Hells Guardian - Follow Your Fate

Hell’s Guardian – Follow Your Fate

Hell's Guardian - Follow Your Fate
Země: Itálie
Žánr: melodic death metal
Datum vydání: 24.3.2014
Label: Record Union

Tracklist:
01. Forgotten Tales
02. My Prophecy
03. Forgiven in the Night
04. Away From My Fears
05. Cradle’s Lake
06. Last Forever
07. Silence in Your Mind
08. Lost Soul
09. Neverland
10. Follow Your Fate
11. Middle Earth

Hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Against PR

Všichni, kdo mají co do činění s hudbou, mají také určitý vztah k hudebním škatulkám. Je to jednoduše věc, kterou někteří milují, protože mohou snadno identifikovat, která kapela se jim bude líbit, a jiní nenávidí, protože přílišné škatulkování může omezovat muzikanty a ubíjet kreativitu. My recenzenti se možná snažíme tvářit, že škatulky rádi nemáme, ovšem nakonec jsme za ně rádi, neboť popisovat šedesátou black metalovou kapelu, aniž bychom použili výraz “black metal”, by nás nejspíše dohnalo k šílenství.

Rozlišovat kapely podle hudby, jakou hrají, je jistě smysluplné, o tom asi není třeba polemizovat. V poslední době se však často začíná objevovat takový zlý, přímo až ošklivý, nepěkná věc. Do názvů žánrů často zasahuje textová náplň alba, ačkoli hudba je stejně tuctová jako v nějakém úplně jiném žánru. A tak zde máme viking metal, christian metal, pagan metal, goregrind a mnoho dalších. (Myšleno samozřejmě v nadsázce, respektuji, že každý z těchto žánrů má své výborné zástupce, kteří mají vlastní ksicht.) Tím se pomalu dostáváme k předmětu mé dnešní recenze. Pokud bych měl totiž tu drzost vytvářet nové žánry, Hell’s Guardian by si vysloužili krkolomně pojmenovaný fantasy melodic death metal.

Jejich kořeny totiž leží v death metalu, o tom nepochybujte. Ze všech metalových subžánrů “první generace” je zde právě death metal tou rozhodující ingrediencí. Nepodceňujte však slovíčko melodic, protože zde hraje obrovskou roli. Již z kraje tak mohu říci, že jsem velice dlouho neslyšel melodičtější album, než je právě “Follow Your Fate”. Nejdále od kořene však nalézáme to možná nejzřetelnější slovo, které album možná nedefinuje v základech, jeho ksicht však ovlivňuje naprosto dramaticky: fantasy. Nejsem žádným velkým fanouškem dlouhodobě populárního fantasy šílenství, až na malé výjimky mi to spíše přijde poněkud dětinské. Byl bych však slepý, kdybych neslyšel, že inspirace fantasy při tvorbě “Follow Your Fate” byla naprosto zásadní. Tryská to z něj ze všech stran, neuteče deset vteřin, během nichž by hudba v mé hlavě nezformovala hobity běžící s prstenem, elfy vystrkující uši zpoza stromu či trpaslíky důmyslně schované ve vysoké trávě. Snad jen trollové chybí, naštěstí.

Hudebně je “Follow Your Fate” postaveno na dvou klíčových prvcích: velice melodické kytaře, jež ve velkém probouzí výše popsanou představivost, a obdobně melodických vokálech, které nabývají dvou forem: čistý zpěv a řev. Vokály jsou možná prvním problematickým bodem desky. Řev je velice dobrý, plynule přechází z hlubších do vyšších poloh, ani v jedné však nedochází až k extrémům a pohybuje se výhradně ve snadno poslouchatelném rozmezí. O kvalitě čistého zpěvu bychom mohli diskutovat déle. Zatímco v některých písních sedne jako prdel na hrnec, v jiných se mi zdá poněkud mimo mísu (dvojitý záchodový vtip!) a třeba v závěru jinak výborné titulní skladby docela tahá za uši. Druhý klíčový prvek, totiž kytaru, vnímám mnohem pozitivněji. Každou chvíli slyšíme v jejím podání melodická sóla, která nikterak nevystupují do popředí, naopak se často krčí za vokály (používat výraz sólo jde tak trochu proti logice věci). Tento přístup je nesmírně sympatický, protože díky tomu se i v jinak jednoduché hudbě děje vždy něco zajímavého, v každé chvíli uslyšíte hned několik vrstev, jež stojí za pozornost samy o sobě. Když už jsem o těch nástrojích, připomeňme, že album (překvapivě) oplývá i bicí stopou. I zde jsou ke slyšení zajímavé věci, často díky odvážnému produkčnímu kroku, kdy bicí opravdu dynamicky a vytrvale využívají možnosti sterea a skáčou od ucha k uchu tak, jak si málokterá kapela dovolí. Pro dokreslení atmosféry pak nechybí klávesy, které hrají velkou, ne však rozhodující roli. Mírně napodobují orchestr, ovšem nesnaží se tvářit jako orchestr skutečný. Takováto upřímnost člověka v záplavě v počítači vytvořených orchestrů jednoduše potěší.

Nyní, když máme teorii za sebou, se můžeme podívat na praxi. Ve kterých skladbách funguje recept Hell’s Guardian nejlépe? Hned v první plnohodnotné písni alba “My Prophecy” najdeme hodně povedené prolínání obou zpěváků. Jeden z nejhezčích momentů nalezneme v “Cradle’s Lake”, v jejíž polovině nalezneme velice dlouhé kytarové sólo, jež začne vlastně nesmírně jednoduše a později se výrazně zkomplikuje. Zajímavá je krátká mezihra “Last Forever”, která zní jako začátek nějakého osmdesátkového popu. Netuším sice, co to na albu, jako je “Follow Your Fate”, dělá, ale to vlastně vůbec nevadí, protože se to poslouchá velice hezky. V “Silence Your Mind” nalezneme koncentrováno to nejlepší z hudby Hell’s Guardian, kapela navíc přihodí hezkou pomalou sekci, po níž následuje výborný hard rockový riff. V “Neverland” pak uslyšíme hostující zpěvačku, jež do “Follow Your Fate” zapadne s obdivuhodnou elegancí, a před úplným závěrem kapela provětrá folk metalové kolbiště za pomocí živé píšťaly v ostřejší skladbě titulní. Fantasy zaměření pak na závěr alba potvrdí obstojná skladba “Middle Earth”, která je samozřejmě vytvořena na základě známé ústřední melodie z filmové verze “Pána prstenů”.

Ještě než recenzi uzavřu, rád bych zmínil další velice sympatickou (toto slovo nepožívám již poněkolikáté náhodou) skutečnost: ačkoli je na “Follow Your Fate” hodně znát, že vzniklo spíše ve zkušebně než v profesionálním studiu a jeho zvukový kabátek tak není zdaleka perfektní, není to vůbec na škodu. Naopak zde slyším příjemný nádech amatérismu a upřímného nadšení do hudby. Nejvíce je to poznat u bicích. Zatímco jejich nazvučení není perfektní (chvílemi jsem váhal, zda nejsou naprogramované), jejich pečlivé rozmístění do zvukových kanálů je vypiplané do nejmenšího detailu. A takové je celé “Follow Your Fate”. Tvořené s láskou. I přes jen střídmě nadprůměrné hodnocení ho tak musím jasně doporučit všem, kteří si rádi užívají pěkné melodie, ale dojemný patos většiny ostatních melodiků jim smrdí.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.