Datum: 11.4.2013 Místo: Praha, Retro Music Hall Účinkující: Hypocrisy, Essence Akreditaci poskytl: Pragokoncert

Na peněženky českých fanoušků hyperaktivního Petera Tägtgrena dolehly v posledních letech pěkně krušné časy. Co si pamatuji, pan Tägtgren se v našich končinách poslední dobou objevuje s některou ze svých kapel poměrně často a pokaždé dovede přitáhnout pěkný zástup lidí. Po dvojici koncertů Pain nyní přišel čas na jeho starší a o poznání ostřejší smečku známou pod jménem Hypocrisy, kterou měli do Prahy doprovodit kapely Hate z Polska a Essence z Dánska. Hate však pár dní před koncertem za dobře známých tragických okolnosti svoji účast na turné zrušili, takže Hypocrisy s Essence na lineupu večera osiřeli. I přes tuto nemilou skutečnost ale očekávání zůstávala relativně vysoko, neboť mi zkušenost z loňského Metalfestu napovídala, že pokud se podaří dobře nazvučit, mohl by to být skutečně solidní zážitek.

V době mého příchodu do klubu Retro Music Hall, který je na pražské scéně proslulý spíše diskotékami, už bylo uvnitř poměrně živo. Rozhodně nejživěji pak bylo naproti stánku s dost předraženým merchandisem, kde v improvizovaných podmínkách probíhala autogramiáda hlavních hvězd večera. Samotná plocha však až do samého začátku produkce takřka zela prázdnotou, tedy pochopitelně s výjimkou asi dvou nebo tří řad nadšených fans, kteří si hodlali užít kapely z první ruky. Na place se to trochu zahustilo až se ztlumením světel a nástupem mladých Dánů Essence. Tato mně a dost určitě nejen mně zcela neznámá parta přišla odprezentovat set, který se zpočátku nesl na vlnách zvláštního mixu thrashe, meldického death metalu a rock’n’rollu, ale čím více se blížil konec, tím čistší thrash se z mikrofonů linul. Vystoupení to bylo vcelku solidní a muzika po počátečním rozčarování z hodně utopených kytar obstojná, i když bylo místy trochu znát, že toho pánové za sebou zase až tolik nemají. Čeho však měli hodně, to byla energie a nadšení, kterými hýřil sympatický frontman Lasse Skov, strhávajíce tak na sebe většinu pozornosti. Jediné, co mi na tom všem moc nesedělo, byl jeho vokál, ale když jsem si tenhle nešvar odmyslel, mohl jsem se docela bez ostychu bavit a po konci vystoupení Essence jsem usoudil, že to byl vlastně velice dobrý, ne-li rovnou skvělý otvírák večera.

Následující dlouhá pauza před druhým a posledním vystoupením večera notně zhořkla při pomyšlení, že tou dobou měli z pódia dštít oheň a síru Hate, a tato rozmrzelost asi způsobila, že jsem začínající a bouřlivým jásotem doprovázené Hypocrisy přijal poměrně laxně. Nicméně netrvalo dlouho a musel jsem uznat, že Tägtgrenova parta zkrátka umí. Hrálo se prakticky bez proslovů (Peter se omezil jen na pár povinných slov díků), ale zato se strojovou precizností a naprosto zřetelnou profesionalitou. Bohužel, po dlouhém rozmýšlení jsem došel k názoru, že je to na můj vkus možná až moc strojové a profesionální. Po formální stránce by výkon kapely totiž sice prošel bez ztráty kytičky, ale trochu mi tam chyběl větší zápal a nějaký ten život, kteréžto faktory dovedou “pouze” dobré vystoupení nakopnout do nevídaných výšin. Přesto však nemohu říct, že bych se nudil, a pozornost jsem bez většího vynaloženého úsilí zvládl udržet i přes velice dlouhý setlist a opět možná trochu nedokonalý zvuk, kde jsem měl alespoň zpočátku krapet problém zachytit melodii rytmické kytary. Ale třeba zvukaři křivdím a mám v uších nasráno, kdo ví.

Narvaný sál Retra však moje strasti evidentně nesdílel a po překvapivě hlučné odezvě, jaké se dostalo Essence, lidé dávali jasně a zatraceně nahlas najevo, že jsou Hypocrisy opravdu velká a populární kapela. První a poslední skladba se dokonce dočkaly ze strany publika sborového zpěvu a pokud si dobře pamatuji, někdy ke konci se na rukou davu objevila i nějaká odvážná dívčina. V souvislosti s davem mě pak napadá ještě jedna věc – docela dobře nechápu, proč dvojice sekuriťáků v průběhu koncertu stojící po stranách pódia několikrát vystartovala ze svých stanovišť a minimálně v jednom případě to vypadalo, že si to jeden z nich dost ostře vyříkává s jedním z fanoušků. Ač jsem měl ze svého postavení docela dobrý výhled, nikoho jsem lézt na pódium neviděl, tak nevím. Stín kauzy Randyho Blytha se nad českými pořadateli asi vznáší dost výhružně…

Celkové dojmy z akce jsou tedy pozitivní. Sice rozhodně nemohu tvrdit, že bych neviděl o dva levely lepší koncerty (a že jich nebylo vůbec málo), ale zážitek, který Hypocrisy a koneckonců i Essence pražskému publiku zprostředkovali, mohu v odpovědi na napůl vyřčenou otázku z prvního odstavce skutečně označit za solidní, protože v žádném případě neurazil a naopak celkem potěšil. Pořadatelům potom patří dík za příjemné zpestření jejich tradičního repertoáru a jen čekám, kdy se po této dobré zkušenosti Hypocrisy objeví na soupisce některé větší akce z dílny Pragokoncertu. Mým osobním tipem jsou Winter Masters of Rock, tak se nechme překvapit.