In My Shiver - Delicate Poison

In My Shiver – Delicate Poison

In My Shiver - Delicate Poison
Země: Itálie
Žánr: black metal / post-rock
Datum vydání: 17.1.2014
Label: Hypnotic Dirge Records

Tracklist:
01. Closed View
02. False
03. Liquid Hour
04. Into the Gray Line
05. Drain
06. Empty Wealth

Hodnocení:
Atreides – 6,5/10
H. – 6/10
Zajus – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 6,7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Hypnotic Dirge Records

Pokud jste do dnešní recenze o jménu In My Shiver neslyšeli, vůbec si s tím nelamte hlavu. Já jsem na tom docela podobně, poněvadž jsem o ní prvně zaslechl, když jsem k recenzi dostal její promo. A můžu vám říct, že když jsem se dozvěděl, že tahle banda je původem z Itálie, začal jsem mít dost vážné pochybnosti o tom, co to vlastně bude zač, neboť v poslední době mám s Italy několik… ne docela dobrých zkušeností. Řečeno bez příkras, obvykle to byl buď šedý průměr, nebo rovnou regulérní odpad, alespoň co se power metalu týče. Nicméně tohle pro In My Shiver neplatí – jejich letošní novinka rozhodně není pouhopouhý průměr a pokud máte (post-)black metal, případně shoegaze nebo post-rock ve vašich oblíbených žánrech, měli byste právě teď mít oči na stopkách a číst dál.

Kapela o sobě sice tvrdí něco v tom smyslu, že hraje experimentální post-black, který míchá se shoegazem a sem tam i post-rockem. Když si vyhodíte škatuli experimentální, tak dostanete vcelku přesný obraz toho, o co se In My Shiver pokouší a co se jim i docela zdárně daří. Osobně trochu nechápu, kde berou tu odvahu o sobě tvrdit, že hrají experimentální hudbu vzhledem k tomu, že tohle rozhodně není experimentální ani za mák – ale s tímhle nešvarem jsem se v poslední době setkal několikrát a tihle Italové rozhodně nejsou jediní, komu bych velkohubost vytknul. Nic to ale nemění na tom, že se trio muzikantů v čele se zpěvákem/kytaristou/bubeníkem MKh979 (bicí pouze programuje) snaží najít vlastní ksicht a projevuje jistou dávku originality.

A musím říct, že to se kapele docela dobře daří. Ne, že by šlo o něco přehnaně objevného, co tu ještě nebylo, případně o něco bezkonkurenčně geniálního, jako jsou třeba Neigeho již zemřelí Amesoeurs. Pořád ale jde o velmi slušný materiál, který je sice mnohem víc (post-)blackový než blackgazový, případně shoegazový. Hudba jako taková funguje docela dobře – blackový nášup se prolíná s melancholickými post-rockovými náladami. Do toho se občas přidají oba výše zmíněné gazy, ačkoliv jsou do celé struktury zakomponovány docela nenápadně a než o přímý projev daného vlivu jde o podbarvení té či oné skladby. Písně samy o sobě navíc drží pohromadě i přes rozmáchlejší plochu, která nejde pod šest minut, za což smekám – a to i v nejdelší úvodní písni “Closed View”. Mou nejoblíbenější je pak čtvrtá “Into the Grey Line”, která exceluje hlavně v rytmické střední pasáži, kde trochu připomíná právě eponymní počin Amesoeurs.

Jestli bych měl nějakou vyloženou výtku, bude směřovat k vokálům. Hlavní řvoun MKh979 se podle všeho stará o harsh vokál, který je ještě docela v pohodě a příliš neruší. Není to žádná extra třída, mohl by být lepší a mnohem více emotivní a hluboký, ale pořád jsou tahle negativa nic oproti čistému vokálu. Nevím, kdo z kapely jej má na starosti, ale takhle falešný zpěv jsem neslyšel snad ani v tom nejhorším italském power metalu, s nímž jsem zatím měl tu čest. To je vážně úlet, který dokáže zbořit i jinak pěkně vystavěnou skladbu a melancholickou atmosféru. A bohužel, ačkoliv harsh vokál je zastoupen na desce mnohem více, ani čistým zpěvem se zrovna nešetří a u dobré poloviny skladeb dokáže některé pasáže spolehlivě zabít – v podstatě jedinou písničkou, kde zpěv zní vážně dobře, je kratičká pasáž v již zmíněné “Closed View”. Naopak u takové “Drain” člověk chvílemi vážně trpí.

Samotná instrumentální složka potom občas trpí na zvuk. V zásadě produkce a post-produkce není špatná, ale občas jsou bicí až příliš ploché a nevýrazné. Baskytara by mohla být obecně mnohem výraznější, po větší část alba mám dojem, že um tajuplné osoby vystupující pod názvem Lux Occulta přichází docela vniveč. Vzhledem k tomu, že jde už o druhou desku a nikoliv o prvotinu, bych očekával poněkud kvalitnější výstup. Když ale pominu zvuk, který sice trpí neduhy, ale pořád není z nejhorších, stále zůstává ne úplně zvládnutá vokální stránka, která působí jako jed, ale zdaleka ne tak delikátní, jako je název alba. Je docela škoda, že vzhledem k negativům na mě kapela působí poněkud nafrněným dojmem, jemuž sama nedokáže dostát. Takže i přesto, že hudební stránka je sama o sobě opravdu dobrá, “Delicate Poison” i přes jasný nadprůměr víc než šest a půl bodu nezíská.


Další názory:

Matně si vzpomínám, že mě kdysi dávno zaujal velice pěkný přebal debutové nahrávky “Black Seasons”, nicméně než jsem se při své vrozené lenosti dokopal k poslechu, pomalu jsem na In My Shiver pozapomněl. Jak už jistě tušíte, shledání přišlo s aktuální novinkou “Delicate Poison”. Upřímně jsem sice neměl zcela jasnou představu, jak to bude znít, ale i tak jsem se poměrně těšil, co z této italské formace vyleze. Nakonec z toho ovšem bohužel vylezlo něco, s čím se i přes jisté nepopiratelné objektivní kvality nedokážu úplně ztotožnit. Nijak se netajím tím, že cokoliv, co se byť i jen otírá o žánry jako blackgaze nebo shoegaze, jde tak trochu mimo mě a ať se v některých případech snažím sebevíc, prostě mě to ne a ne oslovit. In My Shiver se o tyto styly sice opravdu jen otírají, jenže i to je v kombinaci s post-rockovými postupy dost na to, aby mě “Delicate Poison” příliš nebavilo, jakkoliv nemám problém uznat, že jisté momenty se velice povedly. Ano, je pravda, že se to poslouchá poměrně příjemně, ale jako celek mi to nic moc neříká… tedy, příjemně až na čisté vokály, které mě podobně jako oba kolegy okolo místy doslova iritují. Na jednu stranu si říkám, že méně bodů si to z objektivního hlediska vážně nezaslouží, ale na tu druhou zase nemůžu tvrdit, že bych si byl tou šestkou na 100 % jistý. Tak či onak jsem ovšem od “Delicate Poison” čekal o mnoho více…
H.

Na první poslech by “Delicate Poison” mohlo znít jako další krok ve dnes velice oblíbeném zjemňování black metalu. Všechny ingredience k tomu potřebné tu ostatně jsou – čistý zpěv, akustická kytara i občasné klávesy pomáhají formovat “Delicate Poison” stejně jako řev a blastbeaty. Přesto je tu něco, co většina alb žánru blackgaze postrádá: těžko proniknutelný závoj ponurosti. In My Shiver hrají depresivní hudbu a svého cíle posluchače potrápit úspěšně dosahují i díky velké soudržnosti rozmanitých prvků, z nichž se album skládá. Šestice dlouhých písní je také výjimečně vyrovnaná, a i když tak z alba nevystupuje žádný moment, na který by se posluchač mohl těšit, není jediná z padesáti minut hrací doby promarněna. Albu bych tak mohl vytknout snad jen dvě věci, a to že čistý zpěv není vždy na nejvyšší úrovni (jinými slovy se mi zdá občas mírně mimo) a že jednotlivé skladby nemají mnoho originálních prvků. Zádumčivá jednotvárnost alba (ne skladeb samotných!) i nedokonalé vokály nakonec však ještě zesilují solidní atmosféru, které si na desce cením nejvíc.
Zajus


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.