Hexvessel - No Holier Temple

Hexvessel – No Holier Temple

Hexvessel - No Holier Temple
Země: Finsko
Žánr: psychedelic neofolk / folk rock
Datum vydání: 14.9.2012
Label: Svart Records

Tracklist:
I. Ash
01. Heaven and Earth Magic
02. Woods to Conjure
03. Wilderness Is
04. A Letter in Birch Bark

II. Birch
05. His Portal Tomb
06. Elegy to Goyahkla
07. Are You Coniferous?

III. Cedar
08. Sacred Marriage
09. Dues to the Dolmen

IV. Douglas Fir
10. Unseen Sun
11. Your Head Is Reeling [Ultimate Spinach cover]

Hodnocení: 9/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

Nejednomu hudebnímu fajnšmekrovi jistě nebude jméno Mata McNerneyho neznámé. A pokud ne, pak na jeho umělecký pseudonym Kvohst by už většina zareagovat měla. Tento světoběžník britského původu prošel relativně velkým množstvím skupin, z nichž nejedna zanechala na metalové scéně nemalý otisk. Ten největší mají na svědomí asi Dødheimsgard a , které asi není třeba představovat nikomu, kdo někdy čuchnul k avantgardně black metalové scéně. První zmiňovaní jsou kultovní podzemní legendou, jež měla zcela zásadní vliv na vývoj a vlastně i vznik industriálního black metalu; Kvohst sice v době, kdy vzniklo přelomové “666 International”, v jejich řadách nepůsobil, nicméně Dødheimsgard toho za svou relativně dlouhou kariéru vydali poměrně málo, tudíž už jen z toho důvodu (tím dalším je samozřejmě fantastická muzika) je i “Supervillain Outcast”, na němž Kvohst svou stopu zanechal, pamětihodným počinem, o němž můžeme po pěti letech od vydání již beze strachu prohlásit, že zkoušku časem přežil a nezapadl. Oproti tomu v britsko-norské progresivně black metalové skupině Code byl Kvohst už od jejího počátku a nezapomenutelným způsobem nazpíval obě dosavadní desky “Nouveau Gloaming” a “Resplendent Grotesque”, o nichž se dá rovněž tvrdit, že stále patří mezi klenoty. Obě tyto skupiny ovšem Kvohst v roce 2011 opustil, aby se mohl věnovat svému vlastnímu projektu s názvem Hexvessel, pod jehož hlavičkou v tom samém roce vydal dlouhohrající debut “Dawnbearer”. Před nedávnem pak vyšla druhá deska s názvem “No Holier Temple”, která je právě tím důvodem, kvůli němuž jsme se tu dnes sešli…

Kdo by ovšem čekal, že se i Hexvessel nese v duchu jakékoliv formy black metalu nebo jakéhokoliv jiného metalu, čeká marně. Hexvessel totiž hrají jakýsi neofolk, který je ovšem natolik netradiční, že by bylo velice zavádějící jej charakterizovat takto jednoduchou škatulkou. Důvodem nejsou ani tak občasné přesahy do rocku, ačkoliv i ty hrály svou roli v tomto tvrzení, neboť hlavní je velmi neotřelá a téměř až unikátní atmosféra. Ta je velice divná, povětšinou taková zasněná až opilá, přesto však stále taková trochu nervózní; hodně přirozená, v žádném případě ale triviální, spíše naopak pocitově dost složitá. Z této palby adjektiv však stojí za vypíchnutí především tři – ať už je totiž ona atmosféra jakkoliv abstraktní, neustále po celou dobu “No Holier Temple” je hlavně neskutečně silná, působivá a všudypřítomná.

Pokud někdo vyznává čistě metal, asi mu toho Hexvessel příliš neřekne… i když myslím, že tohle by neměl být problém, protože z metalového spektra posluchačů se k “No Holier Temple” dostanou prvotně spíše právě příznivci kapel jako Dødheimsgard nebo , což je v obou případech sama o sobě muzika spíše pro otevřenější jedince – a myslím, že takoví lidé “No Holier Temple” ocenit dokážou. Nicméně kdybychom si přece jen chtěli položit otázku, zdali to nebyl ze strany Kvohsta trochu krok zpět, odejít z od kapel, které mezi žánrovými fanoušky měly dost velké jméno, já bych tvrdil, že určitě ne, naopak to do jisté míry považuji za obdivuhodné, že obě skupiny, z nichž jedna je opravdová veličina, dobrovolně opustil, aby se pustil na dosud neprozkoumané pole, které je co žánrového rozsahu diametrálně jinde, v rámci zcela nového projektu, jenž se postupem času stal regulérní kapelou.

Již bylo zmíněno, že pokud bychom chtěli zaštítit Hexvessel nějakou základní škatulkou, pak by to byl (psychedelický) neofolk. Jak už tomu tak u neofolku zpravidla bývá, i zde se jedná o záležitost spíše minimalistickou, nicméně používání jednoduchých prostředků nemusí nutně znamenat také jednoduchý výsledek, čehož je “No Holier Temple” důkazem. Na první poslech nahrávka jen tak příjemně plyne, obejme člověka svou atmosférou, avšak čím déle ji poslouchá, tím více nachází skrytých nápadů a zákoutí, díky nimž snad ani není možné, aby deska omrzela. Už jen množství nástrojů, které se zde nachází, vystačí samo o sobě dost dlouho na to, aby měl člověk co objevovat. Žádný z nich ovšem není samoúčelný a jen pro efekt – tohle jsou myšlenky, které vás při poslechu “No Holier Temple” opravdu napadat nebudou, to mi můžete věřit. Tiché vybrnkávání najde stejné uplatnění jako náznaky metalových riffů, úžasné vokály nebo housle, psychedelie se potkává s post-rockem, stále však v intencích neofolkového ducha. Neofolk v podání Hexvessel ale sám sebe žánrově nikterak neomezuje.

Ač album působí na první poslech minimalisticky, přesto najdete zde velkou spoustu nálad, rozmanitosti a malých experimentů v experimentu, a to aniž by se deska tříštila na pouhou kompilaci nápadů – stále máte ten dojem (a rozhodně je to správný dojem), že posloucháte jedno vyzrálé hudební dílo. Proto vedle sebe mohou bez problému stát krátké, poklidné a zasněné skladby jako “Heaven and Earth Magic”, “Wilderness Is” nebo “Elegy to Goyahkla” spolu s psychedelickými “Woods to Conjure” či “A Letter in Birch Bark”. Na poměry “No Holier Temple” trochu cirkusová “Are You Coniferous?” na desku patří stejně jako rozmáchlá “Unseen Sun”, která zní jako hodně neortodoxní rocková balada s téměř čtvrthodinovou délkou; hard rocková “Your Head Is Reeling” zní stejně přirozeně jako téměř dokonalá psychedelická meditace “Sacred Marriage”, neztratí se dokonce ani obskurní desetiminutovka “His Portal Tomb”. Ve své podstatě by se dalo říct, že všechny kompozice na “No Holier Temple” jsou svým způsobem unikáty, přičemž každý jeden z nich nabízí cosi odlišného, přesto ale při poslechu cítíte, že všechny k sobě patří a nemohou bez sebe být, že to není pouhá kolekce písní, ale famózní mozaika nevšední hudby, pro niž by bylo urážkou, kdybychom ji nenazvali uměním.

Možná vás napadne otázka, komu je “No Holier Temple” určeno. Odpověď na to je lehčí, než by se zprvu mohlo zdát – všem, kteří mají rádi inteligentní hudbu. Je úplně jedno, jaký styl je vaším favoritem, protože věřím, že “No Holier Temple” paří mezi ty desky, jež musí ocenit každý člověk, který dokáže muziku opravdu vnímat. Jedná se o malý klenot, který nenabízí nic menšího než čirou hudební nádheru. Ano, pořád je to záležitost určená pouze úzkému spektru poslechu, tentokrát omezení není dáno stylem, nýbrž chytrostí. Kdo tento přístup dokáže ocenit, má o zábavu postaráno na mnoho a mnoho hodin


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


Hradby Samoty VII.