Země: Norsko Žánr: death metal Datum vydání: 24.2.2014 Label: Code666 Records Tracklist: 01. Nekrosis 02. Leviatan 03. Fordomt 04. Håpløs 05. Dømt til frihet 06. Skjærsild 07. Der Untergang 08. Svarte flammers aske 09. Avskjed Hodnocení: Atreides – 8/10 H. – 8/10 Průměrné hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook K recenzi poskytl: Aural Music / Code666 Records

Norští Horizon Ablaze nejsou na metalové scéně nováčky, že by toho ale měli nahráno nějak dlouho, to se také říct nedá. Vody extrémního metalu brázdí někdy od roku 2008. Onoho roku vydali vlastním nákladem EPko “Deconstructive Portrait”, o tři roky později pak první řadovku “Spawn”. Minulý rok podepsali smlouvu s labelem Code666, pod jehož vlajkou letos vydávají svoji druhou desku “Dødsverk”. Jméno mi neřeklo vůbec nic (vážně se není čemu divit, čert aby se ve všech těch kapelách vyznal). Podle hrubého popisu jsem byl připraven na slušnou porci death metalu, blackového koření a trochy noisu. A světe div se, já dostal nejenom to ve velmi dobré podobě, já dostal ještě víc, než jsem očekával, že bych dostat mohl.

Pravda, když jsem zjistil, že v uskupení figurují i protřelejší a zkušenější hudebníci jako Shandy McKay z Absu, Andre Kvebek z 1349 nebo Ole Bent Madsen z Blood Red Throne, mé překvapení z kvalit alba trochu pominulo, přesto jsem docela neočekával, že “Dødsverk” bude v mnoha ohledech taková šleha (ačkoliv v naší redakci velmi dobře zapsaný label Code666 něco takového napovídat může). A přitom jde v podstatě o jednohubku, deska trvá dvaatřicet minut a nějaké drobné, devět kousků vám proteče ušima, jako by se nechumelilo. Řekne ale mnohem víc než kdejaká hodinová fošna. Pokud bych měl alespoň zhruba album někam zaškatulkovat, zkoušel bych to na něj s avantgardou a death metalem. Smrtící kov je cítit na sto honů, promítají se do něj ale i další vlivy, v nichž majoritu drží black metal. Přitom ale nejde o death/black jako v případě posledních alb Behemoth, Horizon Ablaze se můžou podle mého názoru pochlubit velmi zapamatovatelným a propracovaným rukopisem. Pokud bych však s metalem à la Behemoth hledal nějaké styčné plochy, jsou to pasáže s důrazem na hutnou atmosféru. Samozřejmě, “Dødsverk” vám naservíruje i nejednu ostrou rubanici (a že je umí na výbornou), nejsilnější je ale podle mě právě v momentech, kdy zběsile neuhání kupředu, nýbrž se rozvíjí do plné šíře a sází na stůl jeden výborný nápad za druhým.

Kromě mohutných, uzemňujících riffů používají Horizon Ablaze k tvorbě atmosféry poměrně barvitého arzenálu, který by v některých případech mohl kvalitativně obstát i jako velmi dobrý dark ambient. Tedy za předpokladu, že by dostal prostor o délce celé skladby a ne jen několika momentů. Ale například noisový předěl a závěr skladby “Svarte flammers aske” nebo závěr “Fordomt” v tomto ohledu skýtají skvělé momenty. Kapela ale pracuje i s melancholickými vydrnkávačkami (outro alba v podobě “Avskjed”), případně uletí úplně mimo (jazzové intro a outro skladby “Dømt til frihet”). Kvantitativně nejde o kdovíjak velkou část desky, působí však v přímém kontrastu se zbytkem alba, odděluje jednotlivé skladby a celkově zpestřuje jeho charakter poněkud psychedelickým rozměrem. Když k tomu připočtete mnohdy silně depresivní vokál André Kvebeka s náběhem na sebevraždu, dostáváte poměrně silný, nihilistický zážitek.

André k tomu zvládá i klasický, hluboko položený deathový growl, který se sice oposlouchá, svůj účel ale plní dobře. Opět nejde o nic jiného než o kontrast přechodů mezi oběma polohami, tedy hlubokým growlem a sebevražedným řevem. Rozložení mezi oběma polohami je zhruba půl na půl a funguje bezvadně. Andrému navrch tu a tam sekunduje Stian Ruethemann, který kromě drcení šesti strun zvládá i čistý zpěv, jímž místy dokresluje Andrého growling. Je tedy docela jasné, že po skladatelské stránce mohu albu máloco vytknout. Dobře, uznávám, že death metal podobného střihu sice není výstřelek poslední módy, nicméně jej Horizon Ablaze dokáží poskládat tak chytře, aby člověka opravdu bavil i sám o sobě, bez všech těch atmosférických cingrlátek kolem. Že s nimi je výsledek ještě lepší, snad netřeba dodávat, stejně jako fakt, že takový materiál by bez problémů utáhnul i tři čtvrtě hodiny, aniž by se zvrhl v pohádku o taženém štrůdlu. Krátká délka však albu nijak nevadí, ač je to podle mého názoru limitní hranice, pod kterou by délka řadovky neměla klesnout. Jen jak podotýká i kolega pode mnou, je potřeba album protočit vícekrát, než si zvyknete na to, že tahle půlhodina je opravdu našlapaná od sklepa až po půdu tolika nápady, že se z toho člověku občas zamotá hlava.

K velmi pěkné osmičce tak není mnoho co dodávat. Horizon Ablaze předvedli perfektní výkon a po předchozí debutovce “Spawn” se jistě také časem poohlédnu, protože i kdyby byla jen zpola dobrá co “Dødsverk”, pořád by byla zatraceně zábavná. Pokud se tedy nebojíte tvrdší hudby a máte alespoň trochu otevřenou hlavu, druhý zářez do pažby téhle norské mlátičky za to vážně stojí. Protože krom toho, že vám semele hlavu asi tak milionem skvělých nápadů, si ty půlhodinky strávené v její přítomnosti vážně užijete.

Další názory:

S debutovou fošnou “Spawn” z roku 2011 jsem tu čest doposud neměl, přesto mi něco (intuice, hlas shůry, opilecké delirium – vyberte si) říkalo, že “Dødsverk” by mohlo být výtečnou fošnou. Snad to bylo i díky tomu, že Norové Horizon Ablaze svou novinkou vydávají pod Code666, což je jedna z těch firem, na jejichž vkus se dá v drtivé většině případů spolehnout a opravdu málokdy z jejich portfolia vycházejí průměrné nebo dokonce špatné věci. A očekávání se v tomto případě naštěstí potvrdilo, protože “Dødsverk” je skutečně parádní záležitost. Horizon Ablaze sice spadají do death metalového ranku a po poměrně podstatnou část půl hodinové hrací doby do svých nástrojů také rubou vskutku zodpovědně, nicméně výsledek se ani omylem nedá nazvat nějakou obyčejnou hoblovačkou bez mozku. Naopak… deska sice uhání v extrémním tempu, ale stále je velice inteligentní a rozmanitá a je doslova natřískaná nápady, z nichž některé jsou beze srandy naprosto kurevsky totálně úžasné. Sice to chce několikrát otočit, než si všechny motivy na “Dødsverk” skutečně sednou a zapadnou na své místo (přece jenom se tam toho na 32 minut děje dost), ale jakmile to uděláte, bude to fakt stát za to.
H.