Hrafnblóð - Fall to Ruins

Hrafnblóð – Fall to Ruins

Hrafnblóð - Fall to Ruins
Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.4.2015
Label: Winterblast Halls

Tracklist:
01. Ziocracy
02. Europe’s Demise
03. Subservient Oppressor
04. Ieldran
05. Holodomor
06. Terror Israel
07. Boer
08. Across the Pagan Vastlands
09. Origins

Hrací doba: 74:53

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Winterblast Halls

Začátek dnešní recenze nebude nijak zvlášť objevný, vlastně se bude nést v přesně opačném duchu. Jak už tomu tak u nepříliš známých skupin a projektů bývá, sluší se na úvod probořit ledy a navodit rodinnou atmosféru trochou toho představování. Inu milý čtenáři, seznam se s Hrafnblóð

Ačkoliv by to podle názvu a zejména podle speciálních znaků v něm mohlo vypadat na nějaký sever, asi Island nebo Faerské ostrovy, ve skutečnosti Hrafnblóð pochází odjinud – i když ostrov je to také. Domovinou projektu je totiž Spojené království, konkrétněji Velká Británie, ještě konkrétněji hrabství Shropshire ve střední Anglii, které se nachází při hranici s Walesem. Možná jste zaregistrovali, že o Hrafnblóð hovořím jako o projektu, nikoliv skupině, což je zcela záměrné, jelikož má tato formace jediného stálého člena. Je jím jistý Monslyht, což není žádný zasloužilý veterán scény, naopak se řadí spíše k mladším muzikantům a dle dostupných informací by mu aktuálně mělo být 25 let.

Nepříliš složitými počty si lze odvodit, že při roku vzniku 2010 tedy Hrafnblóð založil ve svých 20 letech. Během těch pěti let, co je projekt na světě, se však Monslyht neflákal a vypustil do světa už tři minialba, split s nepříliš známými krajany Úlfarr a především – dvě dlouhohrající desky. Ta debutová nese název „Heathen Psalms“ a aktuálně je stará něco málo přes tři roky. Ta druhá se jmenuje „Fall to Ruins“ a vyšla letos na jaře – a jak jistě zcela správně tušíte, právě na tu nyní zaměříme svou pozornost.

Musím říct, že jsem od „Fall to Ruins“ dostal něco trochu jiného, než jsem předem očekával (neříkám, že to je chyba). Hudba Hrafnblóð je všude (oficiální Facebook projektu nevyjímaje) prezentována jako black / death metal, nicméně – nemůžu si pomoct – já osobně tam toho death metalu příliš neslyším. Rozhodně ne tolik, aby bylo nutno to nazývat black / death metalem. Klidně je možné, že se nacházím v takovém tom stavu, jemuž se v odborných kruzích přezdívá „mít v uších nasráno“, ale i tak bych se ze svého pohledu nebál Hrafnblóð označit jednoduše jako black metal.

Když se ale to žánrové pojetí Hrafnblóð pokusím nějak slovně popsat, možná to bude vypadat trochu neuspořádaně, avšak ve skutečnosti tomu tak není a hudebně to drží pohromadě. Je to trochu syrovější podoba žánru (nikoliv však vyložené „sushi“, protože úplná garážovka to také není), jíž mnohdy nechybí jakoby epičtější nádech. Nachází se zde množství zajímavých melodií… i když, říkám „množství“, ale v reálu se jimi pocitově zas tak neplýtvá, jelikož díky dlouhé hrací době (takřka 75 minut) to člověku nepřijde, že by jich tam bylo přehršel. Tu a tam se dokonce objeví i ozvláštnění ženským vokálem, jako se tomu děje v „Europe’s Demise“, nebo několik na poměry black metalu trochu netypických pasáží (jedna taková mi tu zrovna hraje v rámci „Subservient Oppressor“). Naproti tomu všemu ovšem stojí i několik vysloveně zběsilých agresivních sypaček, které na „Fall to Ruins“ mají stejné místo jako třeba velice povedená klávesově ambientní instrumentálka „Ieldran“.

Zmiňovaná instrumentálka jen tak mimochodem uvozuje rozmáchlou třináctiminutovou kompozici „Holodomor“, jež je díky své výtečné atmosféře asi nejvyšším vrcholem „Fall to Ruins“. Jindy se zase Hrafnblóð s přimhouřenýma očima přiblíží až na dohled hranice depressive black metalu, zatímco támhle jsou slyšet znatelné vlivy Burzum (ostatně, asi ne náhodou se jméno Hrafnblóð objevilo i na jednom tributu Burzum) a o kousek dál jsem si nenápadně vzpomněl třebas na Graveland v trochu modifikovaném vydání (nejznatelněji asi v „Across the Pagan Vastlands“).

Když tohle všechno (myšleno např. ony skoky mezi zdánlivé různými náladami) dáte do kontextu se syrovějším soundem, může se to zdát trochu nepatřičné, ale jak jsem již řekl výše, výsledek nezní nijak rozhádaně a naopak působí konzistentním dojmem. Spíše bych „Fall to Ruins“ nazval variabilním albem. A to nejen co do různých vlivů a různých forem black metalu, ale i co do kompozice jednotlivých skladeb. S výjimkou „Ieldran“ jen jedna jediná píseň („Terror Israel“) nepřekoná sedmiminutovou hranici, takže je zřejmé, že je dost času na to, aby songy ve svém průběhu někam spěly a vyvíjely se.

Ačkoliv jsem tomu zpočátku moc nevěřil, nakonec desku nezabíjí ani její ambiciózní délka, která (jak už ostatně padlo) sahá po 75minutové hranici, což skutečně není málo. Je sice pravda, že bych si nějaké zkrácení dovedl představit a třeba bez agresivní pětiminutovky „Terror Israel“ (jež jen tak mezi námi místy zavání inspirací u Marduk) bych se vcelku bez problémů obešel i navzdory tomu, že jedna krátká pasáž ve středním tempu je tu dost povedená. Ve finále se ovšem i tenhle song dá bez sebemenších problémů přežít a celkový dojem nijak nepotápí. Na druhou stranu, i v druhé půlce desky se nacházejí skvělé kusy, z nichž asi nejvíce vyčnívá uhrančivá „Boer“ (společně s „Holodomor“ druhý vrchol), takže není problém si tu pozornost udržet. Samozřejmě, 75 minut je přece jen hodně, takže to chvíli trvá, než člověk „Fall to Ruins“ stráví v celé jeho délce, ale mně to nevadilo a měl jsem chuť tomu ten čas věnovat. Navíc – obecně bych tohle za nějaký zápor nepovažoval, jelikož i to „trávení“ přece k těm dobrým albům neodmyslitelně patří.

Hrafnblóð - Fall to Ruins

Mám-li tedy mluvit za sebe, mě osobně „Fall to Ruins“ hodně překvapilo. Nečekal jsem od té nahrávky nic zvláštního, ale nakonec mě muzika Hrafnblóð i přes nepříliš velkou originalitu a množství „ušima vystopovatelných“ vlivů baví. Čistě po hudební stránce jsem tedy spokojen. Než ale recenzi ukončím, musím ještě upozornit na textovou stránku, protože ta by od poslechu mohla leckoho odradit. Takříkajíc se totiž nejedná o úplně nejpřátelštější lyriku a asi není od věci mluvit o kontroverzi. Monslyht totiž zjevně není zrovna fanoušek židů, takže si asi dokážete představit, že v textech nechybí nějaký ten ZOG, árijství a dokonce i svastiky. Asi ne nadarmo stojí v informacích na kapelním Facebooku hrdé „Anti-Zionist Metal“. Dokážete-li se nad tohle podobně jako já povznést, čeká na vás až překvapivě dobré black metalové album s výbornou atmosférou. Pokud vám podobné projevy v hudbě naopak vadí, pak je asi zřejmé, že „Fall to Ruins“ nemáte šanci přijít na chuť.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.