Id - Philosofia

Id – Philosofia

Id - Philosofia
Země: USA
Žánr: technical death metal
Datum vydání: 21.5.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Behold Your Majesty
02. Fields of the Fallen
03. Godlike
04. Liberate
05. Oath
06. The Key
07. The Possesion
08. Theater of Agony

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
facebook / twitter / bandcamp

K recenzi poskytl:
Against PR

Id je podle psychologické teorie Sigmunda Freuda základní a nejnižší složkou osobnosti člověka, která je vrozená a zastupuje lidské touhy a přání, které se na člověku domáhají okamžitého uspokojení potřeb. Ne snad, že bych byl študovaný expert na Freudovy teorie psychoanalýzy nebo fungování lidské mysli jako takové, ale nemohl jsem si dovolit za vydatné pomoci Wikipedie nevysvětlit význam tohoto slova, které si za své jméno zvolila jistá zaoceánská čtveřice, jež nyní vydává své debutové album. Na významu názvu kapely samozřejmě její hudba nestojí a nepadá, ale mě osobně zajímalo, co si pod jménem kapely představit, což už nyní vím, takže můžu pokročit k představení Id, ovšem tentokrát už mám na mysli onu metalovou formaci.

Id vznikli před dvěma lety v texaském Austinu a doposud za sebou mají pouze loňské eponymní EP, na němž se nacházejí tři skladby, jež tvoří pevný základ i na letošním debutovém albu “Philosofia”, kde obsadily zhruba jednu třetinu nedlouhé stopáže, která se sotva přehoupla za hranici půlhodiny. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, protože u death metalu se na hodinové opusy zrovna moc nehraje, ale vzhledem k tomu, že Id hrají technicky směřovaný death metal, tak bych očekával počin trošku rozmáchlejší. Ovšem to není myšleno jako výtka. Přeci jen je mnohem lepší půlhodina našlapaného materiálu než 60 minut bezzubé produkce, z nichž nemalou část tvoří mnohdy vata nejrůznější formy. A přesně to je případ “Philosofia”, které v sobě skrývá obrovskou porci agrese, blast beatů, mrtvolných vokálů a technických kytarových riffů dohromady nacpaných na relativně malou plochu.

Rád bych si teď pomohl oblíbenou berličkou a vytáhl z rukávu pár jmen, k nimž lze Id napřímo přirovnat, ale možná i díky tomu, že až na opravdu velká jména tenhle styl sleduji vlastně jen okrajově, mě žádné nenapadá. Ne, že by Id měli vyloženě svůj sound, ale k mé vlastní spokojenosti není “Philosofia” jen o prachsprostém kopírování pasáží z klasických alb těch nejslavnějších kolegů. Zkušenější posluchač by možná mluvil jinak, ale mně konečné vyznění této placky není nijak na obtíž. Naopak, jednotlivé skladby jsou velmi vyrovnané a ani jednu z nich bych neoznačil za slabší, což platí i v případě, kdy na počin nahlížím jako na celek, protože během celé půlhodiny neztrácí tu zběsilost a technickou neprostupnost, s níž na posluchače vlítne s prvními vteřinami “Behold Your Majesty”. Snad jediným faktorem, který mě na “Philosofia” vyvádí z míry, je prasečí chropot, který ze svých útrob loudí jeden z vokalistů. Vokály jsou připisovány celé instrumentální části obsluhující strunné nástroje, takže těžko říct, kdo z nich disponuje jakým vokálem, ale vzhledem k tomu, že jsou od sebe jednotlivé hlasy snadno rozpoznatelné, tak to přispívá k zábavnosti debutového zářezu Id.

Na první album je “Philosofia” zatraceně vyspělé, což je vítaný bonus. A vyspělý myslím jak po instrumentální stránce, protože v té si mladíci nic nezadají s předními žánrovými spolky, tak po skladatelské, protože jak už jsem řekl, album je to vyrovnané a dospělé. A to tak vyrovnané, že při výčtu těch nejlepších písní bych měl vyjmenovat všechny do jedné. Všechny kousky jsou prvotřídní death metalové pecky, které vás rozdrtí na kousky díky hutným a prsty-lámajícím kytarovým riffům a ničivé rytmice, v níž jednoznačně velí skvělé bicí mistra Sterlinga Junkina. Je jedno, jestli zrovna hraje “Behold Your Majesty”, melodičtější a hitovější (berte prosím s velikou rezervou) “Godlike”, brutální “Liberate” nebo závěrečná “Theater of Agony”, v níž se plynový pedál nechá v klidu a pomalejší tempo i s melodickými kytarovými sóly z ní dělají nejpřístupnější píseň na desce. I když se i v tomto případě závěr zvrtne v pekelný náser, tak intenzity předešlých sedmi kusů nedosahuje. Každá z kompozic obsažených na “Philosofia” obsahuje dle stylových zvyklostí hned několik kytarových motivů a změn tempa, avšak nejlepší je v tomto ohledu “The Possession”, která mixuje bicí sypačky a kytarově zatěžkané tempo s obrovskou grácií.

Víte, čekal jsem opět další porci jalového death metalu, ale Id mě velmi mile překvapili, když na svém vůbec prvním albu dostávají vysokým nárokům technického death metalu, díky čemuž můžu o “Philosofia” mluvit jako o opravdu povedeném albu. Vše, co má tahle hudba mít, tam je. Navíc ozdobená o vokální variabilitu, hutnou a čistou produkci, díky níž je album svěžejší, než kdyby bylo špinavě chrastivé, a samozřejmostí jsou výtečné hudební nápady, které po celou dobu drží posluchače v napětí a pozoru, takže úvahy o zaručené nudě, které se u takto stylově zarputilé desky musí jednou objevit, nejsou na místě. Nebudu to protahovat. Jestli máte tu šanci, tak do toho jděte, protože “Philosofia” určitě doporučuji. Id se na něm ukázali jako hotová parta, která by při troše štěstí nemusela říct své poslední slovo.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.