Hellbastard - Sons of Bitches

Hellbastard – Sons of Bitches

Hellbastard - Sons of Bitches
Země: Velká Británie
Žánr: thrash metal / crust / crossover
Datum vydání: 25.2.2013
Label: Selfmadegod Records
Původní vydání: 15.11.2012, PATAC Records

Tracklist:
01. Wolfsong
02. Arcadia
03. Sons of Bitches
04. System Whore
05. We Had Evidence
06. Throw the Petrol Bomb

Hodnocení: 5,5/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Selfmadegod Records

Když jsem poprvé slyšel EP “Sons of Bitches” britských Hellbastard, nějak jsem si to nespojil s legendárními Hellbastard, kteří téměř před třiceti lety dali název jednomu žánru díky svému prvnímu demu “Ripper Crust” z roku 1986. A ejhle, jsou to oni, byť jediným původním členem zůstal zpěvák a kytarista Scruff. Vzhledem k tomu, že od roku 1992 do roku 2007 byla kapela uložena ke spánku, diskografie kapely není nijak bohatá. Jak to tedy s nimi vypadalo v roce 2012 na EP, které bylo vydáno jako předzvěst albové novinky? Nutno podotknout, že kapela vždy dávala přednost spíše thrash metalovějšímu vyznění.

Začíná pro mě nepochopitelným půlminutovým intrem s názvem “Wolfsong”, ve kterém se nestane vůbec nic. Začínáme tak tedy druhou skladbou “Arcadia”. Bohužel ani v té se dohromady nic moc nestane, celou dobu mám pocit, jako by skladba stála na místě a s jejími čtyřmi minutami na mě působí děsně utahaně. Správný vichr mě ovanul až při další “Sons of Bitches”, v té se totiž od úvodu thrashově riffuje, až jednomu z toho hlava přechází. Bohužel opět se tu motivy jaksi opakují a do minuty a půl to začne být pěkná nuda. A naneštěstí musím říct, že tak to je po celou dobu EP, skladby mají dobré náměty, jenže někdy jsou ohlodané až na kost, většinou to zachrání jenom nějaká pomalejší pasáž, právě jako mezihra ve skladbě “System Whore”. Závěr EP tvoří dvě zvláštní skladby, zaprvé téměř instrumentální “We Had Evidence”, v jejímž úvodu jsem měl pocit, že poslouchám nějakou zapomenutou skladbu Iron Maiden z dob “The Final Frontier” – podobné klávesové plochy s vybrnkáváním jsou tam totiž na denním pořádku. Tato skladba také dosahuje délky šesti minut, což mi připadá jako vyložené zvěrstvo, protože se tam neděje tolik zajímavého, aby to dokázalo udržet pozornost po celou dobu. Poslední “Throw the Petrol Bomb” je reggae legrácka, která mi nepřijde ani dobrá, ani vtipná.

Tohle EP je hrozně rozháraná věc. Jako by Hellbastard zkoušeli, co všechno si mohou dovolit udělat. Z mojí strany to většinou moc nefunguje, líbí se mi především spíš jednotlivé pasáže, které doslova rvou koule, a to především díky povedenému nazvučení kytary. Bicí by byly také bez chyby, ale ty napálené kopáky někdy trhají uši. Pokud bych měl říct, jak bych si představoval celou studiovou desku, tak v duchu “Sons of Bitches” a “System Whore”, tedy především thrash metalový nářez vyřvávající ze sebe nasranost ze současného světa. Ovšem tak, aby nezačaly znít kolovrátkovitě, jak se tomu stává tady. Skladbám chybí silné motivy, které by nutily k dalším poslechům, přestože je cítit, že to není úplný nesmysl. Prostě víc prokomponovat, víc promyslet, osekat tak, aby se posluchač nestačil ošít. Navíc Scruffův vokál postrádá jakoukoliv dynamiku, řve pořád stejně a jaksi přidušeně.

Tohle EP není vyložený průser, můžete si zkusit udělat představu, v jakém stavu se Hellbastard nacházejí, ale myslím si, že je to záležitost spíš pro fanoušky, než pro někoho, kdo by se s jejich tvorbou měl teprve seznamovat. Mezi současnými nahrávkami to zapadne jako další průměrný počin, na vině je nevyváženost materiálu a absence rozmanitosti či variability skladeb chcete-li. Nedostatek nosných riffů, melodií a vyhrávek. Do dvou minut mám vždycky pocit, že se to valí pořád ve stejných obrátkách bez jakéhokoli výraznějšího momentu.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.