Země: Itálie Žánr: ambient / atmospheric black metal Datum vydání: 27.6.2015 Label: Silentium in Foresta Records Tracklist: 01. Pour the Wisdom into the Chalice of Life 02. Ritual of the Crystal Flame 03. The Forlorn Majesty Hrací doba: 57:34 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: WeakLight Promotion

I když se nebudeme bavit o jakýchkoliv stylech či žánrových škatulkách, stále existuje hned několik způsobů, jimiž lze hudbu rozlišit a rozřadit do jakýchsi pomyslných šuplíčků. Například bychom jako metriku mohli zvolit jakousi složitost (ačkoliv tohle není úplně nejpřesnější výraz) nebo proměnlivost muziky. Nasekáme-li to hodně nahrubo, pak v takovém rozdělení máme dva opačné extrémy.

Jedním z nich je ohromně krkolomná hudba plná zvratů a změn tempa pomalu po každé vteřině – jednoduše něco na způsob těch nelidsky technických death metalů, nejchaotičtějších black metalů anebo třeba šílených avantgard. Druhým extrémem je pak samozřejmě naprostý opak – muzika plynulá, takřka až „nehybná“, monotónní a veskrze minimalistická. Dnes si povíme právě o jednom z těchto dvou extrémů a bude to ten druhý jmenovaný…­

Haate (anebo také stylizováno jako HaatE) je italský jednočlenný projekt, v jehož čele stojí muzikant, který si říká Wreath. Sama skupina funguje dost krátce, protože onen solitér ji založil teprve v loňském roce. Na druhou stranu, nijak zvlášť se od té doby nefláká a stihl vydat již čtyři počiny – split „Where Mountains Pierce the Nightsky“ s dalším italským projektem Chiral, EP „…The Crystal Pathway“ a především dvě dlouhohrající desky. Ta první nese název „As the Moon Painted Her Grief“ a vyšla v červnu 2014, ta druhá a zároveň i aktuální byla pojmenována „Breed: The Forlorn Majesty“ a shodou okolností vyšla rovněž v červnu, akorát v tom letošním.

„Breed: The Forlorn Majesty“ není krátkou nahrávkou – trvá bezmála hodinu. Skladby na ní taktéž nejsou krátké, což ostatně v podstatě plyne už jen z toho, že jsou zde pouhé tři – ta nejkratší má lehce nad 17 minut („The Forlorn Majesty“) a ta nejdelší necelých 22 minut („Ritual of the Crystal Flame“). To jsou úctyhodné délky, nicméně jejich vlastní náplň lze popsat docela lehce. A ono co si budeme povídat, já už jsem to ve své podstatě výše skoro i řekl, jak „Breed: The Forlorn Majesty“ zní…

V jazyku žánrů je příslušnost Haate krystalicky jasná – je to atmospheric black metal / ambient. Nicméně asi by se slušelo dodat, že v tomto případě byste neměli čekat black metal s trochu ambientními klávesami, protože na „Breed: The Forlorn Majesty“ hrají black metal a ambient vyrovnanou partii, a jestli má někdo trochu navrch, tak je to spíš ten ambient. A i tehdy, kdy se ozve metalová kytara, to stále zní velmi meditativně, poklidně a jaksi… inu, „ambientně“.

Konkrétněji asi takhle – v „Pour the Wisdom into the Chalice of Life“ se postupně přechází mezi ambientem a black metalem a pak zase zpátky, tudíž by asi šlo říct, že právě tato kompozice je v rámci alba jakoby „nejrozmanitější“, ale s tím, že tyhle uvozovky byly hodně velké. „Ritual of the Crystal Flame“ je pak rozdělena na dvě poloviny, z nichž ta první je čistě ambientní, zatímco ta druhá přidá kytary a nabízí momenty, jež jsou asi nejblíže ke konvenčnímu black metalu (byť obecně vzato stále daleko). Finální „The Forlorn Majesty“ je pak celá čistě ambientní a na kytary již dočista rezignuje. Nicméně, ve výsledku je to úplně jedno, jak si za chvíli povíme.

Po celou dobu se nikam moc nespěchá, času je dost (vzhledem k délkám písní doslova). Jedná se o monotónní poslech, který si jen tak pokojně plyne, líně se převaluje kupředu a nemá potřebu se měnit. Nejsou zde žádné velké zvraty, i případné obměny motivů a dokonce i přechody mezi čistým ambientem a ambientním black metalem probíhají zcela nenásilně a plynule, až to člověku ani nepřijde, že se vlastně formálně vzato změnil hudební žánr (právě tím jsem měl na mysli, že je jedno, co z toho zrovna hraje). Desce vládne monotónnost, klid a náladotvornost.

Samozřejmě je zřejmé, že „Breed: The Forlorn Majesty“ tím pádem ani náhodou není albem, jež by bylo vhodné pro lidi preferující chytlavou hudbu nebo refrény. Naopak, tohle je záležitost pro ty, kteří se rádi zastaví a se zavřenýma očima se nechají unášet atmosférou. V takovém případě by vás produkce Haate bavit jistě mohla, byť – to si zase nalijme čistého vína – se nejedná o nic originálního nebo snad převratného. Přesto je ta atmosféra velice příjemná a třeba mě osobně baví natolik, že mi to stálo i za koupi CD (pokud byste však chtěli učinit totéž, musím vás zklamat – celý náklad je již rozebraný a k mání je už jen digitální verze), což také není tak úplně málo. A když jsem se přiznal k tomuhle, asi nyní nikoho nepřekvapím závěrečným verdiktem, že je to dle mého názoru povedená nahrávka.