Graveyard after Graveyard - Hellhound on My Trail

Graveyard After Graveyard – Hellhound on My Trail

Graveyard After Graveyard - Hellhound on My Trail
Země: Švédsko
Žánr: death / thrash metal
Datum vydání: 23.2.2015
Label: Chaos Records

Tracklist:
01. Out to Feed
02. Giant of the Undead
03. Infernal Catacombs
04. Screams in the Night
05. Learn to Burn
06. Feeding of the Hellhounds

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Transcending Obscurity PR

Ten Rogga Johansson je vážně nezmar, protože když už si člověk myslí, že má těch svých kapel, bočních projektů a různých vedlejšáků dostatek, tak on si vždycky najde něco nového. Netvrdím, že sleduji každou notu, kterou kdy napsal, ovšem minimálně Paganizer a Revolting mám naposlouchané celkem obstojně, takže jsem celkem zíral, když se zpoza jména Graveyard After Graveyard vyklubalo další působiště prostřednictvím kterého plive mezi fanoušky ty svoje jedy. Graveyard After Graveyard jej prezentuje v trošku thrashovějším hávu, což však neznamená, že by zanevřel na svůj oblíbený death metal, takže výsledek je značně agresivní kombinace obou stylů.

Samotní Graveyard After Graveyard se narodili relativně nedávno a svým novým EP “Hellhound on My Trail” navazují na loňský debut “Bagged and Dragged to a Fullmoon Burial” a první eponymní EP, které vyšlo taktéž v průběhu loňského roku. Asi nikoho nepřekvapí, že hlavním kápem je zde právě Rogga, který si vzal na starosti klasicky kytaru, baskytaru a vokály. Jeho hlas sice není tak charakteristický, abych jakožto posluchač, který od něj už něco slyšel, dokázal říct, že to je právě on, protože ten jeho výše položený chropot je vcelku běžným výrazivem death metalových growlerů, ovšem zpívá mu to stále jedna báseň a nic na tom nemění ani fakt, že tentokrát se Roggovi příliš nedaří na poli skladatelském, protože “Hellhound on My Trail” není v porovnání s jeho domovskými formacemi taková pecka, abych o ní musel psát domů.

Představte si to nejobyčejnější spojení thrash a death metalu, které má koule, kytary řežou jako blázen, bicí artilerie je taky k nezastavení, ale přesto si v průběhu těch 20 minut říkáte: a co jako? Sorry, ale nemyslím si, že nový materiál by byl od dosavadních alb, pod kterými je v rámci různých působišť Rogga podepsán, natolik odlišný a objevný, aby stálo za to jej vydávat pod hlavičkou zbrusu nového jména.

Když to vezmu čistě matematicky, tak je tento šestipoložkový počin zastoupen rovnoměrně jak skladbami lepšími, tak logicky těmi slabšími. Do první kategorie bych se nebál zařadit úvodní vypalovačku “Out to Feed” s parádním pěveckým výkonem a rychlovku “Screams in the Night”, jež má fakt grády, a nést se celá deska v podobném  přímočarém duchu s oldschoolovým nádechem, tak bych zřejmě neměl důvod psát o nezajímavých skladbách jako “Infernal Catacombs” a hlavně utahané “Learn to Burn”, která zaujme maximálně tak tím, že je na albu nejpomalejší. Ale tím to hasne. Bohužel si při těchto unylých kouscích říkám, že i ty čtyři minuty na jednu kompozici jsou docela dost, protože se vlastně neustále točí dvě polohy, což není nic, co by při takto jednoduše zaměřené hudbě vydrželo víc než dvě a půl minuty. Závěrečné apokalyptické outro “Feeding of the Hellhounds” už je jenom zbytečná krávovina, ke které se nehodí ani nijak vyjadřovat, protože nebýt tam, tak se vlastně ani nic nestane.

Vždycky jsem si říkal, že jsem ochotný u těchto thrash/death metalových kapel přehlédnout ten fakt, že vlastně nehrají nic nového, pokud to má grády, spád a bavím se u toho. Graveyard After Graveyard to splňují jen zčásti. “Hellhound on My Trail” má spád, grády, energické je až na půdu, ale i přesto je těch 20 minut dost dlouhá doba na to, abych si “užíval” poslech naprosto nezáživného rychlého death metalu s četnými odkazy na klasické postupy, jež hlavní persóna praktikuje ve svých kapelách již takřka 20 let. Za mě naprosto zbytečný počin od kapely, která beztak bude zanedlouho minulostí, protože neposedný Rogga si už brzy najde nový objekt zájmu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.