Země: Francie Žánr: black metal Datum vydání: 16.11.2012 Label: Season of Mist Tracklist: 01. Jacob’s Ladder 02. Jonah 03. Sternenfall 04. Death Worship 05. The Black Projector 06. The Second Coming of the Pig 07. Deus Irae 08. Jericho Hodnocení: H. – 8/10 Stick – 7,5/10 Průměrné hodnocení: 7,75/10 Odkazy: web / facebook

Label Season of Mist je docela známý tím, že pod svá křídla rád stahuje opravdu kvalitní skupiny, přestože v mnohých případech ani nemohou mít nějakou velkou kupní sílu, a že se ve své pozici ne zrovna malé firmy nebojí ani opravdu hlubokého undergroundu. Jedním z takových přírůstků se v relativně nedávné době stali taktéž francouzští hnusáci Hell Militia, jejichž black metal vždy budil mimořádně odporné pocity a vskutku ohavnou destruktivní atmosféru. Obal nejnovější třetí desky “Jacob’s Ladder” však oproti oběma předcházejícím počinům budil dojem změn, neboť znepokojivé obrazy v temně šedé barvě vystřídal dost netradiční (netradiční nejen na poměry samotné kapely nebo žánru) světlý přebal, který se mně osobně ovšem velice líbí (obrovská škoda, že stejný přebal ve velkém nemá i LP edice). Jak je to ale s hudbou?

Ačkoliv to možná u kapely jako Hell Militia bude znít trochu paradoxně, na své čerstvé novince jsou Francouzi o něco přístupnější a relativně stravitelnější – samozřejmě v rámci mezí, protože – což je možná ještě paradoxnější – se jim ani tímto krokem naštěstí nepodařilo popřít to, co předváděli na “Canonisation of the Foul Spirit” a “Last Station on the Road to Death”. Stále tedy můžete očekávat extrémně odpornou muziku, při níž vám z reproduktorů přímo odkapávají mor, cholera a lepra najednou. V čem je tedy “Jacob’s Ladder” přístupnější, ptáte se? Jednoduše v tom, že na rozdíl od svých starších bratříčků dokáže ničit hned na první poslech. Kromě toho se nebojím tvrdit, že zároveň s tím (a ono to vlastně spolu nejspíš i souvisí) je “Jacob’s Ladder” tím nejpestřejším materiálem, jaký kdy Hell Militia vydali. Sice nahrávka neobsahuje žádná vyložená překvapení, jako byl třeba cover “Years Ago” od Alice Coopera na debutu “Canonisation of the Foul Spirit”, který zněl spíš, jako kdyby jej nahráli kultovní holandští nihilisté Urfaust, ale je nejpestřejší v rámci toho stylu, jímž se Hell Militia vždy prezentovali. Ze všech těchto důvodů bych “Jacob’s Ladder” v žádném případě nenazýval nějakým vyměknutím či dokonce zaprodáním se po podpisu s velkou firmou, ale naprosto přirozeným vývojem… A mám-li mluvit sám za sebe, je to podle mě vývoj tím správným směrem.

Nutno ovšem říct, že ne všichni jsou touto změnou zrovna nadšeni. Zaznamenal jsem už totiž na adresu “Jacob’s Ladder” i nejeden ne zrovna pozitivní ohlas, právě kvůli tomu, že obě předcházející desky byly o poznání méně stravitelnější a svým způsobem vlastně i extrémnější. To už je ovšem jenom a pouze o úhlu konkrétního pohledu. Přestože i mně se první dvě alba opravdu líbila, něco mi na nich jednoduše scházelo, jenže na “Jacob’s Ladder” právě tohle konečně slyším. Nejsem si sám přesně jistý, co přesně to je, možná v tom má prsty právě i ona o trochu větší rozmanitost, nicméně čistě po pocitové stránce je pro mne “Jacob’s Ladder” doposud tou nejlepší deskou, jakou Hell Militia vydali. A fakt, že se tak stalo bez popření své předchozí tvorby, je na tom to nejlepší.

Přestože tu již od začátku neustále hovoříme o nějakých změnách v rámci tvorby Hell Militia, možná by stálo za to explicitně zdůraznit to, co již bylo řečeno mezi řádky – je to změna pouze na pocitové úrovni. Co do hudebního výrazu totiž Hell Militia víceméně pokračují v těch svých kolejích. Opět tedy jde o ponurý black metal s doslova nepříjemnou atmosférou (doporučuje se poslech na sluchátkách) a vokály tak odpornými, že snad člověk ani nechce vědět, odkud je pan Meyhnach tahá.

Mezi vrcholy “Jacob’s Ladder” bych zařadil určitě “Sternenfall” s pomalou mrazivou první polovinou, která následně vygraduje do pekelného nářezu. Výborná je bezesporu i “Death Worship” s až black’n’rollovým drajvem, ale naprosto odporný vokál, který odříkává název skladby, dává jasně najevo, o co tady jde. “The Black Projector” se blýskne velmi tíživou depresivní mezihrou, z níž běhá mráz po zádech. Zapomenout ovšem nesmím ani na “The Second Coming of the Pig” s doslova fantastickým závěrem a v neposlední řadě rovněž na závěrečnou “Jericho”, která přesahuje hranici devíti minut a na poměry Hell Militia je až nezvykle rozmáchlá.

“Jacob’s Ladder” je v mých očích zkrátka a dobře výborná deska, s níž Hell Militia vystoupali na svůj dosavadní vrchol. Ačkoliv se v žádném případě nejedná o záležitost, která by měla šanci se umístit na nejvyšších příčkách v bilancování tohoto roku, stále se jedná o výtečný žánrový počin, který je sice určen pouze příznivcům black metal, ale na druhou stranu, právě ti by z “Jacob’s Ladder” mohli nadšení… pokud tedy nepatří mezi ty, kteří Hell Militia sledují delší dobu a novinku považují za zklamání…

Další názory:

Francouzští zlouni Hell Militia přinesli s novou deskou nový námět i celkem zajímavý obrat ve své tvorbě. Stará dekadentní špína ustoupila větší čitelnosti hudební složky, a to i při zachování “sick” faktoru. Nemocné riffy skladeb jako “Sternenfall” nebo “The Second Coming of the Pig” se zažerou do hlavy jako rakovina. Korunu všemu nasazuje zvláštní chorobný hlas pěvce Meyhnacha. Přestože to není nejoriginálnější black metalová deska roku, má své nevyhnutelné faktory, a i přes snadnější průnik do jejích útrob pořád zabere trochu času, než se do ní člověk dostane. Pak ale člověka vcelku slušně obejme a nepouští ze svých mačkajících spárů. Jako člověk, který se ke kapele dostal až s touto deskou, nemám problém dát velmi solidní hodnocení.
Stick