Handful of Hate - To Perdition

Handful of Hate – To Perdition

Handful of Hate - To Perdition
Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 12.11.2013
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. To Perdition
02. Far Beyond All Scourges
03. Swines Graced Gods
04. Cursed Be Your Breast
05. Caro data vermibus
06. Larvae
07. Ornaments for Derision
08. Ex abrupto
09. Words Like Worms
10. Feeding Suggerings
11. Damnatio ad bestias

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

Handful of Hate jsou kapelou, která by se svým způsobem dala považovat za kultovní. Není to takový ten kult, který uznávají všichni posluchači black metalu napříč scénou po celém světě, ale spíš takový ten lokální kult, který má nesporný význam pro místní scénu, ale těžko se o něm dá tvrdit, že by byl nějak zvlášť zásadní pro vývoj svého žánru nebo že by jej uctívali všichni, kam až oko dohlédne. Však řekněte sami, kolik z vás někdy dříve o Handful of Hate slyšelo? Moc se vás tedy nehlásí, jak tak vidím. A přesto tihle neznabozi patří mezi nejdéle fungující black metalové kapely v Itálii, v letošním roce slaví kulatých 20 roků prznění nástrojů a 11. listopadu vydávají svou šestou dlouhohrající desku “To Perdition”

Nějakou progresi nebo avantgardu od Handful of Hate nečekejte ani omylem. Italové se o něco podobného ani nesnaží, cíl jejich muziky tkví v něčem jiném a někde jinde – a po poslechu “To Perdition” je nad slunce jasné, kde to asi bude. Jednoduše řečeno, Handful of Hate prostě hoblují rychlý a agresivní black metal – a to je jejich devízou a zároveň i jejich nevýhodou, protože nic dalšího od jejich hudby prostě nedostanete, ani kdybyste stokrát chtěli.

Abychom si ale rozuměli, nejedná se o úplně bezhlavou rubanici. Black metal v podání Handful of Hate je sice poměrně agresivnějšího střihu a kapela zjevně směřuje spíš k té ostřejší větvi svého žánru, nicméně produkce jejich desky v žádném případě není žádný kanál – naopak, z tohoto pohledu je “To Perdition” stravitelnou záležitostí, žádný chlív. Zároveň s tím – a to je právě to, co z toho alba nedělá tu bezhlavou rubačku – se Handful of Hate neštítí ani melodií a vlastně je dávkují v poměrně solidním množství, deska je jimi doslova prošpikovaná. Jsou to ovšem takové ty melodie, při jejichž použití ta hudba zůstává stále pravověrná a o jakékoliv podbízivosti se nedá mluvit ani v nejmenším. Je to podobný přístup, jaký praktikují dejme tomu Marduk v rychlejších polohách své pozdější tvorby – a ne nadarmo jsou právě k Marduk Italové v promo materiálech přirovnáváni.

Na rozdíl od svých severských kolegů se však Handful of Hate neobtěžují sem tam zvolnit a pustit na posluchače i nějaký ten song ve středním až pomalém tempu, což je prvek, s nímž Marduk umí pracovat velmi dobře a právě díky chytrému dramaturgickému zařazení takových skladeb jsou jejich nahrávky tak výborné. Na “To Perdition” se to ovšem sype bez jakýchkoliv větších výkyvů od začátku do konce, což je ve výsledku tou největší slabinou fošny, jelikož hrací doba se ustálila na 43 minutách, takže ke konci už se pomalu začíná dostavovat menší jednotvárnost a jednotlivé songy napříč celým albem mezi sebou trochu splývají. Rozhodně se nedá tvrdit, že by písničky, které se nacházejí v druhé polovině “To Perdition”, byly jakkoliv horší než kolegyně z poloviny první, ale vzhledem k tomu, že zde chybí nějaké ozvláštnění nebo moment překvapení, to postupem času trochu ztrácí na atraktivnosti. Možná by někdo mohl říct, že jako takovýhle osvěžující prvek by měl fungovat minutový předěl “Caro Data Vermibus”, ale to je trochu málo, zvlášť když se – snad až na ještě trochu výraznější melodiku – od zbytku nijak zvlášť neliší.

Co ale týká samotného materiálu, tak jeho kvalita je na úrovni, kterou se vůbec nebojím označit za hodně dobrou. Na desce je znát, že Handful of Hate nejsou žádní mladí cucáci, kteří zrovna vylezli z garáže, ale že se jedná o starší páky, které to mají v ruce a nechybí jim vyhranost a cit pro muziku. Handful of Hate evidentně mají poměrně jasno v tom, co chtějí hrát a jak to chtějí hrát, což se do finálního výsledku vždy pozitivně promítne. Nemají důvod se na albu nějak hledat, experimentovat a zkoušet nějaké vylomeniny, protože už se zjevně dávno našli a nyní jen svůj projev maximálně tak lehce pilují a obrušují. A tady samozřejmě záleží na tom, jak se k tomu postavíte, protože někdo takovýhle přístup uvítá, dokonce i ocení, jinému takovéhle pojetí black metalu naopak vyhovovat nebude ani v nejmenším.

Mně osobně se album líbí. Black metal mám prostě rád téměř ve všech jeho myslitelných podobách, takže když to někdo umí dobře složit a zahrát, rád mu to sežeru. Právě to je – jak už asi vyplynulo z předcházejících řádků – i případ Handful of Hate. Čistě po skladatelské stránce je “To Perdition” určitě povedená placka, o tom žádná. Na druhou stranu ji trochu táhne dolů to, co už jsem také zmiňoval – poměrně velká jednotvárnost. Osobně si myslím, že by desce prospělo buď nějaké solidnější ozvláštnění (stačilo by doprostřed umístit jeden valivý opus ve středním tempu a hned by to podle mě bylo o něčem jiném), nebo zkrátit hrací dobu na rovnou půl hodinku, než se to všechno začne definitivně slévat dohromady. Na jednu stranu by to sice možná byla škoda, protože třeba taková předposlední “Feeding Suggerings” se vyloženě povedla a patří k nejzajímavějším kusům “To Perdition”, ale na druhou stranu by pak možná celek fungoval lépe. Takhle je to “jenom” na slabou sedmičku.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.