In Flames - Siren Charms

In Flames – Siren Charms

In Flames - Siren Charms
Země: Švédsko
Žánr: alternative rock / melodic death
Datum vydání: 5.9.2014
Label: Epic

Tracklist:
01. In Plain View
02. Everything’s Gone
03. Paralyzed
04. Through Oblivion
05. With Eyes Wide Open
06. Siren Charms
07. When the World Explodes
08. Rusted Nail
09. Dead Eyes
10. Monsters in the Ballroom
11. Filtered Truth

Hodnocení:
Kaša – 5/10
H. – 3,5/10
nK_! – 4,5/10

Průměrné hodnocení: 4,3/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Tak, uběhlo nám několik dní od vydání recenze “Exit Wounds” thrash/deathových seveřanů The Haunted a máme tady druhé pokračování pomyslného trojdílného seriálu, který se věnuje novinkovým albům göteborgských velikánů extrémní metalové scény, z nichž hned dvě jména by se dala úspěšně považovat za pionýry melodického death metalu. Řeč je samozřejmě o At the Gates, na jejichž novinku si ještě musíme nějaký ten týden počkat, a logicky jsou tak na řadě In Flames, kteří už s tím death metalem mnoho společného nemají, ale jejichž novému počinu “Siren Charms” se nyní podíváme na zoubek.

Tato pětice si během své dlouhé kariéry prošla nemalým vývojem, kdy se dostala do takového stavu, že její alba jsou v delších časových intervalech prakticky nesrovnatelná. Samozřejmě, pokud si vezmeme na paškál “Siren Charms” a předchozí, jubilejní desátý zářez “Sounds of a Playground Fading”, tak je ten zmíněný vývoj znatelný o poznání méně, ale postupný příklon k aktuální formě, která má s původním death metalovým hřměním společné opravdu už jen to jméno, je na novince dotažena nejdál ze všech předchozích počinů. Pryč jsou časy, kdy se kapela brodila až po uši v death metalové agresi a její gró tvořila kombinace ostrých kytar s technickými melodickými vyhrávkami, které z tohoto stylu udělaly to, čím dnes je. To vše navíc okořeněné bicími drtičkami a pekelně ostrým vokálem Anderse Fridéna. Znáte to, prostě klasický death metalový sound.

Přestože se v případě In Flames jedná o proměnu postupnou, která není úplně lámaná přes koleno a lze ji nazvat jakýmsi dospíváním v hudebním směřování, tak pomyslný zlom nastal s vydáním “Reroute to Remain”, jež přišlo ruku v ruce s jednoduššími kytarovými riffy, podladěným zvukem a modernějším přístupem ke kompozici. Výsledek koketoval s nu-metalem a do dokonalosti byla tato formulka dotažena na následujícím “Soundtrack to Your Escape”. Následovalo “Come Clarity”, které dodnes považuji za poslední opravdu dobré album pětice, protože to, co následovalo, už je ukázkou nemalé hudební impotence. “A Sense of Purpose” a “Sounds of a Playground Fading” jsou z mého pohledu nejslabší články diskografie In Flames, takže i proto jsem od “Siren Charms” nečekal žádné zázraky.

Aby bylo jasno, tak musím podotknout, že nemám nic proti změně hudebního směřování In Flames a volání fanoušků po otočení kormidla směrem k “Whoracle” a “Colony” tak považuji za zbytečné, protože i kdyby byli In Flames tak hloupí, že by jej vyslyšeli, tak bych kapele tuto tvář už nevěřil a dokážu si představit ten zmatený hudební výsledek. Já sám třeba při touze po hudbě In Flames vždycky sáhnu po “Come Clarity” a “Soundtrack to Your Escape”, jejichž přístup k míchání ostrých kytar a melodických vokálů mě strašně baví. Když mám naopak chuť po melodickém death metalu, tak sáhnu po úplně jiných partách, čímž neříkám, že alba z 90. let jsou špatná, jen mě osobně to k nim vyloženě netáhne. Kam tím ale mířím. Nepatřím mezi lidi, kterým by vše po “Reroute to Remain” smrdělo na míle daleko, takže nemám žádné předsudky a jsem schopný si najít povedené skladby i z alb nedávných; jejich hlavní problém však tkví v tom, že na jednu dobrou píseň se na placce nachází trojice šedivých a nevýrazných věcí. A to samozřejmě není to pravé ořechové.

V tomto ohledu je “Siren Charms” poměrně vyrovnaným materiálem, protože ty rozdíly v kvalitách daných songů nejsou tak obrovské jako třeba na “A Sense of Purpose”, ale přesto mám s tvorbou In Flames jeden podstatný problém. Je jím vokál Anderse Fridéna. Samozřejmě chápu, že spolu se změnami hudby samotné musí na svém vokálu pracovat i on a nemůže tak donekonečna plivat jedy skrze hrubý growling, ale zatímco dříve byly jeho kombinace ostrých a melodických pasáží přinejmenším slušné, tak poslední roky mi přijde, že jeho vokál studiově strašně zeslábl a poslouchat to halekání, kde se nevelkou sílu svého hlasu snaží dohánět vrstvením několika stop zpěvu, je pro mne čím dál větší obtíží. Nemůžu v tomto ohledu nezmínit hned úvodní “In Plain View”, která zní, jako by si pubertální hošíci založili kapelu a mikrofonu se chopil první náhodný týpek, kterému to alespoň trochu jde. Jestliže sloky mají být poklidnější a držet veškerý tlak kontrolovaně pod pokličkou, tak místo exploze v refrénu přijde nepříliš konfliktní (ale přesto efektní) hřmění, které pohřbívá Fridénovo kňourání, jenž tuto skladbu dokonale zařízl.

To, že death metal už v případě této pětky není na pořadu dne, není nic nového, protože In Flames se postupně vypracovali někam ke kombinaci mezi alternativním rock/metalem a letmých metalových výjezdů, která však skončí někde na půli cesty u Fridénova řevu. Opět opakuji, že nemám nic proti tomu, ale barvitá deska prostá na jednoduché kopance plné agrese ještě neznamená, že má i kapela takového formátu automaticky vyhráno a na růžích ustláno. “Siren Charms” přináší mezi tou jedenáctkou nových kousků hned několik slabých písní, které nahrávce příliš neprospívají. Úvodní “In Plain View” už zmíněna byla, ale ještě je zde patetický pokus o baladu jménem “With Eyes Wide Open”, obdobně laděná “Though Oblivion” nebo nudná “Monsters in the Ballroom”, kterou mimo ostatní písně sráží nezajímavá struktura, zbytečné sólo a hlavně špatný Fridén, jehož melodický zpěv v refrénu mi spíš vadil, než abych si s chutí zanotoval.

To by jako osobní výčet toho špatného mohlo stačit, takže obrátím svou pozornost radši na povedené kusy. Jako takové slabé udobření fanouška starších časů působí “Everything’s Gone”, v níž ta ostrá metalová hrozba není vyloženě scestná a do skladby zapadá, takže i když je celkově laděna směrem do dnešních dní, tak ten letmý oldschool nádech není vůbec nepatřičný a nějakým způsobem urážející. Kupodivu se mi z novinky nejvíc líbí ty melodičtější kusy, v nichž se In Flames o nic nesnaží a předvádí formu, v níž mi z instrumentálního hlediska přijdou nejuvěřitelnější a nejsuverénnější. Abych jen tak neplácal do větru, tak třeba třetí v pořadí “Paralyzed” je velmi povedená hitová melodka, která si nic nezadá s “My Sweet Shadow” nebo “Touch of Red” ze “Soundtrack to Your Escape”. Vážně slušný kousek.

Hodně překvapivě vyznívá “When the World Explodes” s hostující zpěvačkou, jež pomáhá velmi přesvědčivému Fridénovi, a kteří spolu rozehrají hru řvouna a něžné zpěvačky. V jejích partech ji pak tichým našeptáváním doplňuje Fridén. Pro mě osobně se z této skladby stal jeden z lepších momentů “Siren Charms”, přestože snaha o vlezlou líbivost je u ní už opravdu na hraně. “Filtered Truth” je taky hodně příjemná metalová věc, která vyznívá jako most mezi rockovou zpěvností a jednoduchostí a severským metalem a přesně tímhle směrem by se In Flames mohli do budoucna ubírat. Jdeme dál. Hodně jsem se s prvním zveřejněním bil se singlovou “Rusted Nail”, jíž jsem díky jednoduché stavbě a nepřesvědčivému Fridénovi nemohl přijít na jméno a po jejímž poslechu jsem od celého alba očekával vážně jen to nejhorší. Ani nevím, co se ve mně zlomilo, že jsem si ji v kontextu celé desky vyloženě oblíbil a s každým poslechem se na ni těšil. Titulní “Siren Charms” se sice nijak neliší od některých výše odepsaných kusů, ale je mnohem uvěřitelnější a ve výsledku dobře stravitelnou skladbu, která nezní, jako by vypadla z rádiové hitparády pro rádoby rockery (“Through Oblivion” je v tomto fakt přeborník).

Není nutné to nadále zbytečně omílat. Komu se In Flames zprotivili na předešlých albech, tak díky “Siren Charms” názor zcela určitě nezmění, ale novinka přináší docela svěží materiál, který je mnohdy kažen jen tím Fridénem (to berte jako hodně subjektivní výtku, protože jsem slyšel i názory, že líp Fridén ještě nezpíval). Oproti předešlým neposlouchatelným blábolům plných vaty si však po vyslechnutí aktuální desky můžu poupravit vnímání tvorby In Flames směrem k lepšímu, protože jedenáctou desku považuji za průměrný, nicméně solidní materiál.

In Flames nelze upřít jedno jediné. Nebojí se jít hlavou proti zdi (svým fanouškům), kteří můžou už po několikáté volat po návratu ke starým dobrým časům a pánové jako by neslyšeli a dál se vyvíjí směrem k modernímu alternativnímu metalu. Na jednu stranu je mi to strašně sympatické, ale na druhou je nutno říct, že dokud budou jejich moderně orientovaná alba oslabována nemalým množstvím výplně a Fridén nezíská dříve ztracenou jistotu v hlase, tak se výš než na žánrový průměr nepřehoupnou. A totéž platí i pro “Siren Charms”, které je přesně tím průměrem, který člověk očekává od neznámé party a nikoli od legendy severské scény, mezi které In Flames už hezkých par let patří.


Další názory:

Upřímně jsem se opravdu snažil, poslouchal jsem poctivě a vážně jsem dal novince In Flames šanci na to, aby mohla prokázat své kvality, ale i přesto všechno si nemůžu pomoct – “Siren Charms” je prostě špatné. Vůbec mi nevadí to, že In Flames už nehrají melodický death a spíše se vrhli někam do vod alternativního rock/metalu, protože rozhodně nejsem nějaký oldschool fanda kapely, na její starou tvorbu nijak nepřísahám a aktuální směřování mi tudíž jako nějaké kacířství nepřijde. Problém mám s tím, že “Siren Charms” prostě a jednoduše neobsahuje nic jiného než nudný, naprosto neškodný a bezzubý materiál. Světlých chvilek je minimum (některé momenty v “Paralyzed”, “Through Oblivion”, “With Eyes Wide Open” a “Rusted Nail” – nejde však o celé skladby!) a většinu stopáže takové úplně nijaké nic, které ke mně nijak nepromlouvá. Opravdu jsem se snažil, ale nic jiného než absolutně zbytečné album jsem v tom nenašel.
H.

S In Flames to jde už několik let pěkně z kopce…nebo ne? Většinou kvituji snahu kapel o opuštění svých zavedených a veskrze nudných škatulek, ale právě s In Flames mám tak trochu problém. Ne, že by se mi jejich současná tvorba vůbec nelíbila, to ne. Spíše jde o to, jakým způsobem bere nový materiál do rukou sama kapela. “Sounds of a Playground Fading” pověsilo melodický death metal definitivně na hřebík a mnoho fanoušků napjatě očekávalo příchod “Siren Charms”, které slibovalo novou žánrovou transformaci. To se skutečně stalo a nyní máme co dočinění se skupinou hrající alternativní metal míchaný s alternativním rockem. Doposud na tom není vůbec nic špatného, horší ale je, že “Siren Charms” jako celek moc nefunguje a obecně je takové nemastné – neslané. Úplně blbé také není, dá se na něm najít několik povedených songů, ale pro příště by si In Flames měli skutečně ujasnit, jestli má smysl vydávat polonudná alba s nedotaženým potenciálem. Osobně si myslím, že pár měsíců v produkci navíc by “Siren Charms” vůbec neuškodilo. Zajímavé poslouchání: “In Plain View”, “Rusted Nail” a “Filtered Truth”.
nK_!


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.