Hinayana - Endless

Hinayana – Endless

Hinayana - Endless
Země: USA
Žánr: melodic death / doom metal
Datum vydání: 28.8.2014
Label: selfrelease

Hrací doba: 29:37

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Hinayana

V dnešní minirecenzi si tentokrát představíme velmi mladou a začínající skupinu. Ačkoliv, tohle je jeden z těch případů, kdy pojmenování „skupina“ asi není úplně na místě, jelikož uskupení Hinayana začalo jakožto jednočlenný projekt Caseyho Hurda, jenž v létě 2014 vypustil do světa prvotní ukázku své tvorby v podobě demosnímku s názvem „Endless“. Od té doby však dle všeho pracuje na tom, aby Hinayana povýšil na plnohodnotnou kapelu se stálou sestavou a formace se mohla vydat i koncertovat a také se pustit do příprav řadové desky. Na závěr naší obligátní úvodní omáčky dodejme ještě jednu věc, kterou je slušnost zmínit, a sice že domovinou Hinayana je město Austin v Texasu ve Spojených státech amerických.

Než se ale věci v táboře Hinayana pořádně rozhýbou (prvního spoluhráče už Casey Hurd dle Facebooku kapely našel), pojďme se podívat na to, co naznačuje onen zmiňovaný demosnímek „Endless“. Na něm se Hinayana představuje jakožto poměrně vyzrálá formace, protože přítomný materiál, jenž nabobtnal na celou půlhodinku hracího času, nevykazuje takové ty typické dětské bolístky, technické nedokonalosti anebo skladatelskou nejistotu. Nemám tušení, zdali má Casey Hurd nějaké hudební zkušenosti z minulosti nebo ne, ale to je ve finále nakonec vcelku jedno, protože hlavní je fakt, že „Endless“ zní až překvapivě suverénně, jistě a sebevědomě. Což je samozřejmě velice příjemné zjištění.

Doposud nezodpovězenou otázkou však zůstává, jakýže styl by měl člověk od Hinayana očekávat. Jistě, mně je jasné, že jste si to už přečetli v informačním boxu na straně, ale i tak by určitě i v recenzi mělo zaznít, že jedná o kombinaci melodického death metalu a doom metalu. Poměrně zajímavé je to, že hudba Hinayana nezní nějak zvlášť zámořsky a mnohem blíže má k evropskému podání stylu, což by ale vlastně nemuselo být až takové překvapení, protože tenhle žánrový mix je spíše evropskou doménou. Stejně tak vás asi na zadek neposadí fakt, že se zvuk Hinayana dost blíží především severské scéně a že skupiny typu Insomnium (a Finsko obecně) z toho cítit jsou. Nicméně se mi líbí, že to podání Hinayana je oproštěno od takové té typické finské uplakanosti (pardon, ono se tomu vlastně říká melancholie), díky níž mě tohle nikdy moc nebralo.

Naproti tomu u Hinayana tu ubrečenost necítím, čehož si cením stejně jako faktu, že se to obešlo bez tklivých čistých vokálů a jede se pouze v hrubě death metalovém growlingu. Výsledkem je tedy vcelku sympatický doom metal s vysokým podílem kytarových melodií, které jsou mnohdy docela povedené, což je ostatně znát třeba hned v úvodní titulní skladbě. Skoro by se až chtělo říct, že má autor své vzory dobře nastudované a snaží si od nich brát to nejlepší.

Každopádně, jako celek je „Endless“ určitě povedeným počinem, jenž i přes debutový a demáčový status dokáže obstát. Neříkám, že teď nebudu moct dospat kvůli další tvorbě, to zase ne, ale dojem mám z toho pozitivní dojem a příznivcům žánru to lze doporučit…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.