlavý mazec získá hlavu i patu. Pro mě výrazným mínusem je i vokální složka. Já chápu, že u těchto extrémních stylů kolikrát nemá smysl se pokoušet psát texty a stačí pracovat s vokálem jako s dalším nástrojem, podporujícím zbytek hudební složky. Bohužel ne vždy se to prasečí kvičení/nelidský chropot bez nějakého frázování trefí přesně tak, aby to fungovalo. A to je bohužel (aspoň pro mě) případ této desky. Já tu velmi citelně postrádám nějaký text nějaký způsob plynutí zpěvu. Tohle bezhlavé kvičení po celou dobu mi po nějaké době začalo lézt silně na nervy.

Jak vidno, moje nadšení z “Hitoshizuku” není nijak enormní. Spíš taková normální goregrindová deska na pár poslechů, jež vás ničím neoslní, ale ani neurazí. Pro grindové nadšence to bude možná i deska nadprůměrná, nicméně pro mě to bude stěží tak ten průměr. Grindcore mě musí fakt bavit, nemůžu si u toho občas dupnout nožkou a pak si zas říkat, že tohle mohlo být jiné, promyšlenější, tohle chytlavější. Netvrdím ale, že bych se třeba na Go-Zen naživo nemrkl, živá vystoupení jsou nakonec stejně největší devizou grindových kapel. Ale vzhledem k tomu, že pro kluky je to hlavně zábava, v jejich brzkou návštěvu evropských pódií nevkládám plané naděje.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.