InfiNight - The Vision

InfiNight – The Vision

InfiNight - The Vision
Země: Německo
Žánr: power / thrash metal
Datum vydání: 5.7.2013
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Hideaway
02. The Passage
03. A Loss of Love
04. Transformation
05. The Vision

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Metal Promotions

Německá pětice slyšící na jméno InfiNight je typickým příkladem mladé, ambiciózní kapely, které (soudě na základě aktuálního EP) možná nechybí nasazení a snaha, nicméně jedné zásadní věci se jí nedostalo. Výjimečnosti. Stejně průměrné a ničím nevyčnívající, jako je jméno kapely, je i hudební směřování, které vydavatelství i sama kapela popisují jako power/thrash metal amerického ražení. Třináctiminutové “The Vision”, tedy druhé EP v dvanáctileté kariéře této party, bohužel nepřináší zhola nic zajímavého, díky čemuž bych měl potřebu si od InfiNight shánět jedno z jejich dvou regulérních studiových alb, protože jen podle tohoto počinu tuším, že se jedná o ukrutnou nudu.

Pokud se budeme oklikou bavit o power/thrash metalu, tak si myslím, že by měla kapela čerpat a v jejich hudbě by měly být zastoupeny minimálně power a thrash metal. Na tom se snad shodneme. Což o to, power metalové postupy jsou slyšitelné. Líbí se mi riffy podladěných kytar, které občas sklouznou k líbivému, hard rockovému zvuku, proti čemuž nic nemám, ale pořád mi tam někde chybí ten thrash. Závěrečná skladba “The Vision” se možná nese v rychlejším tempu a kytarový riff má tah na branku, ač působí až moc jednoduše, ale o thrash metalových postupech můžeme mluvit jen vzdáleně a ještě s velkou rezervou. Ale neřešme škatulku, ta nic nezmění na faktu, že “The Vision” prostě nestojí za nic. Z pětice skladeb jsou dva kousky jakási intra, která ale neuvádí skladby následující, ani nebudují atmosféru, takže jejich účel nechápu, protože jsou to v obou případech minutové pokusy na instrumentální mezihry, kdy ta první působí až strojově chladně a ta druhá díky piánu a klávesám jako soundtrack ke špatnému německému filmu.

Ze zbylé trojice skladeb je mi nejblíže už zmíněná “The Vision”, protože když už nic, tak je z ní cítit jakési nadšení a energie. S hudebními nápady to už tak slavné není a to mluvím i o dalších kouscích skrývající se pod tituly “Hideaway” a “A Loss of Love”. Prvně jmenovaná je mi sympatická díky melodickému refrénu, který nezní zle a závěrečné salvě bicích, jež se na půl minutku vymaní z klasického bum-bác schématu, jenž provází zbylé skladby. Celkově to však nedrží pohromadě, takže po metalových slokách přijdou rockové refrény a hrdinské kytarové sólo, které má do zajímavého velmi daleko.

“A Loss of Love” je tentýž případ, jen v bledě modrém, protože sloky jsou poklidné a baladické, kdežto v refrénu se nadechneme power metalových melodií. Přesto se nejedná o nic, kvůli čemu bych vstával ze židle. Pěvec Martin Klein je průměrný až běda, a protože se po většinu času drží ve vyšších polohách, bylo mi místy vyloženě nepříjemné jej poslouchat. Pokud by se zaměřil na zemitější projev, jako se tomu děje v titulní písni, tak bychom se mohli začít bavit o něčem poslouchatelném.

Je velmi těžké hodnotit neřadový počin, když dvě z pěti skladeb vlastně nejsou regulérní písně a další dvě jsou vyloženě podprůměrné a ani těch několik záblesků slušné skladatelské formy je nezachrání, protože se jedná o takové kapky v moři, že je pořádně ani nezaregistrujete. Kdybychom se pohybovali na standardní hudební stupnici, tak tři body by byly adekvátní hudebnímu “zážitku”, které z “The Vision” mám. Protože se ale jedná pouze o EP, tak budu hodný a raději se zdržím standardního hodnocení a na nějaké InfiNight rychle zapomenu, protože tady není nač vzpomínat.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.