Hour of Penance poster 2015

Hour of Penance, Beheaded, Christ Agony

Hour of Penance poster
Datum: 10.3.2015
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Beheaded, Christ Agony, Hour of Penance

Hour of Penance u mě mají poměrně zvláštní postavení. Za poslední roky mě stačili jak totálně odstřelit, tak docela zklamat a výsledkem byl akorát trochu neucelený názor, který na tuhle italskou partu extrémistů mám – nebo jsem alespoň měl, neboť návštěva jejich pražského koncertu totiž podle očekávání tento můj názor přitesala do znatelně konkrétnějších tvarů. To už ale předbíhám, takže radši pěkně popořadě…

Navzdory tomu, že nejde o žádné neznámé fidlaly, o Hour of Penance se určitě nedá tvrdit, že by byli velkou kapelou. Nebylo tedy žádným překvapením, že se koncert konal v osvědčené žižkovské kůlně známé pod jménem Modrá Vopice, která v minulosti hostila i podstatně věhlasnější spolky. Tu kůlnu ale prosím neberte nijak špatně – od dob, kdy se o Vopici dalo říct leccos, ale důstojný podnik byste mezi tím hledali jen těžko, naštěstí už něco vody uplynulo a v současnosti jde sice o svérázný, ale jinak veskrze pohodový klub, který je pro undergroundové akce přímo stvořený. A mluvit o undergroundu je v tomto případě určitě na místě.

Pozici první kapely večera zaujali polští veteráni Christ Agony, od kterých jsem samozřejmě neslyšel nikdy nic, takže jsem byl úplně obyčejně zvědavý, co z toho vyleze. Tím hlavním dojmem, který jsem si z jejich setu odnesl, je rozhodně poctivost a entusiasmus, s nimiž trojice Poláků drhnula to svoje. Určitě nešlo o nic zázračného, místy to dokonce nepatrně zavánělo takovou tou typicku českou provinční lokálkou, ale nasazením, s jakým do toho Christ Agony šli, si mě získali na svou stranu hned od začátku a po krapet rozpačitém startu naštěstí nabrala stoupavou tendenci i kvalita hudební produkce. Christ Agony hráli pocitově něco jako death metal bez toho klasického “buchar faktoru” (sekaných riffů by jeden mnoho nenašel), jenže i tak to bylo hodně šlapavé a mělo to místy až death’n’rollové koule a drive, takže když k tomu přičtete tu proklamovanou poctivost, nakonec z toho vychází solidní zážitek, který večer odstartoval velmi sympaticky. Jen škoda, že lidé se začali probouzet až v samém závěru.

Druzí Beheaded původem ze středomořské Malty u mě měli stejnou startovací pozici jako jejich předchůdci, ale to zjevně neplatilo o ostatních účastnících koncertu, protože když Beheaded poprvé hrábli do strun, měli už před pódium velice solidní masu posluchačstva – a nezůstalo jen u postávání. Beheaded to do lidí napálili zatraceně ostře, jejich rychlý a technický death metal se znatelným grindovým oparem drtil kosti jak jen to šlo a prostě to byla šílená mela. Paradoxní je, že i když skoro celá kapela zůstala po většinu koncertu de facto statická, vůbec to nevadilo, protože dělání divadla a komunikaci s lidmi s přehledem zvládal zpěvák Frank Calleja – a že mu to šlo! Vokální terorismus pomiňme, ten člověk zkrátka působil jako solidní psychopat a to celé show samozřejmě ohromně prospělo. Jak jsem už naznačil výše, lidé si to samozřejmě nechali líbit a svou spokojenost dávali najevo výrazně a nahlas (přeloženo – mosh pit skoro nonstop a randál jak v ocelárně). A takhle to šlo od začátku do konce – bez jakéhokoli polevení, jen proloženo několika vtípky na Poláky a zbytek totální nátěr, který mě sice definitivně sebral až po nějakém čase, zato však pořádně.

Hlavní hvězdy večera tedy měly laťku k překonání nastavenou dost vysoko a mě skoro začala jímat skepse značně živená aktuální deskou “Regicide”, která se Italům prostě moc nepovedla. Jakmile ale Hour of Penance spustili, bylo zřejmé, že minimálně průser se určitě konat nebude. Nápor tu byl, majestát tu byl a zbytku se už nebylo těžké dobrat. Potěšující byl fakt, že skladby z “Regicide” vyzněly o poznání lépe než z desky, o měcp méně potěšující byla jedna zanikající kytara a trochu nevýrazné samply, ale vzato kolem a kolem to stejně nebylo vůbec zlé. Zejména starší songy (“Ascension”!!!) drtily nehorázným způsobem, takže jsem byl nakonec také více než spokojený. Jen škoda té kvalitně ožralé slečny, která při pokusu o skok do lidí sundala Paolo Pierimu stojan s mikrofonem…

Hour of Penance se tedy s mou nepříliš příznivou prognózou poprali se ctí a nakonec se jim podařilo dotáhnout se na suverénní Beheaded a udělat za večerem důstojnou tečku. Jistě, kdybych měl u hlavy pistoli, tak přiřknu pomyslné první místo Beheaded, ale když se na to kouknu trochu s odstupem, celý koncert byl příjemně vyrovnaný, až na pár detailů se vydařil i zvukově a zkrátka a dobře jsem odcházel spokojený a v dobré náladě, což je rozhodně známkou vydařené akce.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.