Země: Německo Žánr: metalcore / melodic death metal Datum vydání: 19.4.2013 Label: Century Media Records Tracklist: 01. Godiva 02. Land of the Upright Ones 03. Die Stürme rufen dich 04. Fallen 05. Hunters Will Be Hunted 06. You Will Be Godless 07. Valhalla [Blind Guardian cover] 08. Antagonized 09. Like Gods Among Mortalis 10. 53 Nations 11. Beyond Redemption Hodnocení: Kaša – 7,5/10 H. – 7/10 Zajus – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,3/10 Odkazy: web / facebook

Troška sumarizace hned takhle z kraje neuškodí, co říkáte? Heaven Shall Burn nejsou žádná béčka a na scéně se pohybují již 17 let, a pokud budeme počítat i aktuální počin “Veto”, mají na krku již sedm alb, což je slušná kariéra, pokud přihlédneme k faktu, že jsou považováni za přední představitele svého žánru a evidentně se jim stále daří. Přesto všechno se tahle metalcorová sebranka potloukala vždy mimo mé zorné pole, a i když jsem v minulosti viděl nějaké klipy, slyšel dokonce celé “Deaf to Our Prayers”, jež mě moc nebavilo, nikdy jsem neměl výraznou potřebu se s pěticí z německého Saalfeldu nějak podrobněji zaobírat. Je nad slunce jasné, že “Veto” se stalo tím pravým impulzem, který mě dokopal, abych dal Heaven Shall Burn šanci a pokusil se do jejich tvorby proniknout. Stálo to za to?

Rozhodně. Jako správné metalcorové album s lehkým HC feelingem a severskými death metalovými vlivy je “Veto” přeplněno hutnými kytarovými riffy dvojice Maik Weichert a Alexander Dietz, přesnou, agresivní a přitom variabilní rytmikou a na vrcholku je toto vše ozdobeno melodickými kytarovými vsuvkami a chytlavými refrény, díky čemuž se mi dané skladby po čase podařilo oddělovat z jednoho klubka na samostatná vlákna, protože v tvrdě agresivních pasážích jede kapela na jeden rychlostní stupeň a zprvu jsem s tímto měl problém, poněvadž mi všechny skladby zněly vlastně stejně. To se ale velmi rychle změnilo a do nahrávky jsem pronikl a můžu klidně říct, že padesát minut se nestalo žádnou nezdolnou metou, jak by se mohlo zdát, a to hlavně díky vypalovačkám jako “Godiva”, “Die Stürme rufen dich” a “Antagonized”, na nichž je vidět, že “Veto” je počinem barvitým. Ne snad, že by zbylé skladby vyloženě zaostávaly, ale tyto tři v sobě mají tolik energie, že byla škoda je nevypíchnout. Mým naprostým favoritem se stala “Godiva”, která má největší údernou sílu. A to nejenom protože se jedná o otvírák, ale je to jedna z nejmelodičtějších skladeb celé desky a výrazný nádech severského death metalu je velmi potěšující. Pro neznalé uvedu na pravou míru, že i když mluvíme o metalcorové kapele a chytlavých refrénech, tak zapomeňte na klasické klišé v podobě čistého zpěvu během refrénů, Heaven Shall Burn jsou důkazem, že to jde i bez toho a vůbec to nebolí.

Jakmile utichne kraťoučký kytarový úvod, jenž uvádí zmíněnou “Godiva”, začne intenzivní rubanice, která po celou dobu nepoleví z nastaveného drtícího tlaku, jenž na posluchače dopadne. Pecka střídá pecku a je jedno, jestli na ně budete nahlížet jednotlivě, nebo jako na celek písní, protože tak i tak se stále jedná o perfektní nášup. Myslím si, že bych mohl klidně vyjmenovat takřka celý tracklist, pokud bych chtěl mluvit o nejlepších momentech, ale mimo tří výše zmíněných skladeb mě hodně zaujala ještě “Valhalla”. Přestože se nejedná o originál z pera samotné kapely, nýbrž o předělávku Blind Guardian, je její interpretace do mnohem masivnější podoby pod taktovkou ďábelského vokalisty Marcuse Bischoffa velmi povedená a vzhledem k tomu, že dojde i na lehce melodický vokál v nesmrtelném refrénu, má tahle skladba nejvíce šancí zaujmout posluchače a vyniknout mezi ostatními kousky. Když už jsem zmínil Marcuse, tak vězte, že má v hrdle skutečnou bestii a když odpálí “Land of the Upright Ones”, naskakuje mi i husí kůže. Jeho vokál na pomezí HC řevu a deathového chropotu sice není nikterak variabilní, ale je velmi uvěřitelný a funkční. Ačkoli neustále mluvím o energii, agresivitě a celkové hutnosti projevu, nenechte se vyvést z omylu, že by se jednalo o prvoplánovou hoblovačku bez špetky momentu překvapení. Díky velice kvalitnímu zvuku, který opravdu zabíjí, je slyšet každý detail, takže jakmile dojde na krátkou klávesovou vsuvku v “Hunters Will Be Hunted”, či nástin elektronických bicích v úvodu třetí “Die Stürme rufen dich”, víte o tom a trošku mě mrzí, že zrovna klávesy nejsou zapojeny do děje častěji, protože by “Veto” získalo na epičnosti, jíž bych si vzhledem k slušnému obalu dokázal představit.

I když jsem si pro potřeby této recenze poslechl i vybraná předešlá alba, nemám je ještě dostatečně naposlouchaná a těžko tak říct, zda “Veto” bude navždy silným nebo slabým článkem v albovém řetězu kapely. Jedno je však jasné, Heaven Shall Burn se hudebně nikam neposunuli, což mě osobně z výše uvedených důvodu nevadí a myslím, že se k novince ještě dlouhou dobu budu vracet, protože v sobě mísí přesně to, co mám na moderní metalové hudbě rád, a to takovým způsobem, že by se o nich dalo mluvit jako o kapele s vlastním výrazem, který se však neodvrací od severské death metalové školy. Nemyslím si, že se díky “Veto” Heaven Shall Burn stanou přes noc mojí oblíbenou kapelou, ale rozhodně se mi zapíšou do paměti jako tvůrci nabušené desky, která v porovnání s konkurencí bude těžko hledat sobě rovného, protože co se jí postaví do cesty, to smete.

Další názory:

Poznatek první – “Veto” je určitě minimálně o třídu lepší, než bylo předchozí, úplně jalové “Invictus”, což je samozřejmě velké plus, protože “Invictus” bylo – zvláště v porovnání se svým našlapaným předchůdcem “Iconoclast” – hodně nudné. “Veto” se mi zpočátku docela dost líbilo. Klasické songy Heaven Shall Burn šlapaly opravdu razantně a mimoto mě potěšilo několik zajímavých překvapení, které desce dodávaly šťávu a bavily mě snad nejvíce. Desku jsem si ovšem pustil jen tak z voleje a její obsah jsem předem nijak zvlášť nezkoumal, takže mě posléze trochu nemile překvapilo, že ty dva nejzábavnější songy jsou ve skutečnosti covery a ne vlastní songy Heaven Shall Burn (ale upřímně nechápu, proč mě to nepraštilo do uší hned… jsem si říkal, že mi je ta “Valhalla” nějaká povědomá, zvlášť když v ní hostuje sám Hansi Kürsch osobně). Nicméně na faktu, že se Heaven Shall Burn oproti minulému počinu vyhoupli o znatelný kus výše, to i tak nemění vůbec nic a jako příjemná ozvláštnění zmiňovaná “Valhalla” a také bonusová “European Super State” pořád fungují hodně slušně. A jak již bylo řečeno, i samotné regulérní songy mají hodně slušný tah na bránu, takže ve výsledku jsem s “Veto” dost spokojený, ačkoliv rozhodně nemůžu tvrdit, že by šlo o album, které bych točil až do konce svých dnů…
H.

Heaven Shall Burn nikdy nebyli vyloženě můj šálek kávy. První album, ke kterému jsem přičichnul, bylo až minulé “Invictus”, a to co jsem na něm slyšel, mě bavilo jen částečně. K novince “Veto” bych se tak nejspíše nedostal, nebýt ovšem singlu “Hunters Will Be Hunted”. Kromě toho, že je tato skladba doplněna nápaditým a skvěle provedeném videoklipem, je zde zejména hudba samotná. “Hunters Will Be Hunted” mi přijde jako ukázka dokonale napsané moderní metalové skladby. Její napůl elektronický a dosti epický začátek snadno vtáhne posluchače do děje, následná agresivní část rozproudí krev v žilách a hymnický refrén zaujme i fanoušky melodičtější hudby. I její text považuji za velice dobře napsaný, a to i přesto, že s jeho sdělením nemůžu úplně souhlasit. Tuto píseň jsem tak před vydáním alba protáčel docela často a moje očekávání tudíž vystřelila poměrně vysoko. Jak to tedy dopadlo? Velmi dobře. Snadno mohu souhlasit s kolegou v hlavní recenzi. Heaven Shall Burn i přes zdánlivou jednotvárnost vytvořili na “Veto” velmi zábavnou hudbu, která se snadno poslouchá nejen napoprvé, ale i napodesáté a snad i dále. Je pravdou, že fenomenální “Hunters Will Be Hunted” se vyrovná málokterá píseň (zejména úvodní “Godiva”, v menší míře pak třeba “Like Gods Among Mortals”.) Potěší i dva covery – skvělá “Valhalla”, která v podání Heaven Shall Burn zní jako něco, co by rádi napsali Amon Amarth, kdyby ovšem nebyli již řadu let skladatelsky zcela impotentní, i “European Super State” od Killing Joke. Zejména druhou píseň mám v její originální verzi velmi rád a cover mi tak přirozeně při prvních posleších připadal příšerný, ovšem později jsem musel uznat, že verze Heaven Shall Burn s hostující vokalistkou není vůbec špatná. Abych to tedy nějak uzavřel: “Veto” je velice dobré album, které mě když ne nadchlo, tak alespoň velice potěšilo. Kdyby takhle zněl mainstreamový metal, byl bych naprosto spokojený.
Zajus