Země: Německo Žánr: black metal Datum vydání: 20.11.2013 Label: Folter Records Hodnocení: H. – 7/10 Mechanick – 4/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

První pohled (H.):

V tomto případě musím s kolegou pode mnou opravdu hodně nesouhlasit, a to hned ve dvou bodech, které ve svém textu shodou náhod vypichuje nejvíce. Předně mi “13 Keys to Lunacy” rozhodně nepřijde jako kopírka norské školy (občas se mi až zdá, že se s oblibou říká, že veškerý black metal kopíruje seveřany, i když to není pravda). Jasně, Hallig rozhodně nehrají vůbec nic originálního, ale jejich deska přímo ukázkově disponuje zvukem naprosto typickým pro německý black metal. Toť první věc.

A ta druhá – ani náhodou to není počin, jenž by si zasloužil známku 4/10. I přes velkou neoriginalitu totiž Hallig nahráli dost dobré album. Určitě to není žádný velký zázrak, to nikdo netvrdí, ale zcela jistě se jedná o velmi slušnou porci hodně poctivého black metalu, který se sice jak klíště drží zaběhlých standardů, ale dělá to poměrně nenásilně a s přehledem; Hallig zjevně vědí, co chtějí hrát, a také se jim daří. I přes poměrně nezřídka využívané kopáky deska nepůsobí nijak zvlášť rychle, spíš jakoby ve středním tempu, každopádně nabízí nejeden hodně slušný moment, povedené melodie, poměrně záživnou atmosféru a po celou dobu své hrací doby nijak nenudí, právě naopak vždy uteče příjemně rychle. Čas od času se také objeví nějaké zvolnění nebo jiné trochu zajímavější vybočení, které se dokáže dostatečně postarat o to, aby se z “13 Keys to Lunacy” nestala nudná a nezáživná záležitost.

Opravdu se ani náhodou nejedná o nějaký extrémně dech beroucí majstrštyk, jenž by k sobě člověka přikoval a už nikdy nepustil, to v žádném případě netvrdím. I tak ale “13 Keys to Lunacy” funguje více než dobře, baví mě a myslím, že minimálně fanoušky žánru může bez nějakých větších rozpaků poměrně potěšit. A právě o tom to je – jedná se o solidní žánrovou záležitost, která se, pravda, mezi tím milionem desek, jež všude okolo vycházejí, asi trochu ztratí, když se k ní ale člověk dostane, nemusí nějak zvlášť litovat nebo považovat čas strávený poslechem za zabitý. Úplně pohodová sedmička…

Druhý pohled (Mechanick):

Už je to delší dobu, kdy norská black metalová scéna pomyslně překročila svůj vrchol. Dnes na ni vzpomínáme jen při poslechu zaručených původních klenotů s nenapodobitelnou atmosférou, ztvárněnou lidmi, kteří tehdy stáli u zrodu tohoto fenoménu. K black metalovému odkazu se i nyní hlásí nováčci jako například německá kapela Hallig se svojí prvotinou “13 Keys to Lunacy”.

Satanužel nezbývá než hned na začátku přiznat, že Hallig zdaleka nedokážou uchvátit tak jako originály, i když k tomu používají všech doporučených norských receptů, jak to ostatně zcela příkladně předvádí ve skladbě “Nichts als Stille”. Na celé nahrávce mi chybí něco, čím by výrazně vybočovala. Slyším, co už jsem slyšel stokrát. Materiál by bohatě stačilo uvést ve zkrácené sestříhané verzi jako čtyřskladbové EP. Ušetřilo by mě to od poslechu klišé pasáží a poněkud přemrštěné hry Němců na norské black metalisty. Tolik k originalitě nahrávky. Přese všechno je “13 Keys to Lunacy” melodický a vesměs velmi melancholický materiál, který občas dokáže posluchače stáhnout. Za pozornost stojí úvodní a vcelku barevná “If I Am the Storm”. K lepším částem desky řadím i přes osm minut dlouhou “Reinvigoration” a závěrečnou “13 Keys”. Zajímavým prvkem je použití čistého a do hlubokých poloh položeného zpěvu. Rozhodně by nevadilo slyšet jej na albu častěji. Jen na okraj uvádím, že texty jsou zpívané nejen v angličtině, ale v pár případech dokonce i v rodné němčině.

Co závěrem k prvotině skupiny Hallig? Kapele se zčásti podařilo zhudebnit odkaz severského black metalu. Rozhodně se však nedá hovořit o překvapení, ale spíš o přelévání vlažné vody z jednoho hrníčku do druhého. Hallig působí jako velmi tichá vzpomínka na staré dobré časy. I když jsem se snažil tento materiál pochopit ze všech stran, namísto smířlivého postoje k této desce nacházím mírnou únavu.