Země: Norsko Žánr: black metal Datum vydání: 23.10.2012 Label: Indie Recordings Tracklist: 01. Awake 02. This from the Past 03. Alt liv 04. From the Running of Blood 05. Hinstu dagar 06. Aldrande tre 07. Lit 08. The Wound 09. Bloodline Hodnocení: H. – 8/10 Kaša – bez hodnocení Odkazy: facebook / twitter

Jsou jednoduše hudebníci, u nichž se prostě nedá nevytahovat pořád dokola jednu konkrétní záležitost, kdykoliv se o nich člověk zmiňuje. Dva norští muzikanti King ov Hell a Gaahl mezi takové jednoznačně patří. Oba byli svého času součástí kultovní black metalové formace Gorgoroth (mimo jiné, samozřejmě, oba mají bohaté zkušenosti ze spousty dalších a ne zrovna bezvýznamných skupin), v níž působili od konce 90. let do roku 2007. V té době se rozhodli vyhodit z Gorgoroth tehdejšího třetího člena, kytaristu Infernuse, jenž skupinu v roce 1992 založil. King ov Hell si za jeho zády nechal registrovat značku Gorgoroth na sebe a Infernus byl venku ze hry. Ten se s tím ovšem, vcelku logicky, nehodlal jen tak smířit, tudíž oba své někdejší parťáky zažaloval a začaly dlouhé soudní tahanice, na jejichž konci byl vynesen jasný verdikt – Gorgoroth patří Infernusovi. Gaahl s Kingem tedy neměli jinou možnost, než založit novou skupinu, která dostala jméno God Seed – podle skladby “God Seed (Twilight of the Idols)” z alba “Ad majorem Sathanas gloriam” od Gorgoroth. Nicméně ještě před vydáním jakéhokoliv nosiče se Gaahl rozhodl dát si od hudební scény na nějaký čas pauzu, díky čemuž byly aktivity God Seed zastaveny dříve, než pořádně začaly. King ov Hell se ovšem nudit nehodlal, tak se kromě alba “III” se svou další kapelou Sahg pustil ještě do úplně nového projektu Ov Hell, v jehož rámci dal dohromady opravdu úctyhodnou sestavu, jež byla plná známých jmen z norské black metalové scény. Hlavním parťákem mu sice byl Shagrath z Dimmu Borgir, ale ani Teloch (Mayhem, Nidingr, The Konsortium), Frost (Satyricon, 1349) a Ice Dale (Enslaved, Audrey Horne) rozhodně nejsou žádná béčka. Výsledná deska “The Underworld Regime” však bohužel byla těžký průměr a King ov Hell si na ní vybral svou doposud nejslabší skladatelskou chvilku…

…čímž se pomalu dostáváme do současnosti. Gaahla odpočinek od metalu přestal bavit, tudíž byl projekt God Seed obnoven, chvíli to trvalo, než se dlouhohrající debut, který měl původně vyjít snad někdy v roce 2009, konečně urodil, ale nakonec je tady. Osobně se musím přiznat, že jsem od něj nečekal zhola nic, jelikož předchozí Kingův skladatelský pokus, již zmiňované “The Underworld Regime”, dopadl opravdu prachbídně, jenže u “I Begin” (docela příznačný název pro novou kapelu) je tomu přesně naopak; všechno, co bylo v projektu Ov Hell špatně, je pryč. Místo průměrné hudby se slavnými jmény je zde sice sestava o dost méně profláknutá, hudebně a skladatelsky má však “I Begin” o několik tříd navrch. Deska se tak trochu navrací k období, kdy obě ústřední postavy působily u Gorgoroth, jak stylem, tak kvalitou, protože všechna tři alba Gorgoroth, na nichž se King ov Hell s Gaahlem podíleli, jsou prostě výborná, ačkoliv je mnozí po oné nechvalně proslulé aféře začali z nějaké mně nepochopitelného důvodu zavrhovat. Pokud by byl člověk pověrčivý, mohl by říct, že Kingova black metalová muzika funguje jen tehdy, pokud má u sebe za mikrofonem Gaahla, jinak to stojí za starou belu.

Hudebně má “I Begin” nejblíže asi k “Ad majorem Sathanas gloriam” od Gorgoroth. Obě nahrávky na první poslech působí poněkud chaoticky a neuspořádaně – myslím, že právě tohle bude hlavním důvodem, proč kolegovi pode mnou přijde “I Begin” jen jako “změť kytarových riffů”. Nicméně takhle to prostě je, byť to nejspíš nejednoho posluchače po prvním ochutnání desky odradí od dalšího poslechu, protože na první dobrou je tam těch záchytných bodů opravdu docela málo. Ale stejně jako na “Ad majorem Sathanas gloriam”, i na “I Begin” se začíná úměrně s rostoucím počtem poslechů objevovat spousta skvělých momentů a zajímavých nápadů, což je o to lepší, že se tak děje ve všech regulérních skladbách. Už na nahrávkách Gorgoroth, na nichž King ov Hell převzal skladatelské otěže, byla cítit jeho snaha posunout black metal do mírně progresivnějších vod, aniž by popřel syrové kořeny svého žánru (které byly zejména pro Gorgoroth vždy jedním z určujících prvků), a děje se tomu tak i na albu God Seed. Když si “I Begin” pustíte, ani na chvíli vás neopustí dojem, že stále posloucháte black metalovou desku (snad s výjimkou ambientně-noisově-industriální “Bloodline” v závěru disku), není ovšem problém narazit na koření v podobě kláves, nádechy elektroniky či dokonce jemné orchestrace. Kdo patří mezi ty posluchače, kteří kdy od Gorgoroth slyšeli jednu písničku na YouTube, považují je za primitivnost bez mozku o dvou akordech a to samé očekávají i od God Seed, i v tomto případě budou zklamáni, jelikož na “I Begin” nejsou kromě výše zmíněných doplňujících prvků nikterak výjimečné ani změny tempa či nezřídka techničtější pojetí riffů. Vše je ale dávkováno s rozumem a citem a stále se – jak již bylo řečeno – jedná o black metal, jenom trochu nápaditější, než by mnozí od někdejších skladatelů Gorgoroth mohli čekat.

Za nejsilnější považuji především střed “I Begin”. Rozhodně bych zmínil už třetí “Alt liv” s velice výraznou baskytarou, která zejména v pomalých momentech přede přímo ukázkově. Skladba postupně graduje až do vypjatého závěru, v němž se ke slovu plně dostanou ony zmiňované oživující prvky v pozadí. Že ale God Seed zvládnou utáhnout celý song jen za pomoci kytar a bicích, dokazuje následující “From the Running of Blood”, která se sice v prvních vteřinách tváří jako klasická black metalová hoblovačka, jenže ve výsledku se z ní vyklube dost proměnlivý kousek. Například pasáž, která začíná přibližně v čase jedné minuty a 25 vteřin, je bez přehánění naprosto odzbrojující.

Silnou atmosférou dýchá “Hinstu dagar” ve středním tempu, obzvláště se povedly vokály – oproti zbytku “I Begin” se zde totiž nedočkáte Gaahlova zběsilého ryku, nýbrž mluveného slova ve slokách a trochu zastřeného čistého vokálu v refrénu. Zde je deska ve své limitované edici rozpůlena nic neříkajícím minutovým intermezzem “Diversion 1”, které se láme ve dvojici dalších skvělých skladeb. “Aldrande tre” je s nadsázkou řečeno opakem “From the Running of Blood”, protože zpočátku to vypadá na progresivnější kus, čemu napovídá trochu tajemný rozjezd, avšak skladba se brzy zvrhne v asi nejzběsilejší položku “I Begin”. Avšak ani zde není nouze o atmosféru. Na epičtější notu pak uhodí opět pomalejší “Lit”, která nenápadně připomíná podobně stavěnou, avšak trochu monotónnější “Sign of an Open Eye” z “Ad Majorem Sathanas Gloriam”.

Celkově musím říct, že se pro mne “I Begin” stalo vcelku příjemným překvapením, protože se z desky, od níž jsem nečekal zhola nic a naopak jsem k ní byl spíše skeptický, vyklubal dost zajímavý poslech, který mě baví. A právě tento vývoj, kdy album nejen překvapí, ale zároveň i postupně vyroste, jsem já osobně opravdu ochoten ocenit. Ačkoliv je pravda, že pořád jsem v letošním roce slyšel i lepší black metalové nahrávky, nic to nemění na tom, že se mi “I Begin” dost líbí a že až se naskytne příležitost, milerád desku zařadím do sbírky, shodou okolností a díky abecednímu pořádku ne nedaleko od svého času spřízněných Gorgoroth.

Další názory:

Hned na úvod s pravdou ven. Jediný důvod, proč jsem se odhodlal pustit se do “I Begin” severských God Seed, je jejich plánovaná účast na zimní verzi Masters of Rock 2012. Nic jiného za tím nehledejte, prostě jsem chtěl vědět, co od této grupy očekávat. Z doposud uvedeného asi nebude překvapení, když prohlásím, že jsem nikdy nebyl fanouškem norského black metalu a God Seed na tom rozhodně nic nezmění. Vzhledem k tomu málu, co jsem z dílny hlavních aktérů doposud slyšel (pár alb Gorgoroth, debut Ov Hell), jsem vlastně dostal přesně to, co jsem očekával. Změť kytarových riffů, přímočarých bicích a bestiální vokál Gaahla. Občas mě překvapily ne úplně marné orchestrace či klávesové party jako třeba v “This from the Past”, ale jinak se žádný převrat nekoná. Jasným trhákem celého “I Begin” je pro mě “Lit”, ve které se zpomalí a najednou se celkem obyčejný black metal posouvá za hranice svého stylu. Kdybych měl vyřknout nějaký verdikt, tak se radši zdržím hlasování, ale na druhou stranu nemůžu říct, že by “I Begin” bylo v celé své délce deskou neposlouchatelnou. Prostě to jen není můj šálek čaje a čistě ze zvědavosti si nenechám ujít ani živé vystoupení počmáranců na letošním Zimním Masters of Rock, ale do budoucna God Seed rozhodně nebudou nic, bez čeho bych se neobešel.
Kaša