Země: Slovensko Žánr: black / death metal Datum vydání: 24.12.2015 Label: Hexencave Productions Tracklist: 01. Isle of the Dead 02. Temples of the Underworld 03. Cataclysmic Monuments 04. Graveless 05. Abominations 06. At the Nightside Dawn 07. Morbid Call 08. Deathrite 09. Chthonic Crevices 10. Down Below 11. Invocation of Death 12. Dreadful Dimensions 13. Far from Elysian Fields Hrací doba: 25:04 Odkazy: facebook / bandcamp

Není UG jako UG. Spousta „muzikantů“ (zne)užívá nálepku pravého undergroundu jako zástěrku své neschopnosti či nedostatku soudnosti. Pak své nepodarky nahrané v PC chrlí do světa, aby se po několika lajcích na facebůčku, který měli založený ještě před nahráním prvního rozladěného riffu, mohli cítit jako mistři světa. Případní kritici jsou samozřejmě odbyti jako závistiví nepřátelé lokálního UG (!!!) snažení. A pak tu jsou maniaci, kteří naopak nápady (či alespoň snahou) oplývají a tvrdě, klidně i celé roky, jim vytvářejí co nejhonosnější formu. Kolikrát se i stane, že mnohdy slibné projekty, o kterých ví jen pár zasvěcenců, zůstanou ku naší smůle skryty…

Do onoho druhého, poctivého ranku patří například bratislavští Goatcraft, kteří o své existenci dávají nenápadně vědět už nějakých pět let. Například předskakováním dánským horror metalistům Denial of God v Praze 2014 nebo Maniac Butcher v Bratislavě o dva roky dříve. Goatcraft už tehdy působili velice nadějným dojmem, neboť zde v okolí nikdy nebylo mnoho kapel hrajících skutečný a archaický Metal Smrti. Avšak vyhlížené demo se ne a ne objevit. Bylo nutné si počkat až do 13. listopadu loňského roku, kdy bylo na kazetě a třípalcovém CD vypuštěno ukázkové pětiskladbové promo „Απώλεια“, které doprovázely i zkazky o brzkém vydání třináctiskladbového EP „Όλεθρος“ (dále „Olethros“), které je předmětem této recenze.

Artwork, texty i aura hudby samotné svědčí, že hlavním tématem, které se prolíná tvorbou Goatcraft, je Smrt. Předpokládám, že by se ani samotní členové nebránili škatuli death metal, ale ta může čtenáře a případného posluchače zmást. Takže bude přesnější uvést, že kapela vychází ze surového extrémního metalu osmdesátých let a je celkem jedno, zda kapely jako Venom, Possessed, Bathory, Sarcófago či Hellhammer dnes považujeme za black nebo death. Největší silou Goatcraft je, že nejsou pouhý retro-band a nostalgií přesycené připomenutí časů minulých. Ve zdejší hudbě je totiž něco autentického. Dravost, strhující podproud a poctivá snaha dotáhnout věci do maxima a pokud možno ještě dál, aby dílo v posluchači zanechalo pocit něčeho nepopsatelného a nezemského. Tak jako tomu bylo například u „The Return……“ od Bathory, které hráčsky, zvukově a kompozičně nepůsobí příliš „kvalitně“. Ale přeci je fluidum této kultovní desky doslova démonické a její význam neoddiskutovatelný! Těžce bych pochyboval o každém „blackmetalistovi“, který by si onen stylotvorný zvratek zla troufnul odsoudit jako zbytečný. Této paralely jsem neužil jen tak. Vliv „The Return……“ cítím v „Olethros“ asi nejvíce a není to způsobeno jen „říkankou“ na zadní straně obalu CD.

Fanoušek starého black / death metalu s Goatcraft tedy nešlápne vedle. Slováky s ikonami minulosti srovnávat samozřejmě nelze a na současnou špici také ještě nestačí. To by vyžadovalo mocnější riffy, snad i špetku nápaditosti navíc. Nebo aspoň větší dávku „šílenství“. V delších skladbách jako „Temples of the Underworld“, „Deathrite“ či „Invocation of Death“ se sice najdou slušné nápady, ale nic, co by se opravdu výrazněji zarylo do podvědomí. Obávám se tedy, že kouzlo tohoto EP nevytrvá věčně. Přítomnost celkem 8 ambientních (výjimkou je desátá, akustická skladba „Down Below“) předělů/inter/outer do obecného konceptu „Olethros“ zapadá, ale nijak výrazně jej neobohacuje. Tyto mini-skladby jsou naštěstí dostatečně atmosférické a rozumně dlouhé, takže při poslechu nemám potřebu je přeskakovat.

Nabízí se jízlivá myšlenka, zdali forma nepřevyšuje obsah až příliš. Zvukovou, vizuální a konceptuální stránku mají Goatcraft zvládnutou takřka prvotřídně, velkým plusem je také zápal se kterým jsou hudba a slova předneseny. Jen bych si přál „lepší“ (míněno hnusnější, zlejší, vzteklejší, špinavější atd.) riffy. Přesto mne „Olethros“ po celých svých 25 minut baví, a to celkem dost. Doufám tedy, že se v rozumné době objeví o něco lepší následovník. Zdejší materiál byl totiž složen v letech 2011-2012 a vzhledem k myšlenkám, ke kterým se Goatcraft podle mého  hlásí, stagnace nepřichází v úvahu.