Země: Itálie Žánr: atmospheric rock Datum vydání: 13.4.2015 Label: My Kingdom Music Tracklist: 01. Oracle 02. My Blood 03. In the Circle 04. Alone 05. Dresses of Pain 06. Black Flame 07. Portrait of a Son 08. Where Are You Now? 09. Night and Deceit Odkazy: facebook K recenzi poskytl: My Kingdom Music

Na poměrně rozsáhlé italské kytarové scéně se v nedávné době, jmenovitě v loňském roce, vylíhla další relativně zajímavá štika, jež od svých rodičů (nebo lépe řečeno od svého jednoho rodiče) dostala jméno Helfir. I když jak tak o tom přemýšlím, tak přirovnání ke štice není v případě Helfir zrovna šťastné, neboť tato rybka není příliš dravá, nemá ostré zuby a ani se nesnaží kohokoliv lovit či snad zadupat svou konkurenci pod zem (resp. pod dno rybníka). Spíše jí dělá radost jen tak mírumilovně plavat v poklidných vodách, rozjímat a nasávat okolní atmosféru…

Zanechejme však rybí estetiky a podvodních přirovnání a radši si pojďme povědět, co jsou ti Helfir vlastně zač… tedy lépe řečeno: co je ten Helfir vlastně zač. Jedná se totiž o jednočlenný projekt, jehož ústřední postavou je jistý Luca Mazzotta, který má za sebou mnoho let studia hudby (případné podrobnosti lze nalézt na jeho osobním webu, pokud by to kohokoliv zajímalo – my se s vyjmenováváním zdržovat nemusíme). Doposud to ale zužitkovával jen ve formacích spíše lokálního významu, přičemž asi jediné, jež stojí za zmínku, jsou metaloví Silvered a neofolková skupina NID (čili jak sami vidíte, nic hvězdného). Helfir je Mazzottovým osobním projektem, s nímž pak v dubnu letošního roku vydal debutovou desku, jejíž název zní „Still Bleeding“. Tu si natočil prakticky celou sám až na bicí v prvních šesti skladbách, o něž se postarali dva různí bubeníci (jeden v pěti písních a druhý v jedné písni).

Vzhledem k tomu, že tenhle chlapík vypadá, že je jeho žánrový záběr poměrně široký (opět stačí prostudovat výše odkazovanou biografii), nabízí se otázka, jakým směrem se tedy vydal, když konečně došlo na jeho čistě osobní projekt. On sám svoji muziku nazývá jako „decadent noir metal“, vydavatelská firma to zase propaguje jako „decadent dark music“, zatímco jinde lze zase nalézt škatulky jako „dark/electro/rock“… všechno prašť jako uhoď a hlavně ty první jsou žánry jak pojď na mě z boku. Já osobně bych to takhle rozhodně nehrotil a myslím, že je zbytečné vymýšlet nové styly, které člověku stejně řeknou akorát tak velké kulové. To, co je na „Still Bleeding“ ke slyšení, bych se nebál jednoduše označit jako atmosférický rock. Samozřejmě, asi stojí za zmínku, že ne úplně zanedbatelnou roli na nahrávce hraje taktéž jemnější elektronika, s trochou představivosti by šlo říct i to, že se to místy blíží post-rocku, ale i tak mi pojmenování atmospheric rock přijde nejpřesnější.

Ještě trochu více možná napoví jména skupin, jež sám Mazzotta cituje jako své vlivy na Facebooku Helfir – Antimatter, Anathema, Katatonia, Porcupine Tree, Alternative 4. Je sice pravda, že do jisté míry i tato přirovnání poměrně pokulhávají, protože si nemyslím, že by šlo jednoduše říct, že „Still Bleeding“ zní podobně jako třeba Porcupine Tree, nicméně rámcově to posluchači pomůže, aby věděl, že si má pod značkou Helfir představit hudbu, která nesází na tvrdost, energii nebo chytlavost, ale spíše se snaží bodovat atmosférou a do jisté míry i uklidňujícím poslechem. Celou deskou prostupuje znatelná melancholická nálada (nepřijde mi však nijak zvlášť dekadentní, jak se snaží namluvit vydavatel…), jež je příjemně zasněná, ale ne zas až tak moc, aby se z toho stala rozplizlá břečka typu posledních Alcest.

„Still Bleeding“ se určitě musí nechat věc – to album se dokázalo vyhnout jednomu poměrně častému neduhu obdobně laděných nahrávek. Mnohdy mám pocit, že takto pojaté desky jsou (zvláště ve svých druhých polovinách, kdy už posluchač bývá onou zvonivou kytarou a jemnou atmosférou trochu přesycen) jako celek přespříliš rozvláčné, až utahané. Nebo také řečeno jinými slovy (abych nebyl tak přizdisráčsky diplomatický): přílišné snění je v muzice prostě často nudné. „Still Bleeding“ však patří k těm záležitostem, u nichž jsem s něčím takovým neměl problém – počin i díky příjemné hrací době 40 minut funguje po celou dobu. A vlastně nejen díky délce, ale i díky samotným skladbám, protože Mazzotta dokáže i v posledních fázích nahrávky udržet posluchačovu pozornost za pomoci silných motivů jako třeba v písničkách „Portrait of a Son“ či „Night and Deceit“, která místy zavání skoro až doom metalem.

Poslech „Still Bleeding“ je tedy velmi příjemný a nenudící, nechybí velmi povedené momenty a i ty chvíle, které tak silné nejsou, nijak zvlášť celkovému dojmu neškodí, protože vše drží pohromadě zmiňovaná atmosféra. Na druhou stranu, po nějakém čase nahrávka přece jen omrzí, a jakmile už je člověku vše povědomé (což není až takový problém, protože o nějak složitou či nezapamatovatelnou hudbu přeci jen nejde), zábavnost začne povážlivě klesat. Nicméně, tento stav – přinejmenším tedy u mě tomu tak bylo – určitě nenastane po dvou, třech posleších, ani po pěti nebo šesti. Velice sympatickou desítku i víc tomu lze věnovat a stále je možno mluvit o tom, že si to člověk užívá. Navíc si umím představit i to, že po nějakém čase se k tomu bude dát i s chutí vrátit. Celkově vzato tedy „Still Bleeding“ stále budí pozitivní dojem, a tudíž nemám problém své povídání zakončit sdělením, že jde o dobrý počin.