Země: Francie Žánr: rock Datum vydání: 23.9.2013 Label: Send the Wood Music Tracklist: 01. John “Mad Dog” Ringsdale 02. Fast as Lightning 03. Searching for a Good Radio Station 04. Screaming Out 05. The Road 06. Mad Dog on the Phone 07. Tears and Scars 08. Where’s My Damn Car? 09. Where’s My Damn Car? [live acoustic] 10. Fast as Lighting [live acoustic] 11. Tears and Scars [live acoustic] 12. The Road [live acoustic] 13. Hell of a Ride [live acoustic] 14. Screaming Out [live acoustic] 15. Holding Back the Years [live acoustic] Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook / twitter K recenzi poskytl: Dooweet

Francouzská pětice Hell of a Ride sama sebe popisuje jako partu, která se hudebně pohybuje na moderně rockovém ledě, což není daleko od pravdy, ovšem při pohledu na propagační fotky s americkými bouráky nebo ještě líp na přebal jejich EP “Fast as Lightning” to vypadá na pořádnou porci texaského metalu plného těžkých riffů a splašených rytmů. Pravda je někde uprostřed, ale tak jako tak je jejich hudba zámořskou velmocí nasáklá tak moc, že bych bez předchozího upozornění vlastně ani nepoznal, že jejich kořeny jsou zapuštěny v Paříži.

“Fast as Lightning” je prvním počinem skupiny, a i když se jedná “pouze” o EP, stopáž mluví jinak. Celých 50 minut hudby je porce opravdu nadstandardní. K její samotné náplni se samozřejmě ještě dostanu, takže si pojďme trošku přiblížit, jak je to s Hell of a Ride obecně. Pokud se zaměřím pouze na nové, plnohodnotné skladby, které se na tomto počinu objevily, tak máme co dočinění s kytarovou hudbou, jež se úplně nejjednodušeji popisuje jako moderní metal. Dvojblok hutných kytarových riffů, rockových bicích a plný melodický vokál, který se nebojí tu a tam přejít do hrubšího řevu – to jsou hlavní prvky hudby. Právě zpěvák Furious Djej je asi největším kladem kapely, protože ač není nikterak originální, tak jeho přírodní, velmi pohodový zpěv se mi vážně zalíbil a do podobně šlapavé hudby padne jako žádný jiný.

Toto EP se vlastně skládá ze dvou na sobě nezávislých částí. Tou první je úvodní osmička skladeb, které jsou regulérními studiovými nahrávkami plné všeho, co bylo popsáno výše. Úvodní intro “John ‘Mad Dog’ Ringsdale” toho moc hudebně nenapoví vzhledem k tomu, že se jedná o mluvené slovo nad kytarovým vybrnkáváním. Zajímavostí je, že se John “Mad Dog” Ringsdale byl nějaký pobuda, který v jednom baru kapelu celou noc bavil příhodami ze své kaskadérské kariéry, až se pánové rozhodli změnit po této noci své jméno právě na Hell of a Ride a svému nenadálému příteli, kterého už víckrát neviděli, album věnovat jako dík. Ale zpět k hudbě. Šlapavá titulka “Fast as Lightning” je pravou esencí metalu s rock’n’rollovým základem. Pod kapotou má stádo koní a jednak díky rychlejšímu tempu, tak i díky klipu, který k ní vznikl, si dokážu živě představit, jak skvěle se hodí pro rychlou jízdu. Skvělý refrén zapříčinil, že jsem si ji oblíbil z celého alba nejvíc. Po krátkém intru přichází “Screaming Out”, která zaujme přesným riffováním a poklidnou pasáží v její půli, ale nemůžu si pomoct, chybí jí nějaký živný moment, který by z ní udělal něco víc než průměrnou rádiovou odrhovačku, v níž se refrénem přerodí. Zbylé “The Road” a “Tears and Scars” už jsou na tom o něco líp. Přestože se titulnímu kousku nevyrovnají, jsou to slušné rock/metalové kousky s chytrými melodickými motivy. Druhá jmenovaná mi dokonce připomněla vzdálenou variaci na Creed, ovšem bez hromady patosu, takže v mnohem civilnější a zemitější podobě. Country-westernová “Where’s My Damn Car?” už posluchače pouze připravuje na to, co přijde za chvíli, protože tahle jízda ještě nekončí.

První část “Fast as Lightning” máme za sebou a před námi je ještě živý záznam akustického koncertu Hell of a Ride, na kterém zazní některé skladby z první části tohoto EP v nové, přepracované verzi, ale také dvě úplně nové písně, přesněji řečeno dvojice “Hell of a Ride” a “Holding Back the Years”. Samozřejmě se nabízí otázka, která z obou podob kapele sluší víc, což není až tak jednoduché rozhodování, jak jsem původně předpokládal, protože se obecně nepovažuji za fanouška akustických předělávek již známých skladeb. V některých případech si cením více té kytarové podoby, jindy zase akustické. Ovšem na obranu kapely nutno dodat, že se nejedná o úplně doslovné podoby původních písní, takže třeba opěvovanou titulku bych si s akustickou verzí spojil jen na základě textu, hudebně se pořádně zpomalilo a atmosféra závodní jízdy, která “originálu” nechyběla, je najednou tu tam. Naopak zatracovaná “Screaming Out” se v komornější podobě přerodila ve vkusnou baladu s tklivou atmosférou a procítěným zpěvem, takže palec nahoru. Ne, že by zbylé kusy nestály za řeč, nejsou špatné, ale v základu se od těchto dvou neliší, takže není potřeba je nějak přibližovat. Jen okrajově dodám, že z nových akustických skladeb se mi zalíbila jen “Hell of a Ride”, která překypuje barovou komorní náladou a kapela při ní zní velmi uvolněně, což sice platí i pro zbytek setu, ale právě tady mi to přišlo nejmarkantnější.

Přestože je druhá polovina EP “Fast as Lightning” pouze bonusovou, dodatečnou částí, tak uznávám, že bez ní by bylo album pouze poloviční. Nemůžu zaručit, že si od Hell of a Ride v budoucnu ještě někdy něco pustím, ale rozhodně můžu říct, že se neuvedli úplně beznadějně. Studiově to má jiskru a náboj, a pokud pominu (pro mě) zbytečná kraťoučká intra a slabší “Screaming Out”, tak nemám větších výhrad, protože to docela baví. Živě akusticky zase pětice působí velmi přirozeně, jako by jí tato podoba nebyla cizí a akustický rock hrála na denním pořádku. Slušné album, na němž se odlišné podoby téže hudby dokázaly spojit v jeden celek, jenž dává smysl, takže proč Hell of a Ride nedoporučit…